Režie:
Pål SletauneScénář:
Pål SletauneKamera:
John Andreas AndersenHudba:
Fernando VelázquezHrají:
Noomi Rapace, Kristoffer Joner, Vetle Qvenild Werring, Stig Ryste Amdam, Maria Bock, Henrik Rafaelsen, Bjørn Moan, Eva Zeidler (více)Obsahy(3)
Ve svém nejnovějším snímku Babycall spolupracuje Pål Sletaune s mezinárodně známou, talentovanou a momentálně velmi žádanou herečkou Noomi Rapace, která zazářila v roli Lisbeth Salander v trojdílné televizní adaptaci sbírky novel švédského novináře Stiega Larssona. Tentokrát si zahrála matku 8-letého syna Anderse, kteří společně utečou od násilnického otce a manžela. Ze strachu, že je najde, Anna svému synovi dá do pokoje vysílačku, aby si i v noci byla jistá, že je v pořádku. Z malého přístroje se však začnou ozývat zvláštní neidentifikovatelné zvuky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (100)
Noomi Rapace je prostě skvělá! Opravdu perfektně zahraná a procítěná role, která prostupuje celý filmem a je vlastně jeho hlavním tahounem. Budete s ní soucítit, dýchat s ní, prožívat každou vteřinu a i jí fandit, aby ochránila Anderse od tyranského otce. Necháte se také vcucnout až trýznivou atmosférou, až to psycho prostoupí obrazovkou k vám domů a zaplní ho celý až po strop. Ano, to vše vám Babycall nabídne dosyta. Problém ale nastává, když samotný děj začnete po půlce filmu nechápat více a více. Tedy. Osobně nemohu říci, že bych ho nepochopil, ale lhal bych kdybych trvdil, že jsem z něj nějak chytrý. Film má po jeho konci dost nevysvětlených otazníků, které třeba ani otazníky nejsou a mají jasné návaznosti a utvářejí logický celek, ale jsou podávány divákovi takovým stylem, že je snad jen málokdo může pochopit. Viděla Lisbeth minulost, to co sama udělala/udělal někdo jiný a nebo jí prostě hrabalo a nic z toho se nestalo? Ale potom, jaktože její kamarád našel podle plánku to, co tam mělo být a ona viděla v lese to, co viděla? A kdo ten plánek, výkres syna, dokreslil? A kdo ho vůbec nakreslil? Duch? Syn někdy dávno? Nebo ona sama a nepamatuje si na to? Co a koho to vlastně slyšela v té dětské vysílačce? A proč to vůbec sakra jmenuje Babycall? A další a další otázky. Krucinál, pokud tento komentář bude číst někdo, kdo ten film chápe a na otázky ví odpověď, tak ať mi dá, prosím, vědět. Babycall je ale fajn psychotriller, u kterého se určitě nudit divák nebude, jelikož bude právě zaměstnán otázkami, bude cítit tu atmosféru a hlavně se kochat bravurně zahranou rolí Lisbeth Salander v podání Noomi Rapace. Celkově ale nemohu dát Babycall více než 6/10, co jsou 3*. Ale bavil jsem se, to ano. ()
Ježiš, to byl tak hnusnej chlapeček, že se na něj nedalo ani koukat. No, na maminku se čtyřiceti kilama taky nijak zvlášť a o pointě, dle procent, se taky nemusím rozepisovat. No nic, chtělo by to příště nenechat pobíhat jak šílenou hrdinku po městě a dát trochu prostor nějakému vysvětlování, dále vynechat rádoby strašidelné momenty (chůvičky) a netlačit tolik na pilu co do dalších násilných činů jen proto, aby divák trpěl s hlavní hrdinkou (my se shodli, že se nám spíš jevila jako přehnaná hysterka). ()
Tak já nevim. Většinu filmu jsem napjatej jak v čekárně u zubaře, nedokážu se rozhodnout, jestli mě ta civilní atmosféra dráždí kladně nebo záporně a po dokoukání jsem ve vaně ještě se svraštělym čelem dával dvě a dvě dohromady a pak mi to došlo. Celá pointa, celý to do sebe zaklaplo a já měl před sebou triviálnost celé zápletky. Ona sice není zas tak špatná, ale je strašlivě podobná všem těm thajským/korejským/japonským věcem akorát o něco seversky nepřístupněji. A ono když 4 hodiny vaříte bramborovou kaši, tak výsledek nemusí být úplně špatný, ale tak nějak si připadáte jak kretén. ()
Před zhlédnutím tohoto filmu vysvlečte spodky a prdel nastavte směrem k obrazovce. Pak můžete pohodlně spustit PLAY a půl druhé hodiny se nechat režisérem Sletaunem vojebávat. Páč jeho snímek není ničím jiným, než prvotřídním diváckým vejmrdem. Na konci se totiž ukáže, že vše bylo trochu jinak a veškeré emoce, které jste investovali do prožívání příběhu, byly investovány zbůhdarma a vniveč. Au! 40% ()
Tak tohle severské mysteriózní drama mi dalo pěkně zabrat. Podobné filmy na přemýšlení mám rád, psychologická zápletka mi určitě voní, ale místy jsem v tom měl trochu bordel. Ke konci do sebe sice ledasco zapadlo, ale i tak zůstalo několik otazníků. Filmu nelze upřít zajímavý děj, který se každou minutou víc a víc zamotává, ale je tu i dost zdlouhavých pasáží, které místy dost nudí. Sletaune mne zaujal už svým předchozím Naboer, ale tentokrát to přece jenom byla slabší káva. Scénář více méně o třech-čtyřech hercích (když nepočítám sociálku) potřebuje pořádnou jiskru, ale tady se pořádně rozhoří až na samotném konci. Jediným štěstím bylo angažování mé oblíbenkyně Noomi Rapace, která je prostě skvělá snad v každém snímku, co jsem měl zatím možnost vidět a i tady byla hlavním tahounem. 50% ()
Galerie (25)
Zajímavosti (1)
- Noomi Rapace získala v roce 2011 na Rome Film Festival cenu pro nejlepší herečku, v roce 2012 získal film Grand Prize na International Critics Award na filmovém festivalu Gérardmer a 4 ceny Amanda Awards pro nejlepší herečku, produkci, scénář a zvuk. (Cheeker)
Reklama