Mistr

Potřebuju to vidět ještě jednou, ale čuju další andersonovskou uberpecku. Phoenix fenomenální, Hoffman těsně v závěsu, ale především je tu ono pomalé sektářské sondování, které dráždí každičkým dialogem. Servíruje Dodd smyšlené bláboly, nebo svému učení skutečně věří? Záleží na tom? A může člověk vůbec žít tak, aby byl opravdu svobodný? Možná je to celé neskonale banální, ale pozornost to drží jako máloco. (9/10) (10.01.2013)

Už dlouho jsem z ničeho nebyl tak znejistělý a zasažený jako z tohoto filmu. Jedno vím jistě, nikdo dnes netočí jako PTA a málokdo si troufne tak nekompromisně kloubit enigmatické fragmenty a explicitní významy. The Master je film-psychóza, ještě víc než There Will Be Blood sází na vyšinuté a uhrančivé postavy, jejichž osudy jsou líčeny jedním velkým filmovým anakolutem. Dvě a půl hodiny náznaků, zlomků, nedořečeností, frustrujícího těkání mezi afektem a manipulací, vztekem a apatií, dvě a půl hodiny záměrné bezvýchodnosti, extrémní podivnosti slov, věcí i lidí, přitom však zcela mistrné režijní kontroly nad každým obrazem i nad celkem. Pouto mistra a učedníka se všemi skrytými i zjevnými záchvěvy, analytický pohled na duchovní manipulaci, syrový obraz lidské touhy po smyslu a naplnění, dosažení rovnováhy skrze toho, který "ví", chlad, virtuozita, zároveň silné pochyby, zda to celé není až příliš vykalkulované, ostentativně tajemné... film, který "nechci" vidět znovu. "Musím". To se mi často nestává. The Master, nikoli Holy Motors, je pro mě nejdivnějším snímkem roku. [uzavřená projekce] Edit:Co mi na tom filmu chybí je celek - PTA úmyslně neopouští fázi nekončícího excesu a záchvatů psychózy. I když některé fragmenty jsou božské a postava Freddieho masterpiece (herecky i scenáristicky), film jako takový nevytvoří monumentální jednotu jako Až na krev, je to fragmentární obraz marného hledání, nedosažitelné touhy a vnitřní ambivalence - najít toho, kdo nám dá smysl a zároveň být tím, kdo žádného mistra nemá. Na to, kolik témat Mistr otevírá, je odpověď vlastně banálně prostá - žena z písku. Možná proto tu chybí ona zneklidňující nezařaditelnost Daniela Plainviewa a Eli Sundaye. I když film zčásti funguje enigmaticky (neposkytne jednoznačné motivace a odpovědi na tázání hlavní postavy), není to druh šifer, který vtahuje, spíše strašně sebevědomých okázalých autorských gest (tenhle film má dva mistry: postavu Amy Adams a režiséra). Zatímco Až na krev lze brát jako zneklidňující metaforu člověka, moci, víry a kapitalismu, Mistr je uzamčená, obskurní, přesto nádherná stavba tvůrce, který jako by až příliš začínal podléhat výlučnosti svých vizí. A vzbuzuje ten druh frustrace, bez které nelze myslet a existovat. [85%] (28.11.2012)

Ó můj drahý, zpívání bylo velmi vítané po tom všem, co mně film předtím udělal. Amy Adams je bestie, už před tímto filmem jsem měla takový pocit (a jak se chová v rozhovorech, když nehraje!), ale teď už definitivně ji nemůžu nikdy přijmout jako představitelku kladné postavy. Zároveň byla nechtěla, aby to vypadalo, že ona na mě udělala největší dojem, jde spíš o to, že o obou úhlavních pánech už jsem si byla jistá, že mají v tělech dábly. Jednotlivé epizody jsou velmi působivě vybudované, ale zřejmě jsem postrádala silnější propojení mezi nimi navzájem. Nebo! je zrovna v tomto případě velmi dobře možné, že jsem to nepostřehla a musím v sobě film nechat uzrát. Protože třeba oblouček mezi dívkou na začátku a dívkou na konci je velmi dojemný a jemný, takže si nedovolím dělat absolutní soudy. (13.05.2016)

Nějak jsem nepochopil, jaký má tento film účel. Příběh je celkem o ničem. Ta sekta není ani moc hrozivá, ani nějak extrémně vyšinutá. Mistr je spíše takovej lůzr, co sám ví, že kecá sračky, ale co z toho? Plyne to odnikud nikam a nic se nevyřeší, ba ani nestane. Zbývá tedy Joaquin Phoenix, který na mě působil jako karikatura. Pohybuje se jak hrbatej přisluhovač šílenýho profesora a dělá tam furt nesmyslný držky do kamery. Nějak extra jsem se nenudil, ale zároveň se královsky nepobavil. (15.02.2013)

Režisér Paul Thomas Anderson patrí k najosobitejším filmovým tvorcom súčasnej doby. Anderson je zároveň majstrom vo vytváraní atmosféry a v práci s hercami. Ako Joaquin Phoenix, charakterizujúci postavu kŕčov v tvári a "zrútenou" figúrou, tak Philip Seymour Hoffman v kreáciu muža, ktorý je síce záhadný a tak trochu šarlatán, avšak svojim tézam zrejme verí, podávajú životné výkony. Nepochybne sa k nim pridružuje aj božská Amy Adams, ako na prvý pohľad vľúdna, ale v jadre tvrdá a neústupná žena. Anderson film teda natočil a oprel sa predovšetkým o mimoriadne výkony nielen oboch hlavných predstaviteľov, ale aj ostatných hercov, najmä Amy Adams v úlohe majstrovej dominantnej manželky; všetci traja boli ostatne odmenení oscarovými nomináciami. Bohužiaľ skvelí herci a ich výkony nie sú zárukou dobrého snímku. (03.11.2019)