Kon-Tiki

Na jedné straně překrásné scenérie (což bylo vlastně to jediné) a na druhé v podstatě dobrodružné family drama na nedělní odpoledne. Až neuvěřitelně předpověditelný snímek s poselstvím o silné víře, kterou nezlomí nic. Přeskočíme pár desetiletí, budeme chvíli tápat a přijímat nedůvěru ostatních, postavíme, vyplujeme, vyřešíme pár nepříjemností, aby se ve filmu vůbec něco dělo a nakonec...co asi? Thorův vnitřní boj s vlastním rozhodnutím je zde prezentován jako rutinní, každodenní záležitost, o jeho náhodných společnících ani nemluvím, jsou tu skutečně jen do počtu. Když vidím tu početnou koprodukci, marně tápu po jejím důvodu. (Challenge Tour 2015) (20.04.2015)

Líbí se mi ten pokus o nijak dramatizující rekonstrukci, jak to asi bylo, na základě deníků a originálních fotek. Ta nostalgická atmosféra na moři je rovněž zajímavá, zvláštní je, jak se chlapi vždy semknou při nějaké katastrofě a skoro si nejdou na nervy. Na druhou stranu snímek tak nějak plyne, dá se mezitím odběhnout, aniž by člověk o něco přišel, plyne, plyne, skoro až meditativně uspávacím stylem, ale posléze poměrně nudně. Kdy tak nějak pořád čekám, že něco přijde, ale ona je to dramatizace bez příkras, tudíž nepřijde vlastně nic. (17.08.2014)

Původně jsem chtěl napsat něco ve smyslu, že je Kon Tiki naprosto parádní dobrodružný snímek s norským Ryanem Goslingem, jenomže koukám, že se tu tím ohánějí všichni přede mnou! V tomto komentáři tak o Ryanu Goslingovi nepadne ani slovo. Navíc se na uživatele pravý Ryan Gosling šklebí z mé ikonky... No, nevadí! K pětihvězdí to dotáhla úchvatná hudba a nenucený režisérský minimalismus, který ze snímku paradoxně dělá asi nejepičtější evropské drama. (24.11.2013)

Velmi hřejivé překvapení ze studeného Norska. Thor musel být nejen mimořádný snílek a pořádný kus šílence, ale kdo jiný, než takový druh lidí, by posunoval hranice nemožného. Díky nim člověk může uvěřit, že sny se můžou plnit. Toto poselství je velké plus filmu. Ačkoli na opravdu dramatické a akční okamžiky je snímek poměrně chudý, pro milovníky moře, přírody a dobrodružných výprav trefa do černého. A když už se mi zdálo těch záběrů na horizont nebo zamyšlené tváře členů Heyerdahlovy suity příliš dlouhé, prostě jsem se kochala estetickou dokonalostí nordické rasy, protože výběr herců byl vážně bezchybný. Dle všeho je několik týdnů na voru nesrovnatelně účinnějším tréninkem než roky dřiny v posilovně. Nebýt toho, že prostě nezvládnu vypít ani čtvrt litru vodky, aniž bych dva dny v kuse neblila, určitě už bych se do Norska provdala.. (25.12.2012)

„Chcete, aby lidé přijali vaši teorii? Chcete mít pravdu? Tak do toho. Plujte z Peru do Polynésie na balzovém voru. Hodně štěstí!“ Ale takové věci byste šíleným snílkům, kteří neoplývají příliš silným pudem záchovy, neměli říkat ani ze srandy…Upřímně, mé sympatie k hlavním hrdinům byly zpočátku spíš na bodě mrazu, neb jsem je vnímal jen jako bandu lehkovážných, naivních floutků (ne proto, v co věřili, ale kvůli jejich absolutní nepřipravenosti). Postupně jsem však vzal postavy na milost a pozvolna jim začal fandit (a přestal vnímat, že tahle „profi“ posádka připomíná spíš hlouček nadšených, bláznivých amatérů). A ona ostatně stačí jediná bouře, aby chlapci pochopili, že tohle nebude sranda. A ač mezi nimi narůstají pochyby, strach, nedůvěra i ponorka, stále si udržují nezlomnou vůli, odhodlání a hlavně naději (a ta umírá poslední). A tak se z toho vyklube poměrně záživná, místy dokonce i strhující podívaná, které rád dám slušné 4*. „Lidi, co mají pocit, že by si měli něco promyslet, by měli zkusit tohle. Pustit se na voru přes Tichý oceán.“ (07.11.2021)