Kluk na kole

Hodně civilně natočený až k dokumentárnímu pojetí tíhnoucí snímek o citovém a hodnotovém tápání kluka, který se musí vyrovnávat s pocity osamění a zrady poté, co ho vlastní otec poslal do dětského domova a dal najevo naprostý nezájem. Není divu, že kluk šlápne vedle a zanedlouho přestoupí zákon. Po obsahové stránce je Kluk na kole věcný, přesný a důvěryhodný. Po stránce formy už tak spokojený nejsem, ale uznávám, že francouzští tvůrci nemůžou za to, že mi v jejich filmu chybí kousek Kachyňovy poetiky nebo Truffautovy citové angažovanosti. Celkový dojem: 65 %. (16.06.2014)

„Já nesním“ Na první pohled kluk, který ví, jak to chodí a jak v tom chodit. Záhy je ale zřejmé, že sám nástrahám společnosti, bezohledné jako on sám, jenomže bezohledné promyšleně, čelit nedokáže. Uvědomuje si alespoň souvislost mezi přežitím a rychlostí. Musí být rychlý a nezvykle rychlý je také film. „Chvíli zaváháš a přijdeš o něco podstatného“ platí pro Cyrila stejně jako pro diváka. Dardennové svého hrdinu charakterizují v akci a skrze akci, ne prostřednictvím slov, na něž nezbývá mnoho času. Sociologický rámec přitom není a nemůže být omezen prostředím rodiny, rozpíná se do mnohem širšího a tedy hůře „podchytitelného“ prostoru, což má nemalý podíl na ohromné autenticitě filmu. Ostatní zásluhy náleží představiteli hlavní role, jehož „bezvýchovnost“ působí naprosto přirozeně již sama o sobě, ještě více pak s vědomím okolností. Otcova lhostejnost Cyrila nutí hledat zástupnou figuru, přičemž je jasné, že Wes i Samantha jsou jenom dočasnými náhražkami, nikoli dlouhodobějším řešením. To může přinést jedině chlapcovo akceptování překážek, jež život přináší a jimž se po většinu filmu (vzhledem k věku zcela logicky) vyhýbá. Závěrečné pokorné přijetí tvrdého pádu (v doslovném i přeneseném významu) může značit předčasně počínající dospívání, ovšem také pasivní podrobení se nešťastnému údělu. Zůstává na nás, abychom si odpověděli, kam může kluk jako Cyril dojet. Nejenom otevřeným koncem Kluk na kole připomíná jiné dospělé dětské, resp. dětskou perspektivu zohledňující filmy, zejména Zloděje kol a Nikdo mne nemá rád. Díky nadčasovosti kladených otázek by stejně jako ony jednou mohl zklasičtět. 80% (24.03.2012)

Upřímný, drsný, ale i citlivý výlet do křehké dětské dušičky, která schytá velkou ránu a není ještě tak vyspělá, aby dokázala hned rozeznat co je dobrý a co zlý, ale naštěstí má svýho anděla strážnýho se jménem Samantha. Filmařsky nemám co vyčíst, herecky už teprv ne a pokud jde o příběh, je třeba ho vnímat jako celek i když v sobě mě pár silně emotivních scén, které fungují sami o sobě skvěle včetně konce. (29.06.2014)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 18 - Belgie. Bratří Dardenneové točí přesně ten typ filmů, který mě bere za srdce a to opravdu hodně. Vůbec nechápu, jak jsem jejich filmy mohl dosud tak bezostyšně míjet. Dva dny, jedna noc a dnes Kluk na kole, už nyní se těším na další sondu do života běžného člověka, který to nemá na světě úplně jednoduché. Dokážu pochopit, že Cyril musel spoustu diváků doslova srát, u mě tento jev nenastal, protože mi ho v nitru bylo hluboce líto. Thomas Doret svého Cyrila zahrál přímo bravurně a Jérémie Renierovi jeho roli vůbec nezávidím. Jeden z vrcholů mojí Tour. (18.04.2015)

Zatímco plakát slibuje hořkosladký příběh o hledání přijatelných vzájemných pozic při budování netradičního partnerství, divákovi se tentokrát vyplatí číst anotaci na přebalu: „…podává další dávku současného filmového realismu. Kluk Cyril je citový deprivant upnutý jen na dvě věci: na své kolo a na svého otce. Co udělá, když o ně přijde?“. Stručné, výstižné a bez příkras. Stejnou měrou postrádá jakýkoli náznak poezie i samotný film. Není špatný a já mu nemám ani co vytknout, vyjma poněkud rozhořčeného dojmu, že jinou než snad edukativní hodnotu snímku jsem nedokázal rozeznat (rozebiratelnost obsažených námětů, jako je schopnost rozeznání pravých hodnot či rodičovská zodpovědnost aj. mě tu nechává chladným). Holt realismus. (30.10.2012)