Poll

Souhlas s komentářem uživatele Avalon820. Poll ve mě skutečně vyvolává hodně rozporuplné pocity a jsem rozpolcený v tom, jaké hodnocení mu nakonec nadělit. Určitá část ve mě se bouří proti 3* a říká, že film s takovým potenciálem si ani to průměrné hodnocení nezaslouží, i když jednotlivosti se dají vyzdvihnout a dokonce se o nich dá mluvit v superlativech. Snímek má vynikající kameru, je zasazený do nádherných exteriérů, technická stránka šlape jako hodinky, hudbu můžu jenom vychválit, tak ať mi někdo vysvětlí, proč výsledek připomíná hezky naaranžovanou leklou rybu... Při sledování Pollu jsem si vybavil Vláčilovu Adelheid a myslím, že právě konfrontace těchto dvou filmů jasně ukáže rozdíl mezi výborným a průměrným snímkem. Adelheid je totiž minimalistický kousek, kde je mnohem míň dialogů a vlastně i jakýchkoli událostí než v Pollu a přesto ani sekundu nenudí, právě naopak. Poll je rozvláčný jak parlamentní rozprava a nabízí sice spoustu dramat a emocí, jenže podaných tak odtažitě, že je nějak nedokážu s filmovými hrdiny sdílet tak, jak by si jejich příběh zasloužil. Přes veškerou snahu a obrovský potenciál je to místy pouhopouhá ušlechtilá nuda. Celkový dojem: 50 %. Opravdu tu třetí hvězdičku zachraňuju silou vůle... (15.06.2014)

Půdorys výpravné ságy získává ve filmu volně inspirovaném paměťmi německé básnířky Ody Schaefer obdobu opulentního snu, v němž se v uhrančivé atmosféře mísí motivy dospívání, tělesnosti a etnického napětí před první světovou válkou i konce jedné éry a jejích společenských příznaků. Snímek za pomoci strhujících záběrů na hraně hyperrealismu a fantazie utváří obraz světa z pohledu dívky, která vyrůstala ovlivněna otcem posedlým frenologií, který si v bývalé pile u rodinného sídla zřídil laboratoř. Deformovaná či vypreparovaná tělesnost oproštěná bytí a redukovaná na vědecký exponát a znak kontrastuje se strojeností vysoké společnosti a jejími kratochvílemi, ale také s lyrikou a živelností, které hrdinka poznává prostřednictvím estonského anarchisty, kterého ukrývá před ruskými vojáky i svou rodinou. 9/10 (03.04.2011)

Velmi rozpolcené pocity. Na jednu stranu jde o technicky skvostný snímek - hudba byla jendnoduše úžasná a pod rukama zručné kameramanky vznikla řada téměř ikonických scén. Dále je třeba zmínit dobře vybudovanou dusnou atmosféru, skvělé herecké výkony, pevnou režii... A proti tomu všemu stojí příběh. Ten se mi skutečně nechce kritizovat už jen pro samotný fakt, že je podle skutečné (a ne zrovna veselé) události a zaslouží si úctu. Ale co naplat - na film je zkrátka tato látka zpracována nesmírně monotónně a výsledných 129 minut je příliš. Když si jako měřítko napětí a zvratů představíte seismograf, po celou dobu bude zaznamenávat jen mírné záchvěvy. Ukazatel vystřelí do nebes až v závěrečných deseti minutách. To se ale vzápětí nabízí otázka, kolik diváků vydrží do této fáze v bdělém stavu... Mnoho jich nebude a je to škoda, protože s přísnějším střihem by šlo o skutečně mimořádný filmový zážitek. (30.06.2012)

Usedlost Poll jako pevnost omývaná příbojem mořských vln, jako nalezený/ztracený dóm tepající milníkem procitnutí, jako koráb nádechu zátočiny osudovosti, jako kolébka intimity vjemů dospívání a myriád tónů maleb citových. Vizuální čarokrásno prodchnuté symfonií nepolapitelnosti doteků chvějivého sbližování Ody, jež jakoby oblékla šat éterické Liv Tyler a jejího tajemného "ctitele" Schnapse. Nápoj lásky čaruje srdcem meditace, mlčenlivou touhou v podkroví zakázaného soukromí, zachumlaného v symbióze plachosti emocí. Hráz lyrického zátiší se střídmě vine v laguně hlubinné křehkosti. Zápisky bušivého srdce ožívají v tůni slz, na řádcích památníku s kyticí psaného vyznání /ne/vyslovené lásky, oddanosti a vzkazu věrnosti. (24.03.2014)

Od prvních minut vzbouzí fascinující kulisy naději na epickou podívanou. Majestátné leč trouchnivějící sídlo dominantně trůní v moři jak bedla jedlá a působí stejně morbidně jako neetický inventář laboratoře aristokratického doktora Mengeleho. I dobové kostýmy, zasněné západy slunce a vesměs veškerá práce s kamerou, to vše funguje pro omámení oka náramně. Jenže brzo zjistíme, že ambiciózní výpravě nesekunduje scénář. Nepřilepší ani stopáž, která je neúměrně dlouhá k příliš řídkému ději bez napětí a gradace. Chris Kraus sice nadhazuje několik zajímavých myšlenek, ale hned je zas lhostejně opouští a zůstanou jen ty opulentní záběry a vlažný příběh. Divák, opticky patřičně navnaděn, dlouho trpělivě vyčkává, že se konečně začne něco pořádného dít, ale postupně se smíří s tím, že čeho se někdy dočká, bude jedině konec. A tak nepotřebuji ani skleněnou kouli a vidím osud tohoto snímku celkem zřetelně. Ostatně hlavní hrdinka ho vyřkla již přede mnou.“Nezůstane ze mě nic, žádný z mých pocitů nepřetrvá, bude to jako bych nikdy nebyla.“ I když takhle macešsky ho zatracovat úplně nelze, protože rozhodně neurazí a vizuálně bezpochyby nadchne. (16.04.2012)