Obsah
-
Tvůrčí tým - skladatel Martin Smolka, libretista Jaroslav Dušek a režisér Ondřej Havelka připravili na objednávku Národního divadla v Praze operu s názvem Nagano, která vypovídá o legendárním vítězství našich hokejistů na olympiádě v roce 1998.
Hlavní postavou opery není Jaromír Jágr ani Dominik Hašek, ale třetí brankář Milan Hnilička. Na olympiádě však Hnilička vůbec nechytal a omylem tam nedostal ani medaili. To vše tvůrce inspirovalo. "Nagano rozhodně není dokument, ale naše hravá fantazie," říká Jaroslav Dušek. Hudba a libreto vznikaly už od roku 2000. "Nagano má pevné místo v řadě světových operních premiér, které se s šéfem opery Jiřím Nekvasilem snažíme kontinuálně uvádět na českém jevišti. Jde o výsostně umělecký artefakt, nikoliv o zábavnou show, která by měla připomenout cosi z hokejové historie," zdůrazňuje Dvořák a ještě zopakoval, že záměrem tvůrců bylo přivést na jeviště soudobé české dílo, které se tématicky opírá o to, čím se žánr zabývá od svých počátků, zejména pak v 19. století. Podle Martina Smolky jde o téma stále aktuální, které velmi zasáhlo do domácí reality. "Vítězství hokejistů přineslo bouřlivou reakci a naše opera je její součástí," říká. "Našli jsme mnohé styčné body mezi operou a hokejem, zejména pokud jde o ritualizaci těchto činností. Hokej se bez rituálů neobejde, hráči například až do vítězství stejně nastupují do autobusu a sedí podle pevného pořádku. Zaměřili jsme se tedy na obřady tří třetin - rituál přípravy utkání, samotného zápasu a ceremoniálu," vysvětluje Jaroslav Dušek. Režisér Ondřej Havelka pro postavy hokejistů hledal především mladé sportsmany, kteří umějí zpívat. Trenéra nebo Antonia Samaranche ovšem ztvární operní bardi Pavel Červinka a Luděk Vele. Podle inscenátorů se Češi domnívají, že "Hašek je bůh", a proto postavu zazpívá latinsky kontratenorista a majitel "božského hlasu" Jan Mikušek. V roli Jaromíra Jágra se představí Aleš Briscein, Růžičku hraje Zoltán Korda, Milana Hniličku a průvodce dějem v jedné osobě Václav Sibera. Autorem výpravy je Bořek Šípek, který se snažil potlačit hokejové prvky. "Scénografie je spíš abstraktní, kladl jsem větší důraz na výtvarné rozpracování kostýmů." Režisér Igor Chaun natáčel s celým týmem průběžně přípravy celého projektu až do slavnostní premiéry 8. dubna 2004 a ve svém dokumentu zachytil všechny důležité momenty této přinejmenším velmi zajímavé inscenace. (oficiální text distributora)
Tvůrčí tým - skladatel Martin Smolka, libretista Jaroslav Dušek a režisér Ondřej Havelka připravili na objednávku Národního divadla v Praze operu s názvem Nagano, která vypovídá o legendárním vítězství našich hokejistů na olympiádě v roce 1998.Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
Mantis
V dokumentu jsou zábavné rozhovory s tvůrci (M. Smolka a J. Dušek), režisérem a dalšími protagonisty opery Nagano. Pěkně je vykreslená nedůvěra veřejnosti k opeře na hokejové téma. Zbytečná, alespoň z mého pohledu, byla pasáž „jak se dělá opera“, ve které se posouvají hrnky, coby sbor, sólisté, balet… Další vyhozený čas představuje anketa před Stavovským divadlem. Působí samoúčelně (ukažme, že lidi jsou nekulturní, přinejmenším nevšímaví). Na druhé straně postrádám rozhovor o tanci (breakdance tak často v opeře neuvidíte). Žel jsem též nenašel hlubší rozbor díla od renomovaného kritika po provedení, nebo vyjádření autorů k scénickému ztvárnění (když už je opera spojením všeho možného). Dokument vznikl ve stejném roce co nastudování opery (2004), a tak logicky chybí časový vývoj. Divák by se dozvěděl, že se Nagano hrálo, zpívalo a tančilo téměř pět let, což je (M. Smolka snad dovolí) Do-Re-Mi-Fa-So-La-Si-Gól! Do-Mi-So-Si-Gól!(9.5.2012)
