Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai.

Místy vtipné, místy dojemné, ale většinu času naprosto depresivní seriál plný výčitek, nostalgie a potlačovaných citů. Námět o mrtvé kamarádce, která se zjeví vůdci dětské party mnoho let po její smrti a chce, aby jí splnil poslední přání, asi přímo nepřekypuje originalitou, napsané to ale je chytlavě. Tůvrci drží tempo celých 11 dílů a každý druhý díl je poměrně velká citová vydíračka. I přes zjevný fantasy prvek jde stále o velmi civilní záležitost sledující pětici teenagerů vyrovnávajících se se smrtí, vlastním sobectvím a zájmy na úkor empatie k blízkým. Hodně silné 4 hvězdy a taky pochvala za pěkný opening. (23.07.2018)

Silný příběh o tom, jak se dětské party trhají a jak k sobě po letech opět nachází cestu skrz ducha slečny, která kdysi bývala členkou jejich spolku Great Peace Busters. Pokud se vám některý z výše popsanych motivů zamlouvá, nevidim důvod, proč se na tenhle kousek nepodívat. Zpracování je na špičkové úrovni a poslední díl je samozřejmě takový, jak ho každý očekává... ale myslim si, že v tomhle případě o originalitu ani moc nešlo. (26.10.2011)

Jak už napsal Jigvell, "V nebi Menmu nesnesli, proto ji z nebe vykopli" bych doplnil, "díl co díl jsem víc a víc nesnášel její zvuk vycházet z reproduktorů mého počítače. Jediní, co si ho užívali, jsou její přátelé, kteří jsou vlastně po celou dobu naprostí kret*ni". Ano Hana Bla Bla _nejdelší název za posledních 50 let_ je je vlastně anime tak nějak o ničem. Hodně lidí tu tvrdí "pohádkové kouzlo, kdo nechápe, tak tomu dává málo", ale dle mého tam -nic- nebylo. Prvních pár dílů je zajímavých. Od nějakého třetího bych se mohl přestat koukat a říct naprosto -přesně-, jak to dopadne. Také to tak dopadlo... Je to jak čtení 10x přečtené knihy, která ještě není ani ničím unikátní, spíš naprosto průměrná. Nudu od začátku do konce se snaží autor zlomit "náhlými překvapivými chvílemi", ale ani to to nezachrání. Nedoporučuji snad -nikomu-. Je to nudné, je to otřepané, stále stejné, pořád břečící, 7-letá dívka v těle 16 leté začínaje každou větu "Menma si myslí, Menma ti nadává!, Menma je smutná, Menma ti udělá jídlo!, Menmě se nepodařilo ti udělat jídlo, Menma je zas smutná, Menma už nemyslí" 20x v každém z 11 dílů, je to na nervy. Ve výsledku to ani nic nedá. Potěšení z podívání, nadhled nad světem / nějakou věcí... Co jsem si z toho odnesl: "Pokud někomu něco slíbím a nesplním to, tak nebudu moct do nebe... nebo nevim..." slabých 35%. Ten konec to totálně POHNOJIL (26.06.2011)

Takováhle anime přesně reprezentují moje nepochopení japonských vztahů a hodnot. Máme tu jednoduché srovnání: 1) Holčina, která dospívá, ale vypadá a chová se na 8 let, není schopná ničeho, furt jen vyřvává, raduje se jen z činů ostatních, brečí a neřekne nic moudrého, ale je strašně roztomilá. 2) Holčina, která je energická, snaživá, hezká, pracující, aktivní, rozhodná. Kterou si vybere japonec za svoji manželku? Samozřejmě tu první. Jak už jstě určitě pochopili, ona první holčina mě značně iritovala svoji přítomností a když ani nezná své přání, tak máte zaděláno na solidní migrénu. Narozdíl od jiných komentátorů mě bavila víc druhá polovina, kdy se aspoň začalo něco řešit a Menma už nebyla takovým protivným elementem, jenže ten téměř neutuchající vodotrysk slz našich hrdinů mě i tak dost vyšťavoval a ubíral na jakýmkoliv požitku. Pokud se seriál snažil o vybudování jistého kouzla, kvůli těmto přehnaným emocím, které ústily v poměrně nesmyslném chování postav, moc neuspěl. Konec už je vskutku synchronizované vyplachování očních kanálků, přesto ho hodnotím jakž takž uchazejíce, protože..po tom všem..jaký jiný by tvůrci mohli vymyslet? Celkově tedy podprůměrný zážitek zvedají drobnosti typu opening a ending, šik vizuál, sem tam i zajimavé/sympatické postavy (Poppo i Anaru) a nápad, který jen byl holt špatně elaborován. (26.12.2016)

Vynikající seriál, který ovšem doplácí na to, že né každý objeví jeho zvláštní kouzlo a také na to, že spoustě lidem nepřipadá ničím zajímavým, což ovšem není můj případ, já si ho narozdíl od spousty nových seriálu skoro zamiloval. A proč? Kouzlo, které jsem zmínil, je tím hlavním důvodem, jaké ovšem je se těžko dá popsat, pokud to někdo z vás taky tak cítí, tak ví o čem mluvím, ostatní budou jen nechápavě kroutit hlavou, co to píšu za kraviny. Nemíním se o tom dál rozepisovat, pokud tenhle aspekt (a klidně i další) chce někdo probrat, může mi napsat. Na každý pád je Ano hi mita krásně animovaný se skvělým openingem a endingem, zajímavými postavami, které působí narozdíl od většiny dnešní západní i východní produkce velmi realisticky, navíc se jedná o psychologické drama, které prostě funguje a ten lehký nádech duchovna je jen pomyslná třešnička na velmi chutném dortu, který si dám rád znova. EDIT: po posledním těžce a zbytečně ubuleném díle a krátkému promyšlení uznávám, že jsem Ano Hi Mitu nadhodnotil, takže snižuju na 4* s tím, že si za vším co jsem napsal dřív ale víceméně stojím. (16.06.2011)