Staré pověsti české

Pokud by se někdo chtěl seznámit se starými pověstmi českými, tohle není asi úplně nejlepší volba, protože film je více umělecký než popisný a z těch příběhů toho zase tolik chytnout nelze. Jednotlivé obrazy jsou ale prostě krásné a Jiří Trnka se nechal pohltit umělcem v sobě a podává příběh, který je nádherným splynutím s přírodou a s historií. (17.02.2015)

Nevídané loutkové představení, které sice lidsky, ale s patřičným patosem, vypravuje historii našeho národa. Ta, ač všeobecně známa, nenudí. Důslednost a cit pro detail se projevuje na mnoha místech a častokrát i tak, že to divák ani neregistruje. Velmi se mi líbily třeba blesky v očích kance při souboji s Bivojem. (23.04.2007)

Z tohohle filmu mám vždy hrůzu z hudby a všech těch sborových písní... Celé je to vedené spíše jako loutkový horor, dnes bychom řekli fantasy příběh. Vždy, když ten film vidím, dýchá na mne pochmurnost, skoro depka, těžká nálada a atmosféra. Jistě, do určité míry je to chtěná stylizace, jak zobrazit dávné věky, ale přece jenom někdy je toho trochu moc někdy z toho mám pocit, jako když otevřete hrobku a dýchne na vás chlad věků a marnosti... Je to zkrátka takové těžké, kolosální až monumentální, možná špetička nadhledu a veselejších písní by tomu neškodila. Čímž neříkám, že jde o špatný film, mankote! (16.02.2012)

Jiří Trnka patří definitivně k té nejtenčí a nejcennější špičce ledovce talentovaných českých osobností a v tomhle snímku to svou zručnou animací, hrou s postavami, obrazem, loutkami a ostatními figurkami krásně dokazuje. Od jeho vzniku však uplynulo celých šest desítek let a dnes už diváci kromě vizuálních krás očekávají i děj, který v nich něco zanechá. Ten ovšem zrovna Trnkovo zpracování naší rádobyslavné historie nenabízí, historky jsou roztahané, upjaté a pokus o leitmotiv Čížka a jiných lidovek jen drásá nervy. Určitě stojí za zhlédnutí, ale kromě jedné z dalších výborných ručních animací nic moc nečekejte. (24.06.2012)

Vynikající loutkově filmová adaptace nenáviděné povinné četby. Jiří Trnka přidává coby svůj tvůrčí vklad nejen neuvěřitelně náročnou a precizní animaci, ale akcentuje v Jiráskově mýtické tvorbě hlavně rozměr romantický. A autorskou invencí je v jeho klasickém loutkovém filmu cítit především ohlas děsivosti a krutosti dávných dob. Trnkův film je také dalším důkazem pro literárněvědní teorii, že 50. léta byla další, čtvrtou fází národního obrození, byť řízenou ze sekretariátu ÚV a z pracovny profesora Nejedlého... (25.02.2012)