Café de Flore

Ani som pred pozeraním nevedel, že to je môj druhý film od Jeana -Marca Vallého a opäť za plný počet?! Hmmm, náhoda...?! V podstate presne to, čo som napísal na jeho film C.R.A.Z.Y. platí aj pre Café de Flore. Film, ktorý nie je bezchybný a keby som chcel na ňom nájsť slabšie miesta, prípadne "nelogickosti" tak ich silou mocou nájdem. Čo z toho, keď som pozeral ako prikovaný a emócie prebili rácio. Film, ktorý je citlivo napísaný, s poriadnou dávkou kreativity zrežírovaný (+nesmiem zabudnúť na strih, kameru a znovu parádnu hudbu -PF a Sigur Ros) a skvelo zahratý všetkými zúčastnenými. Malý veľký film, ktorý musí byť istou autorovou projekciou a terapiou(?), pretože jeho osobný vklad a zanietenie z filmu priam trčí. Film, ktorý ma dostal a tu sú slová, analýzy, komenty a všetko okolo vlastne zbytočné.. ...a pozdravujem svoju spriaznenú dušu:) (22.10.2012)

Zlatý minimalizmus! Toľko hudby a násilných strihov v dráme (!) som veru ešte nevidel. Režisér ukájajúci sa na zbesilej forme po celý čas odpútava divákovu pozornosť od dvojpríbehu, ktorý by sa dal zhrnúť jednou vetou, a neustále sa tvári, že ide o niečo nesmierne hlboké, ibaže ten príbeh je natoľko jednoduchý, že ani opakované na seba skladanie (miestami) zdanlivo nesúvislých časových rovín nezmaže dojem, že minimálne polovica deja je vo filme proste navyše. To je na tom paradoxne najlepšie; tá pointa - akokoľvek je samoúčelná, filmu rozhodne pridáva. Horšie je to ale s nudou. Nekonečnou a bolestivou. Režisérov zámer mal na mňa presne opačný účinok. Prečo som sa vlastne na Café de Flore tešil?? Edit: Odstup šesť rokov, Vallée práve boduje so Sharp objects a páči sa mi na nich presne to, čo tu kritizujem. Možno to chce druhú projekciu. (30.01.2013)

Snad poprvé jsem se setkal s tím, že muzika od Sigur Rós mi nedokázala navodit patřičnou náladu ve filmu. Café de Flore je zajímavý film, ale Kanaďani ho natočili tak nějak ledabyle, že já jsem se nedokázal do jednotlivých postav dostat. Třeba ten DJ, to byla vyslovená emotivní a hlavně vztahová ždímačka. A já to přešel jako by se nechumelilo. A to i přesto, že hudební podkres byl skvělý. Určitě to mělo něco do sebe, ale chyběla mi větší pointa, u který bych mohl ke konci říct, že tohle je vážně hustej film. (29.12.2012)

Tak tady se asi povedou pořádné spory! Není se čemu divit, zvolená látka by sama o sobě vystačila na půl hodiny, ale tady se jde do hloubky lidské duše. Jakoby bylo v zájmu natočit mistrovské dílo, pohrávající si s každičkým detailem. Pravděpodobně se diváci rozdělí na dva tábory, jeden bude vyzdvihovat Cafe De Flore do nebes a ten druhý těžko rozdýchající pocity, které v něm toto drama vyvolalo, se bude utápět v myšlenkách "co to sakra bylo?!". Ale i o to tady šlo a závěr vám dá pořádnou ránu. Já se přikloním ke druhé polovině, i když uznávám a věřím, že pro někoho tohle může být maisrtštik a pětihvězdičkám se nedivím...a za hodinu vás to začne žrát a trochu tomu pomůžete...a druhý den jste z toho zase ve sračkách :-) 30% (21.07.2012)

O lásce, osudovosti a jejich různých podobách, o minulých životech, o tom, co vše nám může přinášet hudba... Dokonale řemeslně zpracované, zahrané, vzbuzující spoustu emocí. Od začátku jsem byla při sledování v příjemném napětí a zvědavosti, jakým způsobem se jednotlivé příběhy propojí a i když nemůžu říct, že bych byla přesvědčená o tom, že je možné se převtělovat a věřila na nadpřirozeno, rozuzlení mě vůbec nezklamalo. Tak jako už např. u Klubu poslední naděje, i tady na mě opravdu výrazně zapůsobila doprovodná hudba, pořád jsem se musela vrtět do rytmu a měla chuť se zvednout, jít někam tančit, nechat se hudbou pohltit, splynout s ní. Ano, je to film (mimo jiné) o hudbě, tak by bylo asi nešťastné, kdyby nestála za nic, i tak ale není jen tak, abych z ní a toho, jak byla vhodně propojena s jednotlivými scénami a dokreslovala nebo přímo vyjadřovala pocity postav, měla tak silné dojmy. Jednoduše v tomhle silně pocitovém snímku z mého pohledu do sebe vše krásně zapadalo, bylo skvěle zpracované, podané. Rozumím tomu, že to nemusí z různých důvodů (které možná ani nejdou dost dobře popsat) sednout každému, mně se ale Jean-Marc Vallée do chutí trefil hodně. A lituji toho, že už mi na smysly ničím novým bohužel nebude moci zapůsobit. 85 %. (05.01.2022)