Pod sluncem tma

Neviem, či to pán Mareček myslel vážne, keď po premietnutí tohto dokumentu povedal, že mu dvaja hlavní hrdinovia – elektrikári prišli zaujímaví. Možno mal na mysli to zapravené tričko v kraťasoch toho mladšieho z dvojice. Alebo jeho neustále frflanie, nadávanie a sťažovanie sa na celý svet? A ten druhý – starší – bol pre zmenu úplne nevýrazný. Ono to celé bolo prednostne zamerané na technické veci súvisiace so systémom slúžiacim na premieňanie slnečných lúčov na elektrinu. No zároveň sa to snažilo vyzerať aj ako akási kultúrna výpoveď, no na to tento dokument skrátka nemal kapacitu. Myslím si, že sa mal zamerať buď viac na technickú stránku veci, teda jasne a zrozumiteľne divákom objasniť, ako systém fungoval a ako ho Zambijčania pokazili, alebo sa pozrieť na africký spôsob organizácie vecí, teda na ich „mentalitu“. Oboje však bolo vykonané polovičato a mne osobne tento dokument takmer nič nedal. (26.11.2011)

Martin Mareček upustil "ich formu" a nenápadně se přesunul za kameru. Zatímco v Auto*matu byl hlavní postavou, aniž by však svým egem převálcoval film samotný, tak tentokrát se v záběru mihne jen jedinkrát, a to očividně omylem. To na samotném sdělení neubírá, ale naopak Mareček nechává volné pole pro dvojici českých elektroinstalatérů. Pod sluncem tma tak není dokumentem o Africe, ale o Evropanech v ní. Konfrontuje myšlení diváků s africkými reáliemi přičemž potutelně ukazuje nepopulární přístupy k rozvojovému aktivismu. To, co na Marečkovi obdivuju, je naprosto pokora ke svému tématu, kterému pokaždé přizpůsobí i svůj dokumentární styl. (31.10.2011)

Špička mezi českými dokumenty - minimálními prostředky za co nejvyšší výpovědní hodnotu. Pozadí rozvojové pomoci vlídně ale bez příkras v case-study obrázcích. Silný základ pro výuku na školách i pro zpětnou vazbu státních i nestátních aktérů, která ve světě ritualizovaných projektů chybí a chybět ještě dlouho bude. Slunce-voda-škola...tma. 4-5* (07.04.2014)

Zbytočný dokument. Neukazuje nič nové, nepoukazuje na nič nové. Neustálym frflaním dvoch opravárov na zmrvenie práce zlatých českých ručičiek hlúpymi čiernymi dedinčanmi sa posilňujú stereotypy o zbytočnosti prispievania na pomoc Afrike (viď komentár na defensovom blogu). O rozkrádačkách pomoci sa vie roky, o znefunkčnení postavených infraštruktúrnych sietí tiež. Jednoduchí ľudia si poberú čo môžu, pokiaľ tam neostane stály dozor. Nadávanie na zaostalosť a neschopnú pracovnú morálku černochov sa tiahne už od ich zaradenia na pracovný trh s otrokmi. Zaujímavá je snaha protagonistov filmu presvedčiť a v rozpore s obsahom filmu dodatočne vysvetliť, akáže je táto pomoc potrebná a to čo videli sú len úskalia potrebného rozvojového aktivizmu. Pripadá mi to, akoby som sponzorstvo na vybudovanie potratovej kliniky založil na distribúcii filmu o rozpidlikaných telíčkach ľudských plodov spláchnutých do výlevky. Poznámka: Afrika je na odpis. Všetky milosrdne sa tváriace humanitné misie, lekári a programy rozvoja nenahradia globálne mocenské rozhodnutie z predchádzajúcej vety, dané niekedy v 80. rokoch. Realitou je priemerný vek Afričana čosi okolo štyridsiatky a choroby, kosiace ich po tisíckach. Projekty pomoci sú často nasmerované nesprávne, vedené falošnými heslami o udici a rybe a podobnými pakovinami. Známy fakt. Rovnako to, že pokiaľ štáty systémovo časť svojich príjmov nenasmerujú priamo štátom ako splatenie dlhu za dlhoročné rabovanie africkej prírody i pracovnej sily, nič sa nezmení a kvapky v mori pomoci len oddialia cielene smerovaný kolaps kontinentu. (01.10.2012)

Zdařilá dokumentární komedie o střetu kultur na příkladu přístupu k elektrifikaci odlehlé vesnice v Zambii. Čeští elektrikáři se nestačí divit, kam místní uživatelé jimi postavený systém za čtyři roky užívání stihli dovést. Krásný příklad toho, jako končí pomoc rozvojovým zemím. Místní všechno zbastlí a rozkradou a ještě se diví, že jim to ti Češi nechtějí postavit znovu. (04.02.2020)