Země zapomnění

Mně to přišlo, jako kdyby prvních dvacet minut dělali uplně jiný lidi než zbytek filmu. V těch dvaceti minutách byla tak krásně vykreslená atmosféra, napětí z toho co přijde a příběh se mohl doslova vybírat po který cestě se vydá za divákovým nadšením. Jenže pak následoval střih a obrovský rozčarování, ta tam byla atmosféra, z děje se stala neoriginální nikam nesměřující rozplizlost a Olga potvrdila, že herecky prostě film neutáhne. (20.06.2015)

,,Vašeho manžela není možné vidět. Proč? Dostal 1600 rentgenů, už to není člověk, je to reaktor! ´´ ------- Tohle byl hodně zajímavý film a podotýkám smutný a deprimující. Hlavní hrdinkou je Anya, která se v den kdy došlo ke katastrofě zrovna vdala. Ty minuty, hodiny a dny těsně po byly jedním slovem strhující. Asi nikde jinde jsem zatím ohledně této jaderné katastrofy neviděl nic lepšího a že mne Černobyl dost zajímá! Jakmile však Olga Kurylenko nasedne do evakuačního autobusu a dojde k časovému skoku o 10 let, z obrátek film těžce ubere a stane se deprimujícím psychologickým snímkem. Snímkem o lidech, kteří ztratili svojí identitu, své blízké tam v zóně. Cosi je do ní stále přitahuje i když ví, že delší pobyt v oblasti stále zamořené radioaktivitou škodí. Během této druh části se o katastrofě lecos dozvíme, protože Anya je průvodkyní pro turisty a provádí je i s výkladem městem Pripjať. Nám z počítačového Stalkera a COD tolik dobře známým! Ačkoliv některá místa jsou již notoricky známá : velké ruské kolo, bazén atd... Přesto budete znovu v úžasu sledovat to město duchů. Nejsou to ale jen výlety do zóny, i okolí je stále podivně tiché a Anya i když se snaží začít znovu ví, že tohle místo bylo prokleto. Tři dozimetry. * * * (09.09.2016)

26. dubna 1986, den, který změnil životy (a spoustu ukončil) velkého množství obyvatel městečka Pripjat, i celého jejího okolí. Den, kdy se ukázalo, co dokáže jádro, pokud není pod stoprocentní kontrolou, a den, kterému se vyrovnala snad jen podobná havárie ve Fukušimě (byť způsobena přírodní katastrofou). Film sleduje osudy několika obyvatel městečka Pripjat, kteří měli to štěstí (a nebo smůlu?) že původní havárii přežili... O černobylské havárii jsem četl spoustu článků, a také jsem si se zájmem přečetl reportáž z výletu do míst, kam míří jen ti odvážnější (bohužel ji už nejsem schopen najít). A tak jsem byl na tento film docela zvědavý, a - když se na to podívám zpětně - tak jsem si jej i docela užil. Samozřejmě "filmová" verze ubírá něco na dokumentaričnosti (kterou si tragédie zaslouží), ale zase tomu dává chloupek lidskosti (leč jak říkám, bylo to spíš na škodu, protože Černobyl není úplně místo na nějakou romantiku). Každopádně pokud někoho tato tématika zajímá, tak doporučuji i zajímavé videjko na youtube, jak informovala tehdejší československá média o této katastrofě... jak režim v roce 1986 informoval o havárii den po dni... (03.06.2014)

Zcela průměrné sociální drama, v němž slouží černobylská havárie jako pozadí příběhu. Ovšem je to právě ona havárie co v první polovině táhne celý film. Skvěle jsou vyobrazeny první dny po havárii, kdy nic netušící obyvatelé Pripjatě žijí až do evakuace dál bezstarostným životem. Bohužel druhá polovina už takový "drajv" nemá. Roztříštěné osudy jednotlivých postav jsou mdlé a nudné. Za zmínku snad stojí jen exkurze do Zóny, v nichž má divák možnost vidět skutečné město Pripjať a ne nějaké přiblblé kulisy. V prvních minutách působivé, v posledních minutách jsem zíval. 60%. "A zatroubil třetí anděl a spadla z nebe hvězda veliká hoříc jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. A jméno té hvězdy zní Pelyněk. I stala se třetina vod pelyňkem, a mnoho lidí zemřelo od vod, neboť zhořkly..." (11.05.2014)

Naprostý souhlas s komentářem od Enšpígla. Prvních dvacet, pětadvacet minut bylo úžasných a ty bych ocenila klidně nejvyššími pěti hvězdami. Jediná výhrada k takřka dokonalému začátku je, že se odehrává v jakémsi bezčasí, podle módy, vybavení domácností i chování postav nepoznáte, že by se mělo jednat o story odehrávající se v druhé polovině 80.let, spíše film působí, že popisuje dobu mnohem starší. Po havárii v jaderné elektrárně Černobyl, místo toho, aby příběh začal gradovat, se naopak rozpustil do mozaiky několika příhod, které nedrží pohromadě. Vznikla jakýsi podivná motanice psychologického filmu, nevěrohodného dramatu, nedotažených nápadů, hovorů o ničem, dlouhých záběrů a vše je sestříháno tak zvláštně, jako by to k sobě ani nepatřilo, jako by každou část filmu vytvářel pokaždé jiný tvůrce. Tvůrcům po úvodní skvělé části prostě došla šťáva a zbytek už za mnoho nestál. Škoda, mohlo se jednat o skvělou záležitost. Ona i ta myšlenka, co havárie udělala s psychikou lidí a jak se s neštěstím obyvatelé Pripjati vyrovnávali, je skvělým nápadem. Dojem z filmu je rozporuplný a nezachrání to ani připomínka na hezkou písničku, kterou mi po mnoha letech nostalgicky připomněla zpívající nevěsta: " Milion, milion, milon růží mít..." (Milion alych roz) :) (09.09.2019)