Bellflower
Bellflower
Režie:
Evan GlodellScénář:
Evan GlodellKamera:
Joel HodgeHudba:
Jonathan KeevilHrají:
Evan Glodell, Jessie Wiseman, Tyler Dawson, Rebekah Brandes, Vincent Grashaw, Joel Hodge, Alexandra Boylan, Chris SnyderVOD (1)
Obsahy(1)
Dvaja priatelia strávia všetok svoj voľný čas budovaním plameňometov a zbraní hromadného ničenia v nádeji, že nastane globálna apokalypsa a otvorí cestu pre ich imaginárny gang "Mother Medusa". (Black3R)
Videa (4)
Recenze (116)
Nepřečetl jsem si popis, takže jsem podle posteru čekal něco úplně jinýho. Celej film sledujeme dva zevláky, co si hrajou na Šílenýho Maxe, furt chlastaj a melou kraviny ("Dokážeš si představit... Jezdili bysme na místa a parkovali tak, aby to vypadalo cool, poflakovali se s cigárem, opírali se o auto a vypadali cool... a nechali lidi na nás civět. Mohli bysme se zfetovat... uprostřed divočiny... jet 150 mil v hodině nazí po dálnici... vyklánět se z oken a střílet z brokovnice po značkách... a zasranejch památkách.... a zajících."). Navíc film plyne tak nějak bez scénáře do nicotnýho konce. Dávám 2* za občas hutnou atmosféru s dobrým hudebním doprovodem. ()
Od slniečkového "feel good" movie až k nočnej more. Vidno, že režisér pred tým robil kameramana, lebo vizuálna stránka je vypiplaná aj keď je to taká pekná videoklipová estetika, pomáha umocňovať silný dojem z filmu. Pohrávanie sa s časovými rovinami v druhej polovici síce dnes už nepôsobí nijak ozvlášňujúco, ale pomáha gradovať neistotu a napätie, no priznám sa, že sám si nie som istý či ten koniec bola len predstava hlavného hrdinu alebo sa to skutočne stalo. ()
Glodell je v podstate taká umiernenejšia a viac čitateľná verzia Carrutha. Zatiaľ čo Shane sa vo svojom "Upstream Color" tématicky absolútne vymyká bežne prijateľným normám a progresívna forma a štýl jeho snímkov významovo ovplyvňuje mozaiku prelínajúcich sa tém, tak Evan, napriek počiatočnému mlženiu, jasne definuje predmet/konflikt v rozprávaní a expresívny spôsob spracovania potom u neho slúži predovšetkým k pôžitkárskemu obohateniu ambivaletného príbehu s presahom, ktorý si však servítky tiež rozhodne neberie. Ta radikálna zmena tónu v polovici filmu je fascinujúca, a nutno dodať, že je tomu tak hlavne z dôvodu uvedomelého zosílenia štylistickej exhibície a sugestívneho roztrieštenia naratívnej štruktúry. Mám na mysli onu natrippovanú, resp. intuitívnu strihovú montáž, ktorá postupne stiera hranicu medzi skutočnosťou a chimérou, agresívne obmieňanie filtrov a šošoviek (nehovorte mi, že Vám ani raz na um nezišli "Natural Born Killers") a rajcovnú neurčitosť dejových slučiek, odbočiek a mystifikácii. Zážitok umocňuje trúfalá, a veľmi účinná práca s mimozáberovým zvukom, sebaisté výkony protagonistov a vyhrotený, umelecky hyperbolizovaný finiš (cca. posledných 20 minút), ktorý ma rozsekal na márne kúsky. Ostatne by sa o "Bellflowerovi" dala z pohľadu "kritických aspektov androcentrizmu" napísať snáď aj prípadová štúdia, ale to s radosťou prenechám kompetentnejším. ()
Bejt chlapem v postmoderní době není jednoduchý. Všechno se najednou relativizuje, a to včetně tradiční patriarchální společnosti, jejíž hardcore zbytky můžeme najít snad jen v těch nejzaostalejších oblastech západního světa. Nepomáhá tomu ani, že je většina vyspělých ekonomik jednoznačně orientovaná na služby a výroba se přesouvá na ultralevnou pracovní sílu v asijských továrnách. Mizí tak tradiční řemesla, manuální práce, která mužům po staletí pomáhala definovat se fyzicky i psychicky. Navíc dnes nikdo ani nemusí na vojnu. Výkvětem pánské části populace jsou metrosexuální manažeři nadnárodních korporací a starost o tělo se obecně přesunuje do estetické polohy ("chci dobře vypadat", ne "chci mít sílu"). Maskulinita dnes často znamená buď arogantní machovskou přetvářku, nebo se místo ní objevuje hipsterácká zženštilost, pasivní agrese geeků a nerdů neschopných se s kýmkoli přímo konfrontovat, případně pohodlnost maminčiných mazánků žijících i po třicítce