Café de Flore

Snad poprvé jsem se setkal s tím, že muzika od Sigur Rós mi nedokázala navodit patřičnou náladu ve filmu. Café de Flore je zajímavý film, ale Kanaďani ho natočili tak nějak ledabyle, že já jsem se nedokázal do jednotlivých postav dostat. Třeba ten DJ, to byla vyslovená emotivní a hlavně vztahová ždímačka. A já to přešel jako by se nechumelilo. A to i přesto, že hudební podkres byl skvělý. Určitě to mělo něco do sebe, ale chyběla mi větší pointa, u který bych mohl ke konci říct, že tohle je vážně hustej film. (29.12.2012)

Meganarez! Audiovizualna provokacia v dvoch prepletenych casovych liniach. Intelektualny strih, atypicka sosovka, skvely soundtrack vytvaraju v diele prijemne eroticke dusno, nevolnost na dusi a zrovnanie organov. A kto si to uziva a pyta sa, dozvie sa neskor v ramci vysypania pointy, ktora mna milo prekvapila a co som necakal. Asi neni som az tak chytry. Pre niekoho predvidatelne, pre mna velkolepa Valleho vianocka. (18.12.2017)

Aneb jak se Laurent Garnier seznámil se svou druhou manželkou? Nebýt linky s Vanessou Paradis, která hraje matku postiženého syna excelentně, na své si moc nepřijdu. Hlavní hrdina je příliš jednoduchý na to, abych se mohla identifikovat s jeho myšlenkami. Diskoška, klasická seznamka, sem tam nějaká celkem dobrá jazzhousová pecka. Rádoby retrospektivní příběh komerčního DJe je lapidární a zbytečně zahlcený záhadnou tíží nelogicky závažně prožívaného problému. Celou dobu jsem jen čekala na to, až se dozvím, jak je tato měšťácká linka fakticky propojena s nekonvenční matkou syna s Downovým syndromem, a opravdu to nestálo za to. Láska není vlastnictví, a má-li už někdo potřebu toto snad nikterak překvapivé know-how umělecky ztvárnit, jistě by to šlo lépe, než jak předvádí tato dvouhodinová exaltovaná hra na drama. Film pro lidi, co mají hodně času nazbyt a neví co s ním. (17.11.2014)

Musím si tentokrát přiznat, že na to má inteligence nestačila. Uznávám, že jde o zajímavě natočený film se skvělým soundtrackem (Cure, Sigur Ros aj.), ale spleť hlavních postav mi nedávala smysl, zuřivě jsem se snažil najít, kde mi co uniklo, nakonec jsem zjistil, že nikde. Maminka s malým mongolíkem, rozvedení manželé a nová milenka, vše propojeno paranormálními jevy. Na konci mi to konečně vysvětliny a já to zařadil to kategorie na níž se obvykle nedívám...60% (30.01.2013)

Na můj vkus až příliš tažené do hlubokomyslné roviny, až příliš chtěný přesah. Film své kvality rozhodně má, ovšem Jean si touto formou podřezal větev. Rovina 1969 (proč si vybral zrovna postižené?- měl to být snad pokus o větší naléhavost? - tady čichám závan prvoplánovosti) mě nedokázala udržet v pozoru, některé pasáže natvrdo nudily a musel jsem se jimi prokousávat. Rovina 2011 mě naopak držela v pozoru neustále, existenční a morální otázky/situace byly výborné. Bez té první bych se obešel a dovolím si tvrdit, že by film neutrpěl, ba naopak, kdyby té "motanice za každou cenu" bylo o něco méně. Soundtrack to zvedá, obzvlášť Sigur Ros, tahle hudba tomu vždy dodá osudovost. (06.06.2017)