Lidská stonožka 2

Pokud se dala v prvním díle vyzdvihnout alespoň ta postava novodobého Mengeleho, dvojka už je jen snůškou trapáren, nechuťáren a debility. Žaludek se mi nezdvihal, to se mi spíš zdvihá při filmech typu Martyrs (mučení ženských a tak), spíš mi bylo trapně, že se dívám na tenhle... no film je v tomto případě hodně nadnesený výraz. A ne, tím, že film natočíte černobíle, z něj umělecké dílo neuděláte. Six je očividně takovej Láďa Hruška filmu... A já přemýšlím, proč že jsem to vlastně nehodil do odpadu... (06.03.2015)

Těžko věřit, že má film na svědomí tentýž člověk, co stál za jedničkou. Zatímco ta byla celkem uvěřitelná a člověka až znervózňovala, její pokračování je jen změť hoven! A to nejen doslova. Hlavní hrdina/záporák je naprostej úchyl, ale především dement, který od první minuty jedná takovým stylem, že by ho odhlalil i naprostej nýmand, co nikdy nedodělal policejní akademii. A stejně jako on jsou dementní i jeho oběti, který za celej film nehnou brvou a prostě si čekaj na smrt. A stejně dementní (možná ještě dementnější než vše předchozí) je samotnej děj, kterej je plnej takovejch nesmyslů a logickejch (a hlavně anatomickejch) děr, že z toho zůstává až rozum stát a divák je nad vším tím humusem, kterej je produkovanej na úkor uvěřitelnosti, tak nasranej, že má sto chutí to vypnout a udělat stonožku z manželů Sixových (kteří už si někde po baráku něco takovýho určitě vypěstovali, jináč není možný, aby furt cucali z prstu takovýhle hovadiny...). (22.07.2012)

Film byl zkonzumován, prošel oční sítnicí do hlavy, ale brzy změnil směr a místo do mozku zamířil přes hltan až do zažívacího traktu a odtud... To vše bez nějakých vážnějších následků. Kromě chvilkového pálení žáhy a zasvědění rekta žádné další škody nenapáchal a bude v poklidu brzy zapomenut. Samozřejmě, ten pošahaný chirurg byl výstavní kousek, hnusácký pošuk z TOP10 úchylů psychiatrické encyklopedie, ale ani jedna z obětí mě citově nezaháčkovala (natož aby mě k sobě přišila), takže jsem zůstal nad věcí, nepřišitej. Naštěstí. A mimochodem, napsal bych, že scénář stál za hovno, ale to by byl lacinej fórek. I když je to tak. (12.10.2013)

Atmosférou a režijním stylem značně odlišené od první Stonožky, avšak nechutnost a brutalita značně povýšila. Hlavní role byla přidělana od pohledu jasnému žadateli o svěrací kazajku a vypolstrovanou místnost, scénář ho ale na rozdíl od lékařsky vzdělaného dr. Heitera obohatil pouze potřebou spojit k sobě více lidí, což bez medicínské znalosti vede k tragické operaci. (13.11.2011)

Drama, které se postupně zvrhne v orgie zvrácenosti a hnusu. Vybavila se mi podobnost se švýcarským černobílým filmem Stalo se za bílého dne z roku 1958 (r.L.Vajda), kde psychopat v podání Gerta Fröbea vraždí děvčátka proto, že doma ho ponižuje a šikanuje žena. Zdejší maniak si prožil trauma ve formě týrání a sexuálního zneužívání otcem a ponižování matkou. V jistých momentech je film až nepříjemně syrově dokumentární, což znásobuje pocity odporu a hnusu. Ve filmu se skutečně zabíjelo! - přesněji sledujeme krmení obří stonožky cvrčky. V některých chvílích je film takřka realistický - vytloukání zubů, při které se oběť dusí vlastní krví, vypadá velmi opravdově. Jakmile míra prezentovaného násilí překročí neviditelnou mez, začne snímek působit spíše komicky ( podřezávání). Příjemné je znovu obsazení herečky z prvního dílu, která až pozdě pochopí, že tentokrát to není jako. U první části jsem poznamenal, že herci se při natáčení nejspíš dobře bavili. Zde musím doplnit, že natáčení dvojky , zejména v závěru, se určitě proměnilo v třeskutou taškařici. Dobrý nápad bylo navázání na první část prostřednictvím úchylného filmového fanouška... (13.01.2012)