Vše pro dobro světa a Nošovic

Tentokrát mi často připadalo, že konflikt téměř neexistuje, ale Vít Klusák se ho snaží vytvořit. Ostatně konflikt zelí vs. auta mi přijde spíš absurdní než nosný. Zajímal by mne spíš dokument o vztahu zahraničního koncernu ke zdejší levné pracovní síle, ale ten je v tomto dokumentu jen trochu naznačen, navíc na případu jediného zaměstnance. (06.03.2011)

Dokument, který mě příliš neoslovil ani nevzal za srdce, byť podle tématu měl. Připisuji to špatné koncepci, místy se mi zdá, že jsem marně pátral po souvislostech a příčinách některých scén. Zasloužil by si zkrátit a režisér měl vytknout nějakou základní nit, po níž se dokument bude ubírat a ne se utápet ve scénách typu laškování brigádnic se šefém směny při sbírání zelí. (23.10.2012)

Osobně nejsem zrovna příznivcem dokumentů, které se jasně stavějí na jednu stranu (v nedávné Tantře jde v podstatě o reklamu na ni, v Oku nad Prahou zase nebyl poskytnut téměř žádný prostor oponentům…). Jenže v případě nového Klusákova filmu ani není možné být neutrální. Vyjádří se zde obě strany, jednu reprezentují vesničané s typicky "selským rozumem", druhou Hyundaisté, kteří se tváří nad věcí a neúprosně, ale pak jim v reklamě zaznívají fráze: “Je až neuvěřitelné, jaká pozornost je v Hyundaii věnovaná kontrolám kvality. Kdybych něco zanedbala, nikdy by mi to tady neprošlo.” (jistě, zanedbání kdekoli jinde projde). Vše pro dobro světa a Nošovic je český dokument o korporaci, která není v pořádku. A je výborně natočený, se spoustou zábavných, ale i uměleckých prvků, jemuž chybí snad už jen dynamičtější rozjezd. Každý český občan by tento dokument ale měl vidět, povinně. (26.02.2011)

Autor snímek charakterizuje jako "grotesku o poli, na kterém rostou auta". Na ploše 82 minut mapuje vznik továrny od nátlaku zastánců stavby na místní zemědělce, kteří se dobrovolně nechtěli vzdát své rodinné půdy, přes výstavbu areálu až po výrobu nových aut na lince. Přístup filmařů se však nakonec firmě nelíbil a její vedení nechalo štáb z továrny vykázat. "Film se pojetím blíží spíš filmu hranému," říká režisér, který byl spolu s Filipem Remundou také producentem snímku. "Nebylo to tak, že bychom investigativně pobíhali po vsi a zaznamenávali nějaké ankety. Snažili jsme se svébytnými filmovými prostředky vyjádřit, jak to vypadá, když se z malé vesnice stane průmyslová zóna," konstatoval. Perličkou je zpěv motivační písně v korejštině při vstupním školení nových zaměstnanců. Politici nejprve zahraniční firmě nabídli pozemky, aniž by zjistili, zda je lidé vůbec chtějí prodat. "Mohli bychom to při troše nadsázky klidně srovnávat s kolektivizací. Spousta těch sedláků říkala, že to bylo jako v padesátých letech," konstatoval Klusák. Až v samém závěru čeká diváky poslední bonbonek. "Nevstávejte tedy před závěrečnými titulky," vzkazuje Klusák. (12.11.2020)

Tak nějak lajdácky odvedená nadějná prácička. Rozhodně se to dalo pojmout akčněji a lépe informovat. Navíc nelze ničemu moc věřit. Věci často vytržené z kontextu nechávají diváka na povrchu nezpracovaného polotovaru. Samozřejmě v mnoha věcech budou mít autoři, nebo stěžující si postavy asi pravdu, ale nikdy není nic růžové, zvlášť v našem státu. (04.01.2012)