Na stupních vítězů

Z tohoto snímku čiší optimismus a taková chuť do života, sportovní kondice, kterou by mohl leckterý 70-letý závidět. Jakoby tito atleti přišli na lék proti stárnutí, ale spíš je to o tom, že mají obrovskou chuť bojovat, nezdolný optimismus, vůli a vytrvalost podávat ještě v tomto věku sportovní výkony. Hodně mě pobavily připomínky ženy 82-letého Jiřího Soukupa, to jsou přímo "hlášky" ze života. Zhlédnuto v rámci festivalu Jeden svět 2011 v Opavě. (02.03.2011)

Originální název filmu - Podzimní zlato. Není všechno zlato, co se třpytí, jak práví české přísloví. Na rozdíl od všech nadšenců, obdivovatelů výkonu seniorů i obecně nezlomných optimistů jsem v tomto filmu viděla jen reálný úbytek fyzických sil a možností včetně postupného vyřazení stárnoucích lidí z koloběhu života. Je dobrým zvykem nebo možná jen projevem slušnosti vyzdvihovat hodnoty stáří - moudrost, vytrvalost, vůli k životu, celoživotní přínos. Každodenní realita však ukazuje něco jiného - lidé v produktivním věku se o staré zajímají jen v rámci práce, charitativních činností a návštěvy rodičů či prarodičů. V době internetu i ta hodnota moudrosti a zkušenosti je bezvýznamná, protože starší lidé nestíhají držet krok s vývojem nových technologií. Co se týká zábavy, koho skutečně baví poslouchat "moudré" kecy starých? Všichni, kdo jsou mladší než hrdinové tohoto dokumentu a kdo si v duchu říká, že být starý není tak těžké ani zlé, by si měli uvědomit, že neporovnávají své možnosti s možnostmi starých, ale jen možnosti těchto aktivních starců a stařenek s možnostmi průměrných starých lidí. Mně však toto obdivování a porovnání připomíná Special Olympics (Speciální olympiády) a sžíravý výrok s nimi spojený: Even if you win, you're still retarded - I když vyhraješ, pořád jsi debil. Pravda je, že "biologická vybavenost člověka velmi tvrdě omezuje pole jeho činnosti." Ruku na srdce - kdo dobrovolně chce být starý? (17.03.2012)

Už před zahájením festivalu Jeden svět 2011 jsem si takříkajíc "naslepo" :) koupil vstupenku na nejoblíbenější snímek brněnských diváků. Nakonec to vyhrál právě tento dokument a já myslím, že právem... Není ani tak o sportu samém jako spíš o způsobu života seniorských atletů a o jejich jiném stylu uvažování než najdete u většiny jejich vrstevníků - touha nepoddávat se nástrahám stárnutí a naopak proti nim aktivně bojovat. Zkrátka platí staré okřídlené úsloví o tom, že člověku je tolik, na kolik se cítí a ne tolik, kolik ukazuje datum narození v občance. Spousta velmi vtipných momentů a hlášek, které jsou jednoznačně odrazem pozitivního přístupu k životu samotných aktérů, je v kontrastu s jejich zdravotními komplikacemi, které ale dokáží překonávat právě díky svému nezměrnému odhodlání a zápalu pro věc... (30.03.2011)

Dokument není ani tak moc o sportu, jako spíše o životní filozofii seniorů. O jejich pozitivním pohledu na svět, na stáří, o jejich přístupu k životu. Navíc je v něm spousta skvělých hlášek. Klobouk dolů před nimi. Je inspirací pro všechny, kteří si myslí, že v důchodu už život končí. Ani náhodou! Jak už ve filmu bylo zmíněno, toto seniorské mistrovství by si zasloužilo opravdu větší propagaci. Vždyť není nic optimistějšího, než pohled na stoletého pána, který si běží pro vítězství. (10.06.2015)

Projekce Vinohradský film/// Obsazení 10/10 Děj 9/10 Hudba 7/10 Kamera 8/10/// PLUS: téma, způsob natočení, mikropříběhy a osudy postav MÍNUS: hádám že to u nás bylo v kinech jen v rámci festivalu, což je škoda /// Shrnutí: Tentokrát bylo na promítání rekordně málo diváků (6 vs. Masaryk 52), což je celkem škoda, protože tento dokument je klenot mezi dokumenty. Člověk (divák) si uvědomí, že věk je jenom číslo a taky si najednou nepřipadá tak starý :-) a nebo si uvědomí, jaký má problém, když se mu na rozdíl od aktérů ani nedaří ráno vstát. Rozhodně doporučuji, je to citliví film, vnímavý, občas neplánovaně vtipný. Pro mě zatím nejlepší z promítaných filmů./// Celkem 86%/// (05.01.2018)