Režie:
Jiří TrnkaHudba:
Václav TrojanHrají:
Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Václav Vydra st., Karel Höger, Otomar Krejča st.Obsahy(1)
Jiří Trnka patří k zakladatelům nejen české, ale světové animované tvorby. Loutkový film Staré pověsti české vychází částečně z Jiráskovy předlohy, ovšem významně rozšířenou o původní historický Kosmův pramen a v moderním výkladu přijal interpretaci Vladislava Vančury s jeho pronikavou básnivostí. Film i dnes uchvacuje scénickou šíří i režijním a výtvarným pojetím, které přes drobnost loutek dokáže představit hrdinské eposy české mytologie v celé její monumentalitě. Zcela nové je výtvarné zpracování loutkových typů, postavy musely přesvědčivě vyjádřit heroického ducha daného tématu. Film Staré pověsti české se těšil velkému mezinárodnímu ohlasu a získal mnohá zahraniční i domácí ocenění. (Studio Trnka)
(více)Recenze (93)
Vynikající loutkově filmová adaptace nenáviděné povinné četby. Jiří Trnka přidává coby svůj tvůrčí vklad nejen neuvěřitelně náročnou a precizní animaci, ale akcentuje v Jiráskově mýtické tvorbě hlavně rozměr romantický. A autorskou invencí je v jeho klasickém loutkovém filmu cítit především ohlas děsivosti a krutosti dávných dob. Trnkův film je také dalším důkazem pro literárněvědní teorii, že 50. léta byla další, čtvrtou fází národního obrození, byť řízenou ze sekretariátu ÚV a z pracovny profesora Nejedlého... ()
Predlohu som nikdy nečítal. Ani Jiráskovu, ani Vančurovu. Českú mytológiu poznám len veľmi zbežne. Prevažne na základe odkazov v iných knihách alebo filmoch. Videl som síce film Kňažná Libuša (r. Constantin Werner, USA/ČR 2008), no miestni znalci ho väčšinovo zvozili ako nepoužiteľný historický prameň. Pokusy o Jiráska skončili vždy fiaskom - nudné rozťahance. Ako cudzinec neznalý predlohy (čo sa tu v komentároch hodnotí ako prekážka pochopenia filmu) som si Trnkov bábkový film skvele užil. Málokedy pateticky burácavá hudba a hlasy tak podmanivo sedia s vyobrazením úsvitu národných dejín. Hoci pokladám praotca Čecha najmä za lenivca, ktorý maximálne vedel vyjsť na oblý minikopec Říp (vrchol jeho turisticko osídľovacieho úsilia) a tam si, unavený jak sviňa, zmyslel, že do konca života chce len lízať med a žrať do prasknutia. A už nikam moc neputovať. Preto povedal, že okolo neho to oplýva medom a mäsom. Tak vznikli Čechy. Kombináciou lenivosti a maškrtnosti. Trnka to samozrejme zasadil do správneho rámca, plného strachu z prírodných strašidiel, súperením poľnohospodárov s baníkmi (dnešný boj developerov a bioezoextrémistov). Zakomponoval mocenské hrátky, premenu matriarchátu v patriarchát, poľovníctvo na diviačiu škodnú, predobraz pardubickej prekážky Taxis (Šemíkov skok), boj s vonkajším ohrozením. Veľké bájoslovné dejové línie skvostne a pritom prirodzene prepojil s bežným životom ľudu. Vystihnuté sú všetky podstatné dobové činnosti. Hneď po ukončení túžba vidieť znovu. Splnená. A kedykoľvek v budúcnosti si opäť film rád strihnem. I doplnený i o nevidených 11 minút, pretože recenzia sa vzťahuje k videnej, alternatívnej 80 minútovej verzii. Prihováram sa za jeho uvedenie na verejnoprávnej českej telke každoročne 28. októbra i 1. januára (vznik Českej republiky). ()
V dětství mě Lučan zároveň děsil a přitahoval (že by mysterium tremendum a mysterium fascinans?... no, nejspíš ne :)) . Vysoké hodnocení však dávám proto, že celý film je krásný a působivý. A tentokrát vůbec nevadí, že hrdinové jsou oživlá dřeva. Však to znáte: Jedenkrát sekerou ťali, dřevo promluvilo. ()
Článek mytického řetězu, který má počátek někde na úsvitu národního obrození, přes Palackého, který budování mýtu dovršil, a přes Jiráska, který národní mýtus široce popularizoval a dosáhl toho, že identita národa byla založena na společně sdíleném příběhu. Bohužel se zdá, že tento Trnkův článek řetězu je posledním, že dnes už žádný společný příběh neexistuje či nefunguje, že mnozí už ho ani neznají. Film jsem viděl po dlouhých letech. Z dětství mi utkvěla vzpomínka na temný příběh s podivnou hudbou, hlavně pak vzpomínka na lidského běsa, kterého vodil lučanský kníže. Ale úplně se mi z hlavy vykouřilo, že ten film má i poetické a lyrické pasáže, s okuzlujícími lesními až pohádkově působícími scénami. Po letech mi ten film připadá úchvatný s těmi expresivními záběry a sborovým zpěvem, vše ještě neseno pozdně obrozeneckým patosem.. Ovšemže zlatým hřebem je ta válka s Lučany. Od Neklanova dialogu s vnitřním hlasem, přes choreografii boje Čestmíra a Vlastislava (s tím působivým symbolem raněného sokola), po hromadné bojové scény - velice akční, působivé i po šedesáti letech. Ale uvědomuji si, že toto dílo asi přestává být dnes srozumitelné. ()
Z brilantních animací Jiřího Trnky se těžko vybírá film, který člověka nejvíc dostal. Pro mě jsou to asi pověsti, protože film, kterého se naše milá republika s takovou lehkostí vzdala a který v televizi asi naše děti těžko uvidí jsem mohla vidět coby dítě mnohokrát. A na Neklanovu šílenou scénu ani na Čestmírovu hrdinskou pózu nikdy nezapomenu. Jiří Trnka je poklad, který jsme zakopali a vykašlali se na něj. A to je fakt, ze kterého hodně mrazí... 10/10 ()
Galerie (21)
Photo © Splendor Films
Reklama