Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Darius KhondjiHrají:
Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert, William Shimell, Ramón Agirre, Rita Blanco, Carole Franck, Dinara Drukarova, Alexandre Tharaud (více)Obsahy(2)
"Jakmile člověk dosáhne určitého věku, musí se vypořádat s útrapami lidí, které miluje: rodičů, svého partnera. To je nevyhnutelné," řekl Haneke. "Je velmi obtížné vidět trpět své milované," dodal Haneke. Film zachycuje útrapy stárnoucího manželského páru ve věku kolem 80 let, kdy se žena stane závislou na trvalé péči. Hlavní postavy Anne a George, jsou spolu už dlouho, mají dceru a stále se ještě mají rádi. Anne však jednoho dne postihne mozková mrtvice, která jí ochromí polovinu těla. Muž ji nechce dát do domova důchodců a stará se o ni sám. Ale po její druhé mrtvici se situace dramaticky zhorší. (Česká televize)
(více)Videa (5)
Recenze (322)
Láska je film bez omáčky okolo. Je striktní a jde na dřeň. A v tom má jednoznačně svojí obrovskou sílu. Hlavní představitelé jsou fenomenální a naprosto mě fascinuje to, že Láska je film o starých lidech vytvořený starými lidmi a nikoli čtyřicátníky, kteří vloží do filmu nějakou hrubou představu o stáří a umírání. Velice jednoduchý a silný film. 8/10 ()
Jestli mi například Hanekeho Bílá stuha přišla zneklidňující a neobyčejně působivá, Láska pro mě představuje opačný pól jeho tvorby. Působí na mě silně předvídatelně a odtažitě, je na můj vkus zbytečně doslovná. Pravda, současná společnost má tendenci nepříjemné jevy vytěsňovat - a v první řadě mezi ně patří umírání, bezmoc a sám akt smrti. Pokud do téhle početné skupiny patříte, může vám snímek něco odhalit. Ale mně prostá ukázka nestačí. S tím vším jsem se už v minulosti potýkal a v Hanekeho filmu nenalézám filmovou magii. Režisér mi něco hotového servíruje a prostor pro sebe tam nevidím. Navíc je to vážně studené jak psí čumák. Tři hvězdičky jsou za nesporně kvalitní Hanekeho filmové řemeslo. Celkový dojem: 55 %. ()
Velké zklamání: explicitní, koženě konverzační, tónem snobský a pro mne naprosto neživotný film, z něhož neplyne nic než ono klasické "život je krásný a smrt bolavá". Některé doslovné scény mě u filmaře Hanekeho ražení překvapují svou lacinou naléhavostí (většina scén představ a snů), postava Isabelle Huppert je tam hodně násilně přišitá a čím víc se ve filmu o smrti mluvilo, tím méně mi toto téma přišlo životné (haha, paradoxy). V některých momentech se prostě druhdy nekompromisní analytik Haneke změnil v konvenčního midcultaře, který z bolestivého tématu utíká nejsnazším možným způsobem (facka následovaná "zírajícím" romantickým malířstvím atd.). Jediná skutečně vtahující scéna pro mě byla ta, v níž nechá režisér diváky hledat hrdiny v mnohohlavém davu a topit se v ambivalentních emocích. Pak už všechno dává zadarmo. To mě nebaví. I když uznávám, že to je kultivované, elegantně natočené a precizně zahrané. ()
[SFF 2012, Sydney] Najlepší Haneke to nie je, po druhom pozretí mi navyše prekáža určitá dávka nepotrebnej doslovnosti a prílišnej učesanosti. "Love" však má neprehliadnuteľné kvality a spôsob akým sa tu komunikuje súžoba je fakt intenzívny. "Performance" dua Riva/Trintignant nemá slabé miesta a jedná sa o herecký koncert v ktorom do popredia vystupujú tie najcivilnejšie prednesy, nutno dodať, že Isabelle Huppert nijak nezaostáva. M.H. samozrejme povesť inteligentného manipulátora neoslabuje, i keď dáva priestor láskavým gestám, tak v talóne má dostatok zraňujúceho skepticizmu s ktorým neváha vyrukovať aby napokon aj tak priznal, že láska nemusí byť vždy slepá. Ako obvykle priezračne čisté a...ťažké. ()
Přesný, precizní, stroze úsporný, krok za krokem ostře sledující vývoj poměru fyzických a psychických sil a tlaku emocí a rozumovosti, až už víte, tohle není film, tohle je cezení hluboké zkušenosti všech zúčastněných skrze plátno, tady se vyslovuje nahé, bezbranné čelení nevyhnutnosti (sebe)ztrát a (sebe)nálezů, kam až ještě lze. *** A jak jste fascinovaní a vyčerpaní, pořád jako by vám přece jen něco chybí, dráždí vás ta preciznost, protože tohle přece ještě není film.... a pak, když je dosbíráno, když jste vy sami utahaní, jako byste za ty dvě hodiny zúčastněně prošli s nimi tím nevyhnutelným úpadkem sil, schopnosti a ochoty, vůli a lásce navzdory, navzdory vzdoru, když už je téměř po všem, máchnutím kouzelného proutku přes patnáct posledních minut se z toho jako zázrakem navíc stane film, vyloupne se příběh, který je třeba si ještě přes veškeré vyčerpání bleskurychle poskládat - jako dovršit život, když už jste se stejně jako oni vydali ze všech sil - Haneke ještě rozhodněji než dřív nutí diváka k dokonalé účasti, k absolutnímu podílu na zobrazovaném gradujícím, a zase vytvořil nový formát, po Bílé stuze si opět nově hraje s příběhem, s vyprávěním, se způsobem, jak stvořit originální děj, v situaci a v momentě, když už to nečekáte, a donutí vás pocítit, jaké to je, vydat se ze všech sil, a vzedmout se k novému vzepětí, abyse učinili zadost smyslu filmu, smyslu svého bytí v kině, smyslu svého života. *** Scény se stříháním květů, lapáním holuba. Gradace nemohoucnosti. *** ()
Galerie (57)
Zajímavosti (7)
- Michael Haneke si za snímek odnesl z 65. ročníku festivalu v Cannes Zlatou palmu, která je udělována nejlepšímu filmu. (Caminzind)
- Emmanuelle Riva se za svou roli ve filmu Láska stala nejstarší nominovanou osobou na Oscara. Hrála v 84 letech a ceremoniál se konal na její 86. narozeniny. (SalamanderG)
Reklama