Šťastní to lidé: rok v tajze

Vynikající dokument s nezaměnitelným komentářem Wernera Herzoga. Tenhle příběh o obyčejném životě má takovou sílu, že i když je to skoro proti všemu co mám rád, tak jsem na tu hodinu a půl zatoužil žít v mrazivé pustině bez elektřiny, internetu, ústředního topení, knihovny a hospody. Jen pro ten pocit svobody a pro nádhernou přírodu. (02.04.2014)

"Je posledního prosince. Neobvyklé teplo, jen 33 stupňů pod nulou." Syrová výpověď o životě uprostřed Sibiře, kde je absolutní svoboda člověka vykoupena jeho tvrdou prací v extrémních podmínkách. O lidech, kteří zde žijí, se dá ale říct, že jsou naprosto svobodní, protože si tento způsob života zvolili sami a vyhovuje jim. A proto o nich lze skutečně prohlásit: Šťastní to lidé. Ke zhlédnutí zde. (14.12.2013)

Příroda sibiřské tajgy je krásná i drsná zároveň, stejně jako její obyvatelé, kteří dokáží žít bez výdobytků moderní doby, ale stejně jako tomu bylo i jinde v Rusku, i sem se dostal alkohol. Země lovců zvěře, kteří žijí podle svých pravidel, daleko od civilizace a jejich zbytečností, společně po boku svých věrných psů, kteří jsou pro lovce po dlouhou dobu jedinými společníky v nelítostné studené divočině. Jeden z mála dokumentů, který vám ukáže autentické techniky lovu, pokládání pastí a tvrdého života trapperů. 85 % (20.09.2013)

„Dnes jsem se probudil do nebývale teplého lednového dne. Rtuť teploměru vyšplhala až na -32°C“. (Žě by ta správná chvíle, vyzkoušet nové plavky?) Krásná na pohled, drsná na (pře)žití. Nespoutaná sibiřská tajga a místní lidé (lovci) žijící ve vzájemné harmonii, čerpající z jejího přírodního bohatství a dovedností, předávaných z generace na generaci. Pokud tedy nedojde k totální degeneraci, způsobené jejich tekutým národním bohatstvím. Den za dnem, pořád to stejné. Ta samá řehole. Osamoceni, pouze s jejich věrnými němými parťáky- sněžnými loveckými psi, kladou pasti, následně je vybírají resp. opravují a cestují na skůtrech popř. podomácku vyrobených lyžích, mezi jejich předpřipravenými a předzásobenými sruby. Během krátkého léta se potom připravují na dlouhou tuhou zimu. Prací, jak jinak. Nádherné obrazové scenérie drsné nehostinné tajgy, doprovázené nerušícím K. Badeltem a jako bonus monology, které ani náznakem nešustí papírem. Jak by také mohly....psal je život sám. Žádné přemoudřelé řeči, žádné stěžování si. Tihle lidé jsou dávno, sami se sebou, smířeni. Na stěžování si, jednoduše nezbývá síla ani čas. A ta část, s propálenými játry a vypitým mozkem, si je moc dobře vědoma, že je to pouze a jenom jejich problém resp. vina. Ostatně, to platí pro Bakhtiu, Prahu, i kterékoliv jiné místo na světě. (10.04.2014)

"Mám třeba rád filmy Woodyho Allena. Jen mi vadí ten nervózní chlapík v brýlích, co tam furt pobíhá." Tuhle hlášku ze Simpsonů mi připomněl jeden ze zdejších komentářů nadávající na "nepříjemný komentář v nedobré angličtině". :-D Jinak za mě další vynikající Herzogova práce. Jeho fascinace sibiřskými lovci a krajinou je patrná z každého záběru a (především) každého slova. Jde v podstatě o klasický dokument bez nějakých herzogovských bizarností - nejdřív mi dokonce přišel až moc klasický. Nakonec ale uznávám, že v něm je hodně a Werner dokáže značný přesah navléct i sem. (23.04.2013)