Kluk na kole

Pokud by se tohle drama ve své civilnosti tak nevzpíralo alegorickým výkladům, považoval bych je za úžasné podobenství o nepodmíněné, "mateřské" Boží lásce k chybujícím a bloudícím lidem. Každopádně to je překrásný kus a nepatetická, neheroická Samantha jednou z nejsympatičtějších ultrakladných hrdinek, které jsem kdy na plátně viděl. (Malou vadou na kráse je snad jen nevhodně užitá hudba. Ty krátké sekvence z klasiky spíše ruší a diváka vytrhují z děje. Film by se obešel bez nich). (17.05.2012)

15 FFF Trapné. Ne umělecky trapné jako Strom života, ale jen trapné. Zápletka seriálového typu, hloupé herecké výkony a naprosto stupidní dialogy. Bože jak ho sundal tím šutrem? A ta bejzbolka? Ano skutečně, když dvanáctiletý kluk bouchne dospělého muže do ramena, tak ho omráčí a pak hned i jeho syna. =D Opravdu humorná záležitost. Tohle jsou ti slavní Dardannelovi? Běžte se bodnout, kdyby ten blbej kluk spadl z kola hned na začátku bylo by vše OK. Verbala na vás! (25.11.2012)

Už dlouho jsem se u nějakého filmu necítila tak rozpolcená ve vztahu k hlavní postavě. Cyril je na jednu stranu nešťastný kluk, který se nechce smířit s tím, že jeho otec je kolosální nula, která se ho zřekla jen proto, aby zachránila vlastní drahocennou existenci. A na druhou stranu je to nezvladatelný sobecký spratek, jehož kariéra by nepochybně pokračovala nástupem do pasťáku, nebýt samaritánky Samanthy. U té mi zas úplně unikaly její motivace. Že se o opuštěného kluka stará o víkendech, dobře. Je to od ní hezké. Že kvůli němu vykopne svého hřebce, budiž. Ale lehkost, s jakou Cyrilovi odpustí, co (jí) udělal a dokonce je za něj ochotná splácet náhradu škody – to by už chtělo menší vysvětlení. A tato nedotaženost provází příběh až do samého konce. Prostor pro dohady je někdy fajn, ale neměl by se stát pustou plání. (19.02.2015)

Observační drama se sociální tématikou plné realismu o odhodlaném chlapci, který chce svůj starý život zpět. Film předkládá psychologickou studii o odvaze bojovat za důvěru a nezištnou lásku. Bratři Dardennové zobrazují realitu s nehercem v hlavní roli, který bez dialogů prožívá svou osobní dramatickou proměnu. Dětský pohled na svět vystřídá pod tíhou reality pohled dospívající a vysoká míra dětské naděje pomalu odezní. Realistický obraz s Beethovenovou hudbou stojí za pozornost. (05.07.2011)

Kamera se hodně zaměřuje na hlavního hrdinu, kterého snímá v detailech a polocelcích v různých úhlech. Jeho svět a jeho pohled na svět tak máme v bezprostřední blízkosti a vtahuje nás do hrdinova života, abychom ho pocítili spolu s ním. I když jsou některé jeho projevy negativní, divák pochopí, co ho k nim vedlo. Rozumí tomu zmatku, opuštěnosti a touze k někomu patřit, která je nešikovně vyjádřená i projevená, protože hrdina je malý kluk, který si zatím neprožil zrovna šťastné dětství a reagovat vstřícně moc neumí. Nebyl nikdo, kdo by ho to naučil. ____ Ten film je normální a reálný, s hezkým koncem. Moc se mi zamlouvá přístup belgické policie (sociálky), její pochopení pro situaci, které tak dává naději na zlepšení. Zatímco příkrý trest a unáhlený soud by v téhle dětské popraskané dušičce vyvolaly jen další vzpouru a nasměřovaly by ji do pekel, tady mu dali další šanci a ukázali názorně, že všechno nemusí vždycky skončit špatně. /15. 8. 17./ (15.08.2017)