Kluk na kole

46. MFF KV .. Scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne .. Pecka. Přesně tohle nakopnutí jsem po trudném festivalovém víkendu potřeboval.. Moji první Dardenni, barevní, filmoví, svěží, skvělí. 85%. (04.07.2011)

Dardennovci točia vlastne stále ten istý film, a mňa to napriek tomu "s nimi" baví stále viac a viac. Krásne! ;-/ Láska schopná pretvárať (tvoriť) človeka z tohto filmu doslova žiari, napĺňa tento skromný film. Nemám viac slov. ....iba že s Dardennovcami si naozaj rozumiem (alebo oni rozumejú mne) ! ... P.S.: hudbu tu Dardennovci rozhodne nepoužili prvý krát, ako niektorý píšu (zaznela už napr. v Lorne - tiež Beethoven). A musím povedať, že v rozumnej miere hudba ich filmom naozaj svedčí... dúfam že do budúcna to neplánujú preháňať ;) (28.04.2013)

Upřímný, drsný, ale i citlivý výlet do křehké dětské dušičky, která schytá velkou ránu a není ještě tak vyspělá, aby dokázala hned rozeznat co je dobrý a co zlý, ale naštěstí má svýho anděla strážnýho se jménem Samantha. Filmařsky nemám co vyčíst, herecky už teprv ne a pokud jde o příběh, je třeba ho vnímat jako celek i když v sobě mě pár silně emotivních scén, které fungují sami o sobě skvěle včetně konce. (29.06.2014)

Neobyčejně obyčejný příběh, kdy nahlédneme do života jednoho malého kluka. Kluka s kolem, kterých je všude kolem tisíce. Nejprve nás ten spratek možná štve a nejradši bysme se na něj vykašlali jako všichni kolem. Najednou však zjišťujeme, že je nám ho docela líto. A tak se tak koukáme, jak ten kluk s kolem snáší jednu ránu za druhou až jeho příběh náhle skončí. Stejně náhle jako začal. A my si uvědomíme, že v nás něco zanechal. Kluk na kole je jedním z malých velkých filmů. Jedním z těch, které vynikají mezi kupou neoriginálních sraček. 80% (16.03.2012)

Už dlouho jsem se u nějakého filmu necítila tak rozpolcená ve vztahu k hlavní postavě. Cyril je na jednu stranu nešťastný kluk, který se nechce smířit s tím, že jeho otec je kolosální nula, která se ho zřekla jen proto, aby zachránila vlastní drahocennou existenci. A na druhou stranu je to nezvladatelný sobecký spratek, jehož kariéra by nepochybně pokračovala nástupem do pasťáku, nebýt samaritánky Samanthy. U té mi zas úplně unikaly její motivace. Že se o opuštěného kluka stará o víkendech, dobře. Je to od ní hezké. Že kvůli němu vykopne svého hřebce, budiž. Ale lehkost, s jakou Cyrilovi odpustí, co (jí) udělal a dokonce je za něj ochotná splácet náhradu škody – to by už chtělo menší vysvětlení. A tato nedotaženost provází příběh až do samého konce. Prostor pro dohady je někdy fajn, ale neměl by se stát pustou plání. (19.02.2015)