Láska v hrobě

85% Až poetický příběh, kde snový a romantický svět dvou lidí střídá krutá realita a úplné dno lidského života. Někdo může zase namítat, že se brnká na city, že je to jen dobře sestříhaný a nalajnovaný dokument, tohle ale tentokrát neberu. Láska v hrobě je skvěle podaný dokument, ukazující jaký život může být. A jako bonus budu mít vždy v paměti jedno - scénu koupající se Jany v lavoru na zarostlém hřbitově - umělecká až fantazijní scéna. (02.01.2014)

Přišlo mi to spíš jako voyeurské nahlédnutí do něčího života, než jako dokument - postrádal jsem zde nějaké autorské stanovisko k tematice bezdomovectví (a občas se vyloženě divil, jak moc se protagonisté před tvůrci odhalují, než mi došlo, že je to u nich prostě už jen ztráta příčetnosti), a pokud jde o nějakou informační hodnotu, člověk se zde podle mě nic moc nového nedozví. Kromě předem očekávaných faktů, že to bezdomovci mají těžké (a kdo ne?) a občas dělají věci, ze kterých je normálním lidem na zvracení (osobně jsem u tohoto filmu málem vrhnul hned několikrát). Ve výsledku jsem z toho byl jen zhnusený a smutný, protože celý ten film není nic než jedna velká depka. I ta scéna s Bémem, jinak velmi komická, je vlastně taky k pláči. Film, v němž jeho téma naprosto přebíjí vše ostatní a těžko u něj hodnotit "objektivně" jeho kvality. Dostávat ho z hlavy budu velmi, velmi dlouho. (04.11.2016)

LFŠ 2012: Velký respekt panu Vondráčkovi. Bez financí ve svém volném čase na amatérskou kameru natočí velmi dobré nahlédnutí do života dvou bezdomovců. Věřím, že to nebylo tak jednoduché, i když se to může na první pohled zdát. Jsem rád, že se mu podařil zachovat autenticitu a jejich životy ovlivnit minimálně, takřka vůbec. Držím panu Vondráčkovi palce do budoucna, aby neměl problémy s etickou otázkou, zejména v případě příbuzných Jany. (30.07.2012)

Ten typ dokumentu, v jehož případě téma zcela vítězí nad filmařskou stránkou a je mnohem důležitější jako upozornění na určitý společenský fenomén (jakkoliv nechci srovnávat, tak podobně to platí v případě Šmejdů) než jako samostatné tvůrčí dílo. Míra ne/zasahování je v případě dokumentu vždy diskutabilní, prezentace Lásky v hrobě v médiích - i film samotný - v některých situacích napovídá, že ne vždy šlo jen o "holou" předkamerovou realitu. O obou ústředních protagonistech lze v určitých intencích uvažovat s určitou mírou nadsázky i jako o hercích, konkrétně v situacích, které byly zřejmě vyvolány i pomocí filmařů (pokus o návětěvu dcery v Ostravě, setkání s matkou a rodným krajem). K nezvládnuté stránce dokumentu jako výrazný příklad patří iritující práce s hudbou. Dojem z tvůrce by ideálně neměl nikdy mluvit do hodnocení, v tomto případě si ale nemohu pomoct. Vystupování Davida Vondráčka v materiálech ČT věnujících se tomuto filmu mě výrazně zklamalo, o analogii s filmaři typu Třeštíkové nemůže být vůbec řeč. (17.01.2014)

♫ Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap, tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap, celý den jen tak sedí a popíjejí Chatoneaux d'Pappe, když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap. ♫ On(a). Jan(a). Ruku v ruce na (ne)vědomé cestě vstříc prostému lidskému (ne)štěstí... Mrazivé, fascinující, třeštíkovské a v pravém slova smyslu dokumentární. (28.02.2013)