Hra

Hra je řemeslně dobře zvládnutá. Chlapci hrají úžasně. Film je bez hudby, prakticky bez střihu a kamery a vše se soustředí pouze na scény, z kterých se film skládá. Každá scéna (obraz) má cca 10 minut, kdy se kamera prakticky nehýbe a nechává diváka přihlížet syrovosti scén. To v celku funguje, ale dialogy jsou někdy na můj vkus až moc tupé. Například scéna s revizore. Proč mu ti kluci neřekli, že je okradli? Vždyť neměli problém jít do kavárny a napráskat ty černý výtržníky. Ano, asi by jim revizor neuvěřil, ale ve scéně to prostě mělo zaznít. Stejně jako když černoši volají s mámou jednoho z chlapců. Mluví s ní asi pět minut, přičemž je jasné, že by zavěsila asi tak za 30 vteřin. Když se rozhodnou, že se bude hrát o věci všech, kluci neřeknou jediné slovo proti, přičemž se dobrovolně vystavují, že nepřijdou jen o telefon, ale o vše co mají. Tím pádem to vypadá, jak když jim na tom ani nezáleží. V tom případě se mohl Sebastian hned na začátku na skateparku otočit a říct "víte co? Nechte si ho, já jdu domů". Ve filmu, který útočí svojí přirozeností a dost se mu to daří (scéna v tramvaji nebo klikování pod mostem to dokazují) je škoda, že ho sráží takové banality. "Co čekáš, když vytáhneš mobil před pěti černochama? Doufám, že ses poučil!" (30.07.2017)

Skvelá štúdia o švédskej spoločnosti. Pocitovo tak trochu Funny Games v detskom šate a v Östlundovom poňatí. Tieto psychologické hry ma veľmi bavia. Záver filmu vás rozdrtí, pretože, keď vinníci začínajú byť konečne aspoň mierne potrestaní a vy sa tešíte na katarziu, dostávate kameňom do hlavy a režisér vám dáva jasne najavo, že sa sakra mýlite. Spravodlivosť nefunguje ani v tomto štáte. Ak ste biely muž, ktorý na ulici strká do malého čierneho imigranta, vyjdete z toho prinajlepšom ako agresívny človek. V horšom prípade ako zakomplexovaný rasista alebo pedofil, na ktorého treba okamžite zavolať políciu. Verte, že určite nikoho nenapadne, že svojím činom ste iba chránili vlastné dieťa. Režisérovi opäť tlieskam. (27.03.2018)

Play nie je kritikou politickej korektnosti, ani multikulturalizmu, nie je filmom o rasizme, ani rasistickým dielom. Östlund neuveriteľne sofistikovaným spôsobom hrá hru s divákom, ktorý pre etnikum útočníkov automaticky vyvodzuje závery a prisudzuje dianiu na plátne rasový podtext, pričom v skutočnosti rozpráva o sociálnych rozdieloch a nerovnosti. Geniálna provokácia, ktorá sa k rasizmu priblížila len v okamžiku, keď čierny chlapec nazve bieleho opicou, pretože nechce zliezť zo stromu. A predzáverečná "otcovská" scéna to nielen nevyvracia, ale potvrdzuje. Spolu so scénou predchádzajúcou, kde dostane konečný zmysel detská kolíska; spolu so scénami z reštaurácie (pizza kebab) a detskej besiedky (klarinet), ktoré komentujú dej po. Spolu s Indiánmi. Vtedy už má ale divák "svoj" názor ........... Vyjadrenie autora: http://comebackcompany.com/project/in-case-of-no-emergency/reader/?article=15 (29.04.2019)

Östlund tnul do žhavého už ve svých režisérských plenkách a ne nadarmo lze říct, že trpčí reflexi švédské multietnické společnosti snad ani nelze natočit. Jediné, co mi v tomto pro české divácké oko netradičně natočeném dramatu chybělo, bylo větší zadostiučinění pro zdejší zápornou stranu sporu. Ovšem vzhledem ke konfliktní situaci v závěrečné scéně je velmi pochopitelné, že spravedlnost tu má krátké ruce. [viděno v Edisonline 16.7.2023] (16.07.2023)

Ono není zrovna jednoduché, udělat sociologický film a Östlund selhává v tom, že se nesnaží jít moc do hloubky. Ukazuje sice uvěřitelné situace a jednání lidí, ale zároveň si dost vypomáhá zevšeobecněňováním a dělením na velké skupiny, což samozřejmě jde, ale v tomhle podání, tvářící se komplexněji než je, to prostě vypluje na povrch a působí to nedodělaně a nedostatečně promyšleně. Co říká Hra vám v podstatě řekne kdejaký trochu inteligentnější film o šikaně, včetně toho přehlížení ze strany dospělých atd. Nejde dál, nesnaží se o komplexní rozbor, jen artově, po stylu Ulricha Seidla, ukazuje řečené a viděné mnohde jinde. Ten styl taky funguje tak na půl. Zpočátku ně to dost chytlo, ale čím déle to trvalo, tím více mi přišlo, že to má problémy s temporytmem a to pak začne působit monotónně nehledě na to, že to má nemalý počet opravdu promyšlených scén (ve svém konceptu). Navíc krásu statické kamery vidím osobně v její statičnosti, působící dojmem, že se jedná jen o výšek z normálního běhu života, takže vždycky když se začala pohybovat, přišlo mi to spíš rušivé a ničící její záměr (až na úžasnou úvodní scénu). Není to špatný film, co chce říct tak říká dobře, ale ve všem jede na půl plynu a nakonec z něj nic moc nemám - kromě toho, že Östlund měl koule udělat záporné postavy šikanátorů (v jistém slova smyslu, občas se je to lehce snaží hájit, aby to zapadlo do toho nestranného celku) z imigrantských dětí. To se v dnešní době opravdu jen tak nevidí a celkem to cením, protože na to má koule už jen málokdo... 3* (17.02.2023)