Nezlob

film vystihl v celé nahotě bídu světa špinavých peněz,drog a násilí.Herci dostali řádně zabrat.Některé momenty i dokázaly pousmát .pozor je tam autobus plný lidí...kde, žádný nevidím ...kolik jsi si toho vzal???.To by mělo být memento pro ty kteří si myslí že mají vše pod kontrolou.Hovno! V reálu.Alessandro Borghi hraje i podobném filmu Suburra.Obou rolí se zhostil za jedna.Je zajímavé že většino herci kteří nedostávají moc příležitostí jsou opravdu dobří.Já prostě Itálii miluju. (29.09.2018)

Velmi působivý film z římského předměstí. O Italech se vždycky říkalo, že v létě nepracují a v zimě tančí. No, ale kde vzít na takový způsob života prachy? Prodávat drogy je nejsnadnější řešení ovšem dlouhodobě je tento životní styl neudržitelný. Vittoriovi to jednoho dne dojde, se vším sekne, najde si práci, ženu a začne žít obyčejný život. Ne tak jeho největší kamarád z dětství Cesare, který nastartuje smrtící spirálu chybných rozhodnutí, které vedou do pekel. A jak se říká: "Komu není rady, tomu není pomoci" tento film směřuje do : "Kdo chce kam, pomozme mu tam". Naštěstí není film, tak bezvýchodný i když to tak celou dobu vypadá. Na závěr přichází určitá naděje  a světýlko v tunelu dalšího života. Za mě 90% (29.05.2021)

Velmi příjemný film s povedenou 90´s estetikou, jemuž podráží nohy především skutečnost, že na ose "Film o toxících / Sociální drama / Kriminalita v Itálii" bylo natočeno tolik úžasných děl, že NEZLOB! lze vnímat již jen jako nastavovanou kaši, která navíc honí těch slavných několik zajíců. Byť estetiku vnímám jako povedenou, nemám na druhou stranu pocit, že by se ve filmu jakkoli otiskl zde již kolegy zmiňovaný duch devadesátých let, neboť Cesare a Vittorio jsou univerzální zevlové pro každou dekádu od 60. let až po dnešek. Mé výtky ale nemění nic na prvních třech slovech tohoto komentáře a jako bonus děkuju za tip na páně Caligariho, jehož starší filmy si budu muset prostudovat. (07.07.2016)

Jeden si v určitom veku dokáže zrátať, koľko je jedna plus jedna, zatiaľ čo druhý nie. Problém je v tom, že ak vám už aj súvislosti s preberaním životnej zodpovednosti začnú pomaly či rýchlejšie dochádzať, vaše okolie k tomu nemá pochopenie. Teda okrem nejakých tých chápavejších žien. Nebuď zlý ukazuje neprikrášlené Taliansko ako kedysi velikáni svetového filmu počnúc neorealizmom, len v rámci festivalovkovej nadprodukcie tento film asi nijako zvlášť zo solídneho priemeru nevybočuje. Čo zase nie je tak úplne málo... (24.01.2018)

Když se u nás v devadesátých letech otevřely hranice, rozjela se naplno tvůrčí svoboda se vším všudy. Lidi měli pocit, že si můžou dovolit co chtějí, Orlíci v čele zpívali o čem chtěli a doteď na tu dobu každej s láskou vzpomíná. No a na periferii Říma jménem Ostie to bylo hodně podobný. Lidi se nekonečně bavili, dělali si co se jim zlíbilo a měli pocit, že jim patří svět. Jenže ona to tak úplně pravda nebyla a režisér Claudio Caligari se před svojí smrtí rozhodl z této doby vyzpovídat, což udělal hodně dobře, protože ukázal svět, který se neřadí mezi ten vysněný. Spíš naopak. Ukázal drsnou, krutou, uřvanou a ukecanou Itálii se vším všudy. (15.06.2016)