Mai wei

"To si skutečně myslíte, že nějaký řidič rikši má šanci proti pravému maratónci? Já bych si tedy tipnul, ale ono o to tady, bohužel, nejde. Tady jde o příběh Kim Jun Shika, který neuměl uznat porážku, když vyhrál a mě to celkem zaujalo. Zkrátka bylo zajímavé sledovat, jak Korejec nedobrovolně nasazoval krk za Japonského císaře, za soudruha Stalina i za Führera. Mně se tedy nejvíc líbilo v japonské armádě, kde bych si mohl vybrat mezi radostí padnout za císaře, harakiri nebo dřepování s rybou v hubě. To je nabídka. Jinak to ovšem bylo na můj vkus příliš depresivní, ale to jsem jako rozený pacifista asi měl očekávat. (01.11.2018)

Velkolepe pateticke nic. Je-gyu Kang dostal k dispozicii stedry rozpocet, takze vyprava je pôsobiva a bojove sceny vyzeraju ovela velkolepejsie ako pri jeho minulom vojnovom opuse Taegukgi. Zaroven ale posobia umelo. Aj ked sa krvou a brutalnymi scenami nesetri, tak pocit, ze je vojna hnusna to vo vas ani na chvilu nevyvola. Cele je to natocene prilis cool a sexy v style Michaela Baya. Za to, ze to vo vas nevyvola ziadne emocie, moze do velkej miery aj zapletka, ktora je tentokrat podstatne menej zaujimava ako v pripade famozneho Taegukgi. Pribeh o dvojici maratoncov zo znepriatelenych narodov, ktori od malicka superia o to kto je z nich lepsi a ktori sa po rôznych vojnovych uskaliach skamaratia je podany prilis skratkovito a povrchne. Ani na sekundu som im ten prerod neveril. Okrem nich dvoch tu ma vacsi priestor uz len kamarat korejskeho hlavneho hrdinu, ktori ako jediny absolvuje zaujimavy vyvoj charakteru a jeho linia v Ruskom lagry bola miestami fascinujuca. Presny opak sterilnej ustrednej zapletky. Vdaka tomu chyba poriadna stava aj bojovym scenam, pretoze neustale sledujeme ako sa mydlia dve superiace armady prakticky anonymnych vojakov s tym, ze sa obcas vo vrave mihne nasa ustredna dvojka, ale vam je u prdele ktora strana vyhra. Dokonca mate problem fandit aj tym objektivne kladnym stranam, lebo nasi hrdinovia väcsinou bojuju na nespravnej strane. Fakt divny film. Sice je vraj podla skutocnych udalosti, ale potreboval by poriadny zasah od dramaturga. Este ako tak fungovala prva neskutocne pateticka polovica, ale v druhej sa tak brutalne skakalo v deji, ze to vôbec nefungovalo a finalna bitka v Normandii na mna posobila ako zla parodia. Vdaka nizkym ocakavaniam sice ani nie som nastvany, ze som si film pozrel a niektore fragmenty z bojovych scen som si celkom uzil, ale napriek tomu by som film asi nikomu, kto nema absolutne nenarocny vkus, neodporucil. Nestoji to ani za jedno pozretie.5/10. (13.07.2012)

Jihokorejský válečný epos se vším všudy. Na internetu jsem si našel, že se jedná o nejdražší jihokorejský film všech dob. Celkově film stál 24 milionů dolarů. A musím uznat, že to na tom je vidět. Je-Gyu-Kang mě již uchvátil svým předchozím válečným filmem Pouta války, a tak jsem Moji cestu prostě a jednoduše musel vidět také. Film je sice inspirován skutečným příběhem, ale soupeření dvou maratonců jak na trati, tak i ve válce je zde smyšlené. Ale vůbec mě to netrápilo. Dobová atmosféra je zachycena úžasně, kulisy se povedly na jedničku. Oba dva hlavní představitelé byli velmi sympatičtí a jejich výkony brilantní. Je neuvěřitelné, čím vším si musel projít opravdový Yang Kyoungjong, než se dostal zpátky domů. Největším filmovým lákadlem jsou bezesporu bitvy, které jsou zde opravdu šťavnaté a napumpovaný peněžní kapitál z nich číší v každém akčním momentu. V tomto ohledu se Moje cesta vyrovnává hollywoodským trhákům. Konec byl dojemný, na druhou stranu malinko přes čáru, ale hodil jsem to za hlavu. Očekával jsem daleko horší film, ale Moje cesta patří společně s Pouty války k tomu nejlepšímu, co jihokorejská kinematografie dokázala doposud stvořit. Za mě dávám 90 % (14.01.2017)

Co se s Kangem za sedm let od "Pout války" stalo? Ne že by před tím byl něco víc než ambiciózní řemeslník, ale jeho průlomové kasovní trháky "Swiri" a "Pouta války", alespoň držely pohromadě. "My Way" je ryzí nonsens, jenž kýč, patos a národní hrdinství dovádí až do roviny nechtěného campu. Možná je potíž jen v tom, že když Kanng točil "Pouta války", měl čerstvě nakoukané "Zachraňte vojína Ryna" a tentokrát jen vycházel ze svých tehdejších vzpomínek. Nebo se prostě jen v duchu druhého významu anglického názvu režisér vykašlal na hnidopišské historické či vojenské poradce a natočil to prostě podle sebe. Výsledek každopádně vypadá jako kdyby národní buditel spojil síly s pětiletým klučinou okouzleným modýlky vojenské techniky. Bojové sekvence postrádají jakoukoli prostorovou logiku, nemluvě o rešerši, jak opravdu vypadaly sovětské lágry, Atlantický val či Den D a svou netaktičností a bezkoncepční nepřehledností jsou až směšné. Celá story o Korejci, který prošel napříč druhou světovou od okupace Číny po Normandii, je jen pompézně znějící slogan. Ve skutečnosti prostě vyprávění přeskáče z Číny do Ruska a pak do Normandie, ale místo epické cesty se zaměřuje na hloupě schematické a hystericky přepjaté konflikty odehrávající se na jednom místě a moc neřeší cestu mezi nimi. Když k tomu přičteme celý jalový background s maratóncem, fakt, že se postavy chovají jak retardi (nejhůř dopadla Fan Bingbing), a nelítostnou agitku o morální výši Korejců, před níž má padnout na kolena Japonsko, představuje výsledek nesnesitelný blábol a doklad nesoudnosti režiséra, či v horším případě celého národa (pokud z téhle hrůzy bude hit). "My Way" si paradoxně k dobru může přičíst jen to, že odhaluje, jak máme obraz o bojištích druhé světové války zkreslený z filmů a jak je tento obraz nerealistický. Druhé pozoruhodné hledisko předjímá, že by z "My Way" nakonec mohl být hit; sice ne kvůli nějakým kvalitám, ale proto, že je to jediný film, kde Korejci najednou zažijí slast z toho, že hrdinové střílejí nejen bestiální Japonce, ale i nenáviděné Američany. PS: Definitivní tečkou za tímto mastodontem kýče je finální song, který nazpíval Andrea Bocelli! Na druhou stranu jeho alespoň omlouvá, že film neviděl. (12.02.2012)

jak dobehnout z koreje az na omaha beach, splest vsechny valky a dulezite historicke momenty dohromady, aneb namichat kasicku / dortik jako pejsek a kocicka? prave takhle :-) inspirace nekdy nezna mezi. obsahem je hrozne moc klisovitych az kycovitych a nesmyslnych momentu, na druhou stranu vyvazenych paradnima, dech beroucima, sekvencema. (18.04.2015)