Babycall

Pomatená a svým hereckým projevem lehce retardovaná Noomi Rapace v dalším pomateném a smysl nedávajícím severáku.I když má film místy nějakou atmosféru, zbytek vůbec nefunguje a na kupu otázek přijde nic moc vysvětlující pointa, která tu šedivou nudu předtím vůbec nezachrání.Bohužel tomu nepomohl ani výtečný Kristoffer Joner, jak mě pijou krev tyhle drámo horory.40%. (06.03.2016)

Nevýrazný psychothriller s prvky hororu, který si v první půlhodince získá divákovu pozornost (hustá atmosféra, dobrý výkon Noomi Rapace), aby se následně rozmělnil do klasické "všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo" povídačky. V jednotlivých momentech celkem fajn severské strašení, ale celkový dojem .. jak už jsem řekl, nevýrazný. Režisérův předchozí kousek je poněkud jinačí hororová psycholiga. (10.01.2013)

Mám ráda zmatený děj - takový, který vše jednoznačně neservíruje na zlatém podnosu, nýbrž nutí diváka k neustálé pozornosti a nechává prostor vlastní představivosti. Mám ráda skandinávské filmy. Mám ráda Noomi Rapace. Tenhle film měl být trefou do černého. Nebyl. Sice nenudí ani na okamžik, ale výsledek je tak rozpačitý a nelogický, že přemýšlím, jestli se nejedná o pilot k norské verzi seriálu American Horror Story... /Videotéka O2TV, sekce Skandinávské filmy/ (03.03.2015)

Film mi nabídl jen jedno velké zklamání. Co taky chcete očekávat od filmu, když vlastně není tajemství, že hlavní hrdinka je psychicky labilní hysterka fixovaná na svého syna. Těm bystřejším zápletka dojde už asi v půlhodině filmu. Vatové scény typu: Nepamatuju si, co jsem dělala. - Viděl jsem tě v kavárně. - To jsem nebyla já, které vlastně v celkovém vyznění filmu nedávají nijak smysl zápletce, ale jen umocňují psychickou nemoc hlavní hrdinky a tudíž i další důkazy, proč by jí divák neměl věřit - a to je právě podle mě největší chyba filmu. Pamatujete na Šestý smysl, kdy jsme všichni věřili Bruci Willisovi a o to silnější byl konec? Proč dnešní scénaristé nedokážou divákovi podpoknout nohy jako tenkrát Shyamalan? Scény s dětskou chůvičkou mohly být lepší a dalo se z nich vyždímat napětí a strach, nechápu, když na tomto motivu postavili i název filmu, proč posloucháme v celé stopáži filmu křik z vysílačky jen 2x. Po skončení filmu začnete přemýšlet nad minizápletkami, které film předložil (proč Helge viděl Anderse? kdo se teda utopil a kdo "byl vyhozen" z okna? sociální pracovníci tedy byly jen výplody fantazie? dělo se tedy něco v sousedství, co slyšela v chůvičce?...) (01.01.2013)

Anna so svojim synom Andersom utekajú pred tyranským manželom a otcom. Pomaly si zvykajú na nový život, školu a byt kde momentálne bývajú. Nakoľko má Anna o svojho syna strach, rozhodne kúpiť malé vysielačky na prenos zvuku slúžiace na kontrolu malých detí spiacich vo vedľajšej miestnosti. Vysielačka však zrazu prenáša záhadné hlasy, plač a krik, ktoré sa jej syna netýkajú. Za každú cenu sa teda snaží zistiť pravdu čo sa to vlastne deje a odkiaľ zvuky prichádzajú. Noomi Rapace mala radšej druhý krát kopnúť do osieho hniezda. Nudné, znudené dielo riešiace pomätenú ženu, ktorá sa nikdy nespamätala z rodinnej traumy so štipkou mysterióznosti v poslednej 15 minútovke. Úplne bez napätia slúžiace skôr na uspanie ako na vystrašenie diváka. Dať tejto "čistej" dráme prívlastok horor či thriller je trúfalejšie, ako hrať finále LM bez postranných rozhodcov. Neviem kde a ako nahrabal tento film 50 %, ale mne nestačí, že v ňom hrá úspešná herečka, ktorá je momentálne žiadanejšia ako Schwarzenberg na český hrad. (29.01.2013)