Nenávist

Prázdnota, nuda a nenávist. Taková byla a je atmosféra na předměstích Paříže, obývaných převážně araby, černochy a židy. Nemajíc práci a žádnou zářivou budoucnost obviňují všechny kolem sebe, nenávidí, nespokojeně proplouvají každodenní realitou. A přitom by to nemusely být vůbec špatní kluci. Motají se v kruhu ze kterého většinou není žádná správná cesta ven. No a přesně uprostřed téhle reality se zjevuje Kassovitz, který si bere černocha, araba a žida (nezní to trochu jako úvod k vtipu?) a pouští je do jednoho dne. Že se v něm první půlku nic zásadního neděje není pravda. Děje se v něm toho naopak až moc a navíc velice věrohodně. Všichni tři grázlící v podání Cassela, Koundého a Taghmaoui navíc hrají naprosto bezchybně a věřil bych jim každou vykradenou samoobsluhu. Když k tomu přidám skvělý audiovizuál nemůžu jít jinam než na pět hvězd. The world is yours (14.10.2012)

. „Nezáleží jak padáš. Ale jak dopadneš!“ Parta tří kámošů, která se celý den zinká od ničeho k ničemu a spojuje je jenom nenávist. Nenávidí všechno kolem sebe, protože ..vlastně proč? Prostě proto!!! Černobíle natočeno jako dokument, který si letos (2005) Francie „užívala“ v mnohonásobně děsivější realitě než nabízí film. . „Je to o společnosti, která padá...Na cestě dolů si neustále říká aby se ujistila: "Zatím to šlo dobře..."zatím to šlo dobře..."zatím to šlo dobře..."Není důležité jak padáš. Ale jak dopadneš!“ (15.12.2005)

Natočeno to není zle, konec je působivý...jenže. Já zkrátka tyhle historky ze života mentálních potratů a lidských omylů prostě nemusím a otravují mě. Nepřizpůsobivý lidský odpad se během pár hodin toulá hnusnou Paříží, žvaní nesmysly plné vulgarit, chová se agresivně, krade na co přijde, rozbíjí, ničí a já jako divák k nim mám silný odpor. Podobný film si opravdu nedokážu užít a Cassel se celej film tváří jak píčus. Opravdu nevím, co mě na téhle nudě bez nosného děje mělo bavit. Asi Asterix? Za mě fakt ne... 2* (30.08.2014)

Přijde Žid, Arab a černoch do baru... a než se barman zeptá, co chtějí, pravděpodobně někoho urazí, něco ukradnou, něco rozbijou a někoho zmlátí. Syrové sociální drama raných devadesátek bez kudrlinek, ale těžko se mi najíždí na potenciální "ACAB linku", když sledujeme vlastně tři solidní vymaštěnce stojící v opozici údajně zkaženého systému, lhostejno, jak je měl determinovat a společensky "viktimizovat". A když kromě nich onu "lidskou tvář" vlastně získává i řada obyčejných policistů. Veškerá morální dilemata pak zjemňuje a nebo spíše komplikuje snaha o férovost vyobrazení a výrazná komediálnost snímku. Po herecké a formální stránce jinak výborný film. (17.10.2022)

Známý francouzský herec Mathieu Kassovitz v Nenávisti dokazuje, že nejen herecký talent je mu vlastní, že je navíc i skvělým režisérem, ovšem zároveň i angažovaným umělcem, který dovede až neuvěřitelně přesně pojmenovat bolestná místa současné západní civilizace. Snímek o společnosti, kterou spaluje nenávist a která je ztracena v jejím začarovaném kruhu. Už sám koncept kvazidokumentární formy, k níž se váže černobíle laděný obraz, rámec vyprávění vsazený do jednoho dne, který je doplňován předěly - mezititulky v podobě časových údajů, maximálně autentický herecký projev a vulgární mluva a v řeči postav použitý argot a slang, explicitní důraz na míru násilí, nedějovost a paradoxní mimočasovost či spíše bezčasí snímku, které vytváří absurdní kombinaci s použitými časovými údaji v předělech, neboť ty vlastně ve vztahu k ději nemají žádný význam a slouží jen jako zdůraznění vším prostupující životní náplně hlavních hrdinů - totiž nudy. Vůbec nejvíce autentický je fakt, že v denním cyklu sociálně vyloučených hrdinů zcela chybí sada běžných denních rituálů, vyjma ranní hygieny tak úplně schází v integritě hrdiny složka superega - s většinovou společností ho vlastně nespojuje téměř nic... Skvostná je použitá hudba, která mnohdy dokresluje zobrazované scény lépe než tisíc slov (především pak live set "Nique la Police" od DJ Cut Killera). Prostředí sociálně vyloučené lokality má z pohledu nefrancouzského diváka zjevně univerzální rozměr, neboť některé aspekty lze vidět i v našich romských ghettech - život bez budoucnosti, absence vzdělání, drogy, hip-hop coby výraz odporu k systému a abnormálně zdatní breakující adolescenti točící se na hlavách, liší se jen počty ilegálně držených zbraní, počty zraněných i mrtvých a zatím ještě i míra nenávisti... Brilantní film. (22.06.2011)