Banáni

Hlavním představitelem je Fielding Mellish, který se pokouší bez velkých nároků nějak nenápadně protlouct životem. Kromě toho, že již delší dobu hledá pevnější milostný vztah a práci, nemá žádné ambice. Vyhýbá se politice a vlivu televize. Je také pěkný nešika a smolař. Ironií osudu způsobí zlom v jeho životě mladá aktivistka Nancy. Od okamžiku, kdy se Fielding do dívky zamiluje, mění se nejenom jeho vztah k okolí, ale i touha navždy zůstat jen nenápadným kolečkem ve společenském dění. Woody Allen tak vytvořil bláznivou parodii, v níž se místem děje stala smyšlená banánová republika San Marcos. Vysmívá se nejrůznějším vzbouřeneckým hnutím a také politice s jejími viditelnými i utajovanými metodami, mechanismy, rituály. Politická naivita je dobře trefená do černého. Dialogy a gagy jsou brilantně sehrány do humorného spojení s absurdním světem. Pro někoho se může zdát celá stopáž moc ukecaná, ale na druhou stranu to má svůj smysl v rovnováze s groteskními gagy. Není to snímek pro každého, což je přirozené, ale jedná se o typický film Woodyho Allena. - "I was always, ah, I was always very shy when it came to girls. I, I remember when I was a little boy, I once stole a pornographic book that was printed in braille and I used to rub the dirty parts." (06.08.2020)

Banáni jsou předzvěstí Zeliga a Spáče, nebo-li chrlení satiry na vše možné, co se Fidelovi Woodymu za těch předchozích 35 usadilo v hlavě. Předně ale nejde o nastolení lepších poměrů, socialismus sovětského typu Woodyho nikdy netrápil, nakonec on zaznamenává kulturní a historické reference v povrchní rovině aneb když tomu nerozumím, budu se tomu vysmívat. Woody Allen vám klidně vyjmenuje 50 filozofů, ale maximálně o 2-3 dovede hovořit více jak deset minut. A v neposlední řadě by si měl vzít příklad z hára tehdy mladistvého intelektuála SLYho, který se filmem mihne. Protože vlající sláma kolem Woodyho uší nemá z hlediska kadeřnictví obdoby. (24.01.2008)

Woody Allen v pozici herce je zde hodně vtipný a sympatický. Jako scenárista srší neotřelými nápady. Jenomže jako režisér je u Banánů ještě poněkud nedozrálý. Což je škoda, protože výsledek působí přeplácaně a nedotaženě. Není to ve výsledku ani satira, ani dialogová komedie a již vůbec ne groteska. Přitom do všech těchto žánrů často zabrousí. A proč nedotažené? Mimo jiné i proto, že nakonec nedošlo na schylující se ultimátní souboj Woody vs Sly. (21.06.2007)

Spousta nadstandartních okamžiku, ale na druhou stranu taky dost těch vyloženě trapných. Škoda, Woodyho mám moc rád - tady se ještě jeho genialita neprojevila. Ale záchvěvy už tady jsou. I had a good relationship with my parents. They very rarely h-... I think they hit me once, actually, in my whole childhood. They, they, uh, started beating me on the 23rd of December in 1942, and stopped beating me in the late Spring of '44. (12.02.2009)

Dalších bláznivá komedie z dob kdy Woody Allen začínal. Stejně jako ve Spáčovi, Lásce a smrti nebo Seber prachy a zmiz, i tady jde o sérii na sebe příliš nenavazujících gagů, z nichž některé jsou slabší, jiné úsměvné a najde se i pár vynikajících. Třeba scéna kdy Woody nenápadně kupuje pro armádu rebelů 700 sendvičů a dalamánek, nemá chybu. A odkaz na Křižník Potěmkin mě taky dostal. Tenhle film ve skutečnosti není moc politická satira, ale spíš bezstarostná fraška, která se shodou náhod odehrává i v Jižní Americe. A myslím, že vůbec ne špatná fraška. - "Tak si říkám... byl jste někdy v Dánsku? - Byl jsem... ano, ve Vatikánu - Ve Vatikánu? Ale to je v Římě. - No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku." (29.05.2005)