Požáry

Jako loupání cibule, které každá vrstva má o tolik intenzivnější odór, že po spatření jádra už jde jenom zavřít oči. Pekelně silný, mistrovsky vyprávěný příběh s lehce artovým přístupem, ale velmi diváckým tématem. Prostě Villeneuve. Naservírování pointy s uvědoměním si souvislostí mi zde přišlo funkčnější a mnohem emocionálnější než v Arrival, kde mě (překvapivě) docela minulo. Jakto že Mélissa Désormeaux-Poulin po tomto nehraje ve větších věcech?? (05.05.2019)

Ano, silné téma, ale podané tak nějak... na jednu stranu drasticky a násilně, abychom jako viděli, jak se muslimové a křesťané vraždili na potkání (teď mám pocit, už vraždí jen muslimové křesťany), včetně zastřelení malého dítěte, aby se nám pak začala skládat podivná historka o rodině, otci a dětech a tak, náboženství ustoupí stranou, objeví se pár multikulturních moderních narážek, a celé to přes veškerou snahu o syrovost vypadá jak vycucané za každou cenu z prstu. Jo, a ten překvapivý a šokující konec, nemůžu si pomoct, ale vzpomněl jsem si v té chvíli na Cimrmany. (15.06.2017)

Požáry se vpálí hluboko do paměti a pak v ní ještě pěkně dlouho dohořívají a doutnají... Nejen kvůli silnému ději, ale především díky tíživé atmosféře, která se zadře hluboko pod kůži. Na to, že jde v zásadě "pouze" o vztahové drama se to snaží honit dost (tématicky rozdílných) zajíců najednou, ale většinu stopáže je tento širší záběr spíše ku prospěchu. Osobně bych se snad jen obešel bez finální doslovnosti a "notářských" peripetií ze současnosti, které poněkud rozmělňují působivost osudů Nawal Marwan(ové?). (28.08.2011)

na úplném začátku jsem chvilku tápal v tom,kdy je vyprávěn příběh matky a kdy dcery,ale jakmile jsem se zorientoval a Villeneuve začal postupně dávkovat silný příběh,nemohl jsem se od Incendies odtrhnout.Korunu tomu pak nasadí finální zvrat/pointa.Nejdříve jsem podobně jako postavy ve filmu nechápal,ale když jsem pochopil...uf.Další mistrovská podívaná Pana režiséra...80% (26.05.2019)

Prvních čtyřicet minut je zabijáckých! Přičmoudlá roštěnka jde k autu (5 minut), přičmoudlá roštěnka plave v bazénu (8 minut), přičmoudlá roštěnka plácá s bratrem (6 minut), přičmoudlá roštěnka jede (7 minut), přičmoudlá roštěnka jde (12 minut), přičmoudlá roštěnka hledí k obzoru (2 minuty) a vy zálibně sledujete tlačítko "STOP" na vašem ovladači, protože na večer máte v záloze ještě něco o rakovině nebo si už dlouho toužíte po osmé "vychutnat" Vesmírnou odyseu. Pokud ovšem za tu dobu nepojdete nudou, něco se náhle zvrtne a na Blízkém východě začne být najednou útulno. A bodejť by ne! Válka, mrtví muslimové, mrtví křesťané, no prostě nic, čím by ten bílý, militantní ateista uvnitř mohl pohrdat. Do toho se puzzle pomalu začíná puzzlit a výsledný obrázek ukáže něco, nad čím by nejeden antický tragéd zlomil brk, spálil své svitky a šel si zaběhnout Marathón, aby si vyčistil hlavu a už nepsal takové povrchní bláboly. Hypochondr Oidipus by jen tklivě zaplakal a nechal se dobrovolně hospitalizovat, protože trpí těmi triviálními komplexy. (11.05.2011)