u rodičů, "protože se to vyplatí." Má dnešní generace vůbec nějaké přirozené vzory, nebo se vše přesouvá do světa fikce? Budeme-li sledovat vývoj pouze v rámci kinematografie, uvidíme poměrně znatelný posun v tom, co to znamená být hrdinou. Jistě by podrobná studie zabrala mnohem víc místa, než je zde povoleno v komentáři, ale stačí se podívat třeba do 40. a 50. let, kdy v Hollywoodu dominovali přirození alfa samci jako Cary Grant nebo James Stewart. Také Conneryho James Bond se značně liší od toho nového Craigova, jehož postava podléhá objektivizování, tedy něčemu, co bylo vždy vyhrazeno spíše bond girl - dochází k průniku genderových rolí, k nejistotě. (To je možná důvod, proč někteří označovali nového Bonda za zženštilého - nejde tady o nějakou změnu charakteru, ale o změnu způsobu nazírání.) Dnes se dokonce zpochybňují i superhrdinové a ještě se tahle vlna "psychologického realismu", kterou představuje např. Nolan se svými Batmany, oslavuje. Tady se jednak odráží určité společenské tendence, ale zároveň se nadbíhá dnešnímu majoritnímu publiku - nerdům, kteří o sobě pochybují dennodenně, a lépe se proto s takovými hrdiny dokáží identifikovat. Případně se rovnou tematizuje i fyzická ochablost, jako např. v Captain America, a tyhle "power fantasies" jsou pak kompletní. Letos se objevily hned tři výjimečné filmy, které se touto mužskou krizí a únikem do světa filmů nebo videoher (=pohádek) každý po svém zabývaly. Sucker Punch byl velkým diváckým podvodem, který své (převážně nevědomě) misogynní publikum konfrontoval s vlastními návyky a stereotypy, Drive zobrazoval deziluzi "skutečného hrdiny", neschopného žít normální život, a nakonec Bellflower - intimní a drsná osobní zpověď. Film se chlubí svými záměrnými kazy a vystavuje na odiv svoji ušmudlanou, do-it-yourself estetiku, ale tahle rádoby cool (ale uvědomělá!) namachrovanost zcela smysluplně prochází všemi vrstvami Bellfloweru a největšího účinku dosahuje v uhrančivých halucinačních sekvencích. Ono zhlédnutí se ve filmových hrdinech je tady totiž o to tragičtější, protože do značné míry zůstává pouze imaginární. Jeden z filmů roku. () (méně) (více)
To byla zase debilita. Všichni tam naprosto nereálně magořej a jsou vyhroceně deprimovaný (když si jedna z postav ustřelila palici, tak už jsem fakt vyprsk smíchy). V hlavní roli je necharismatickej gay s pisklavym hlasem, co má problémy jak šestnáctiletej. Kdyby každej komu zahne ňáká blonďatá bachyně takhle "trpěl" tak ta apokalypsa možná fakt nastane. Je sice fajn že si kluci tuňej káru, která je fakt dobrá, ale kde na to kurva berou? Vždyť tam celej film dělaj hovno, jen chlastaj. Dějově prostě mrdka a ten dvojitej konec, bo co to mělo znamenat to jen podtrhnul. Ale to je přece vlastně jedno, že to je píčovina plná dlouhejch scén k ničemu, jen aby mohla srdceryvná písnička dohrát do konce, když je to přece vize o fanatické egocentričnosti vycházející z krize maskulinity v současné společnosti. LOL. Humunguse na tebe Evane Glodelli. ()
Galerie (14)
Photo © Oscilloscope Pictures
Zajímavosti (7)
- Většina rekvizit použitých ve filmu byla vytvořena samotnými autory, kteří jsou zapálenými kutily. Film byl natáčen pomocí podomácky upravené kamery, herci používali podomácku vytvořený plamenomet a i automobil je plně funkční přesně tak, jak ho ve filmu lze vidět. (Itar)
- Podomácku vyrobeným plamenometem s dostřelem 6 stop se režisér Evan Glodell mohl pochlubit už ve svých 12 letech. Zařízení mělo sklony k častým selháním a teplotním výkyvům. (Conspi)
- Auto MEDUSA, ktoré vo filme vystupuje, je špeciálne upravený Buick Skylark ročník '72. Plamene šľahajúce vozidlo postavil sám režisér. (Javad)
Související novinky
Kurt Russell pronásleduje kanibaly
Úspěch Opravdové kuráže bratrů Coenů a Nespoutaného Djanga Quentina Tarantina oživil popularitu westernů a blíží se hned několik zajímavých projektů. U Pistolnice Jane nikdo moc netuší zda se… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
Reklama