Režie:
Jiří BělkaScénář:
Milena MathausováKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaObsahy(1)
Jsou Vánoce a rozvedená Eva (G. Vránová) chystá ve svém osamělém domě v pohraničí štědrovečerní večeři. Očekává syna, vojáka Zdeňka (V. Dlouhý) a dceru Jiřinu (J. Boušková) s dítětem a s mužem Františkem (I. Vyskočil). Přípravy naruší neočekávaný příchod jejího bývalého muže Josefa (E. Cupák). Eva ale nechce, aby děti u ní našly svého otce, a tak ho z domu vyžene… Jenže pětadvacet let života nelze jen tak lehce odmazat a bývalé křivdy mají najednou menší váhu. Josef se vrací a tentokrát u dveří zazvoní. A možná, že se štědrovečerní setkání stane příležitostí pro odpuštění a nový začátek… (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Rohlíčky měly bejt ve vanilkovým cukru obalený už dávno, salát se taky dělá den předem a ne až na Štědrej den v poledne. To přidrzlé Janě Bouškové divný nepřijde, zato pokládá nelogický dotaz: "Ty teprve dneska pečeš vánočku?" Do toho tě prudí bývalý manžel nekontrolovatelně hamtající po baráku. Naštěstí je vždycky po ruce flaška vodky. Civilně zahrané, dobře natočené. Československá televize byla mistrem ve vytváření těchhle vánočních depresí rozpadlých rodin. ()
Celemu pribehu a zasazeni deje do stedrovecerniho dne jsem neveril, coz je v komornim dramatu zasadni problem. S vyjimkou Frantiska (Ivan Vyskocil) mi byly vsechny postavy nesympaticke a protivne, predevsim dcera Jirina (Jana Bouskova) a jeji moudra. Duvod, proc tento televizni film videt, jsou vyborne herecke vykony Vranove a Cupaka. ()
"Vítěz je vždy jen jeden, to je málo do páru...." Komorní drama s excelentní dvojicí G. Vránová a E. Cupák o tom, že vánoční čas může někdy přinést do domu i zcela neočekávaného hosta. Přinést může i určité mírně groteskní situace, při nichž G. Vránová dělá vše proto, aby se její děti nic o tomto nedozvěděli. A především pak přináší řadu zajímavých dialogů, které odkrývají minulost obou hlavních protagonistů. Ačkoliv jde o minulost poměrně trpkou, vyústění příběhu v sobě přináší i jistou naději. Vždyť co by to bylo za vánoce bez naděje... ()
Já nevím proč, ale mě ten film navnadil na vánoční atmosféru jenom začal. Je to televizní inscenace, moc pěkná a povedená. O rodinných vztazích a problémech, které se řešily, řeší a řešit budou. Film nebyl na svůj děj a cíl vůbec hektický. Když se hlavní hrdina schovával po domě, nepůsobilo to na mě vůbec rozlítaně a nijak mě to neiritovalo. Rozhodně by se dal příběh přenést na divadelní prkna, kde by to vůbec nemuselo vypadat špatně. Schovávání se mezi kulisami simulujícími vilu by vůbec nemuselo vypadat špatně, kdyby se to skvěle zrežírovalo. Skvělý Ivan Vyskočil, který měl jen menší roli, ovšem docela výraznou. Moc se mi líbil i Vladimír Dlouhý, který jakožto mladý herec tady předvedl skvělý herecký výkon. Občas mě místy pěkně štvalo to plačící dítě, ale film je sám o sobě velmi povedený. Jo a ty vousy byly fakt blbě nasimulovaný. ()
„Utrpení vděčíme za vše, co je dobrého v nás, co dodává životu cenu, vděčíme mu za soucit, vděčíme mu za odvahu, vděčíme mu za všechny ctnosti.“ (Anatole France) Gabriela Vránová v další ze svých skvělých kreací ustrkovaných a trpících žen, obětovávajících se vyšším cílům. Tentokrát vyšším cílům a touhám svého muže, úžasně civilně ztvárněného Eduardem Cupákem, a touhám a přáním svých dětí. Velmi komorní a velmi prostý příběh o tom, jak se probouzíme ze snů, jak se proměňují naše představy, jak život jde dál a neptá se nás, co my od něj očekáváme… ()
Reklama