Úkryt

Působivé. Psychologická hra, kterou Nichols rozehrál v těch dvou hodinách, je opravdu obdivuhodná. Shannon je svým vzhledem i projevem jako stvořený pro podobné role. Příkladem budiž jeho part v Boardwalku, kde rovněž perfektně ztvárnil pološíleného prohibičního agenta. Možná proto se místy setkává s nelibostí některých diváků - což podle mě ale jen svědčí o tom, jak moc v téhle (nevděčné!) herecké poloze vyniká - 85%. (09.02.2012)

Po všech směrech originální a poutavý snímek, o paranoidním obyvateli, malého městečka, kterého noční můry, blížící se katastrofy, dovedou až k nápadu, udělat si na zahradě úkryt a svým chováním si zprotivit celé město. Jak příběh a atmosféra, tak i výkon Michaela Shannona, udrží pozornost až do překvapivého finále. (03.01.2013)

Hutně psychologické, extrémně paranoidní drama o otci mladé rodiny, který pravděpodobně cítí v kostech, že konec světa roku 2012 nebude jen takový indiánský blábol, a který se navzdory krutému nepochopení celého svého okolí snaží zachránít své nejbližší. Není to moc povzbudivá podívaná, nicméně za jedno zhlédnutí to stojí, jelikož z toho plyne ponaučení SPOILER "Vždy dej na své pocity". 70% (29.11.2012)

Vstříc podmanivým hlubinám šílenství skrze hřmění v Ohiu… Stěží říct, na co pět chválu dříve a více. Zda na nebývale skvostně gradovanou hmatatelnou podprahovou tenzi, Shannonův výkon v roli poctivého rodinně založeného dříče, který si uvědomuje, že takřka jistě propadá schizofrenii, ale „co když přeci jen ne“. Výsledkem je nejznepokojivější, nejreálnější a v neposlední řadě i zdaleka nejlepší filmová verze biblického příběhu o Noem. Mám snad jedinou titěrnou výtku; a to sice k samotnému závěru. Jde o typ snímku, který může skončit jen dvěma konci. A Nichols šel cestou toho filmově vděčnějšího a stylovějšího. Nemohu se však zbavit pocitu, že ten druhý možný by se pod kůži zadřel ještě o poznání více a k tomu by byl i interpretačně bohatší. (12.12.2016)

Ten konec je skutečně dost symbolický ve vztahu k situaci celé americké a západní společnosti, kdy končí doba levné ropy (co myslíte, že představoval ten déšť?) a pohodlného žití. Civilizační kolaps, na který se lidi připravují tak, že nakupují zásoby, staví si bunkry a zařizují soběstačné hospodářství, je opravdu jedním z poměrně aktuálních témat a zdaleka nejde jen o bláznivé survivalisty - stačí se podívat např. sem, sem nebo sem. Tak nějak jsem už podle ukázek tušil, že Take Shelter bude tohle téma řešit a za ten závěr jsem v podstatě rád, protože se tu ponechává možnost pro širší množství interpretací, ale na druhou stranu - pokud bychom přijali závěr za autentický, jaký smysl by pak mělo celé to předcházející drama o boji se sebou samým, které v podstatě skončilo ve chvíli, kdy se otevřely dveře od bunkru? Ten epilog skutečně funguje jako takový přílepek, o kterém je možná nejlepší přemýšlet zvlášť; respektive vnímat ty dvě části separovaně - první jako charakterové drama o síle rodiny a druhou jako obecnější podobenství. Tohle zas jenom dokazuje, jak strašně důležitý ve filmu (a v podstatě jakékoli fikci) je konec - doslova "make or break". Tady je to zcela vzácně tak napůl. (Ale upřímně, Coeni se v Seriózním muži s něčím podobným vypořádali mnohem líp.) ______ Michael Shannon pak jenom potvrzuje moji domněnku, že patří mezi nejvýraznější současné americké herce. (02.02.2012)