poster

Šťastní to lidé: rok v tajze

  • Německo

    Happy People - Ein Jahr in der Taiga

  • anglický

    Happy People: A Year in the Taiga

Dokumentární

Německo, 2010, 90 min

Hudba:

Klaus Badelt

Hrají:

Werner Herzog
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • vorheese
    ***

    Člověk se tu něco zajímavého dozví, ale v emociální rovině je ten film mimo. Pointa šťastných lidí je divákovi spíš oznámena, než aby jí z dokumentu sám vycítil. Navíc oznámena tak dementním hlasem/přízvukem, že je z toho místy až groteska.(8.4.2014)

  • Chrustyn
    ****

    Výborný a neskutečně poutavý dokument o lidech, kteří žijí v podmínkách, které jsou pro většinu lidí nepředstavitelné. Krásná příroda a neuvěřitelné vyprávění o místních podmínkách a životě v nich.(30.6.2014)

  • esopesokeso
    *****

    Tak teraz by som chcel ísť už aj na dovolenku na Sibír. Pichnúť sa kdesi k jazeru, chytať ryby, loviť zver, a potom relaxovať v horúcej saune a načúvať kvílenie vetra v mínus 40 stupňových hicov. Toto je ďalšia vec, čo spravím, ked budem veľký :)(30.11.2013)

  • Šakal
    ****

    „Dnes jsem se probudil do nebývale teplého lednového dne. Rtuť teploměru vyšplhala až na -32°C“. (Žě by ta správná chvíle, vyzkoušet nové plavky?) Krásná na pohled, drsná na (pře)žití. Nespoutaná sibiřská tajga a místní lidé (lovci) žijící ve vzájemné harmonii, čerpající z jejího přírodního bohatství a dovedností, předávaných z generace na generaci. Pokud tedy nedojde k totální degeneraci, způsobené jejich tekutým národním bohatstvím. Den za dnem, pořád to stejné. Ta samá řehole. Osamoceni, pouze s jejich věrnými němými parťáky- sněžnými loveckými psi, kladou pasti, následně je vybírají resp. opravují a cestují na skůtrech popř. podomácku vyrobených lyžích, mezi jejich předpřipravenými a předzásobenými sruby. Během krátkého léta se potom připravují na dlouhou tuhou zimu. Prací, jak jinak. Nádherné obrazové scenérie drsné nehostinné tajgy, doprovázené nerušícím K. Badeltem a jako bonus monology, které ani náznakem nešustí papírem. Jak by také mohly....psal je život sám. Žádné přemoudřelé řeči, žádné stěžování si. Tihle lidé jsou dávno, sami se sebou, smířeni. Na stěžování si, jednoduše nezbývá síla ani čas. A ta část, s propálenými játry a vypitým mozkem, si je moc dobře vědoma, že je to pouze a jenom jejich problém resp. vina. Ostatně, to platí pro Bakhtiu, Prahu, i kterékoliv jiné místo na světě.(10.4.2014)

  • Malarkey
    ****

    Werner Herzog natočil úžasný dokument o zapomenuté krajině. To je vlastně věc, co mu jde nejlépe a tudíž první věta není úplně překvapením. Překvapení je ale pokaždé prostředí, které si zvolí. Tentokrát sibiřská tajga, kde týdny nepotkáte živoucího člověka. Jenom soby, losy, medvědy, vlky a sem tam nějaký lovce, které si tam tenkrát narval komunistický režim a oni tam prakticky žijí a fungují dodnes. Neuvěřitelný způsob života, který si dnešní konzumní člověk nedokáže ani představit. Kdo by si také dovedl představit půl rok žít uprostřed přírody sám se svým psem a lovit tam veverky. I proto má tady ten komentář tak vysoká hodnocení. Já ale do plna nepůjdu, protože se s některými názory toho lovce prostě neshodnu. Chápu, že si ten svůj život musí nějak obhájit, ale ať mi netvrdí, že ty jeho pasti, co tam straží na zvěř, jsou zcela humánní, když tam pak ty zvířata zaklíněná půl dne mrznou. I přesto ale zajímavý dokument plný těžkého pochopení z takového života a překrásné přírody, která ještě, jako jedna z mála, není tolik porušena jednáním každého z nás.(5.2.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace