Slunce v síti

Druhý celovečerní snímek režiséra Štefana Uhera, který svým způsobem přelomově modernizoval filmový styl slovenské kinematografie, inspiroval tvůrce nejen v rámci slovenské linie novovlnných filmů, a který svým formálním zpracováním fascinuje i 60 let po svém vzniku.... Důležitým příběhovým a symbolickým mezníkem je zde zatmění Slunce, které definuje životní změny v osudech mladíka Fajoli (Marián Bielik), jenž je mnohými nepochopen, a jehož postava dodává celému snímku neobyčejně lyrický charakter. Zatímco motiv Fajolova dospívání dodává snímku rozměr kvazi-existenciální, jeho milostný vztah s Belou dodává snímku naopak rozměr romantický. Spíš než film příběhový je však Slunce v síti film pocitový, jelikož operuje s těžko popsatelnou poetikou letní bezstarostnosti, motivem mladické nejistoty, a neobyčejně rozjímavým rytmem, navíc paralelně se odehrávající na pomezí tří různých míst: města, rybářské maringotky plující po Dunaji, a venkovní senové brigádě. Krom toho, že zde Uher pracuje výhradně s neherci, diváky zaujme nejen sofistikovaná práce s kombinací nediegetického zvuku (zejména skrze hudební leitmotiv píšťaly), diegetického zvuku (nejčastěji pak v podobě dobových písniček znějících z rádií či okolních ruchů), a ticha, ale především pak samotné vyprávění obrazem. To vyniká pod taktovkou kameramana Stanislava Szomolányho, čímž dodává neuvěřitelnou sílu estetice mizanscény jako takové, a díky němuž lze Slunce v síti považovat za jeden z nejlepších slovenských filmů z hlediska obrazotvornosti.... (06.10.2022)

Není to film zcela obyčejný, ale spíše provokativní, který je natočen velmi promyšleně a má nesmírnou sílu bezprostřednosti pohledu na tehdejší život mladých lidí a dobré dialogy. Vynikající slovenský režisér Štefan Uher dokázal v tomto filmu, že se dá natočit film bez iluzí a předsudků, s vůlí ukázat mládež takovou jakou byla i s poetikou jí vlastní. (14.09.2008)

film, ktorý odštartoval čsl. novp vlnu a zároveň najvýraznejší film tohto smeru na Slovensku, spolupráca režiséra Uhra s géniom čiernobieleho filmu - kameramnom Stanom Szomolányim a sviežimi nehereckými výkonmi, plný poetiky a nevšednej metaforiky priniesol okrem nového filmárskeho vyjadrovania aj nový pohľad na mesto a tému mesta v slovenských filmoch (24.02.2006)

Aký je rozdiel medzi bratislavským prašným dvorom a brigádou na vidieku? Ktoré dievčatá sú krajšie? A kde sa dá lepšie učiť životu? Čo čakať od zatmenia slnka a od jeho nového východu? Umelecký film nielen kvôli krásnemu vizuálu, ale aj tým, že otázky v ňom kladené medzi riadkami, má potrebu zodpovedať divák sám. Toto dielo by sa dalo bez problémov zaradiť do Novej vlny, ktorá sa vtedy šírila Európou. A je naše! (09.08.2014)

New wave, nouvelle vague, neue welle. Nová vlna, v tomto prípade tá československá a film, ktorý stál u jej zrodu. Slnko v sieti rozpráva cez obrazy (trikrát sláva maliarovi Szomolányimu, jeho kompozície, detaily a odrazy sú dokonalé), striedajúce sa v miestami takmer frenetickej Uherovej strihovej skladbe. Režijné vedenie nehercov nemá jedinú chybu, jednoduchý scenár bez jasne ukotveného jednoliateho príbehu, ktorý nahrádza rozprávanie vo viacerých líniách a striedanie motívov z rozličných okruhov sociálneho kontextu (láska, rodina, cesta za prácou, vzťahy na družstve, politická situácia) je humorne pravdivý a tragicky bezstarostný (alebo naopak?). Hľadanie a spoznávanie vo vzťahu, romantická atmosféra dunajskej prírody, naštrbené rodiny, ktorým niečo bolestne chýba, ostrý kontrast mesta a vidieka, vôňa sena, opojnosť zvodov, lož a sebaklam. Autentická dokumentácia jedného márnivého leta, jedného vzťahu a dvoch ľudí, väznených v sebe samých. Tak nádherne rozprávajúci, obrazovo lyricky naratívny film, ktorý sa nesnaží niečo násilne podsúvať si svoje výsadné postavenie v rámci československej a slovenskej kinematografie (podobne, ako aj niektoré ďalšie Uherove filmy) zaslúži. Najfarebnejší čiernobiely film všetkých čias. 100% (07.08.2014)