Hra (festivalový název)
-
Play
Krimi / Drama
Švédsko / Dánsko / Francie, 2011, 118 min
Režie:
Ruben ÖstlundObsah
-
Před několika lety okrádala v Göteborgu parta výrostků své vrstevníky – nepoužívala však ani násilí, ani natrénovanou zručnost, ale psychologický trik. Tato událost inspirovala režiséra Rubena Östlunda k psychologickému dramatu o tom, že motivace dětských zlodějů v tomto případě dost možná nespočívaly v nabývání majetku, ale v požitku z nadvlády a bezohledné manipulace. Vždyť jakákoli lidská interakce je do jisté míry hra. Propracovanému snímku se po celou dobu daří udržet divákův zájem, a zároveň i budovat hmatatelné napětí. Dětské hrdiny i jejich okolí ukazuje ve vší nejednoznačnosti, kterou ještě posilují různé situace, do nichž se dostávají. Vedle mimořádně vyvinuté schopnosti proniknout do chování postav disponuje snímek i silnou režijní vizí. Ta pracuje s jednoduchým snímáním situací, jež tak dostávají mimořádně autentický nádech, ale i se subtilním humorem a s přesným inscenováním, ne nepodobným stylu Roye Anderssona. (MFF Karlovy Vary)
Před několika lety okrádala v Göteborgu parta výrostků své vrstevníky – nepoužívala však ani násilí, ani natrénovanou zručnost, ale psychologický trik. Tato událost inspirovala režiséra Rubena Östlunda k psychologickému dramatu o tom, že motivace dětských zlodějů v tomto případě dost možná nespočívaly v nabývání majetku, ale v požitku z nadvlády a bezohledné manipulace. Vždyť jakákoli lidská interakce je do jisté míry hra. Propracovanému snímku se po celou dobu daří udržet divákův zájem, a zároveň i budovat hmatatelné napětí. Dětské hrdiny i jejich okolí ukazuje ve vší nejednoznačnosti, kterou ještě posilují různé situace, do nichž se dostávají. Vedle mimořádně vyvinuté schopnosti proniknout do chování postav disponuje snímek i silnou režijní vizí. Ta pracuje s jednoduchým snímáním situací, jež tak dostávají mimořádně autentický nádech, ale i se subtilním humorem a s přesným inscenováním, ne nepodobným stylu Roye Anderssona. Komentáře uživatelů k filmu (10)
-
Marigold
Divácké nepochopení by se dalo v sále krájet, přitom Östlund natočil jednu z nejpřesnějších studií švédské společnosti a jejího zápolení s multikulturalismem. Zároveň je jeho sociologie ve filmu analýzou základních principů společenské interakce, poskládanou z pečlivě prokomponovaných a promyšlených záběrů (dost možná tak promyšlených, že si to někteří zaměňují s nahodilostí). Pozoruhodný, byť odcela chladný a odtažitý snímek.(6.7.2011)
-
JFL
Nelítostný film o apatii, strachu a sociálních rolích, které dospěly do stádia, kdy je lidé bez skrupulí mohou snadno využívat pro svůj prospěch. Skvěle zvolená forma jakoby náhodného pozorování událostí dlouho předtím, než se stanou, i potom zpřítomňuje každodennost a s ní i fakt, že teror šikany probíhá za bílého dne všem na očích, ale nikdo mu neučiní přítrž. Částečně proto, že forma šikany je natolik sofistikovaná, že vypadá jako součást dětských her, ale také protože nemůžeme vidět do okolních lidí a nevíme, čím prošlI. Snímek navíc zneklidňuje tím, že ukáže bezradnost i bezmocnost obětí a naprostou beztrestnost i nenapravitelnost útočníků, která je umožněná sešněrovaností společnosti plné programové (tedy nikoli empatické) politické korektnosti. Samotná titulní hra zakládající šikanu bez fyzického kontaktu fascinuje tím, jak důmyslně využívá strachu vycházejícího ze společnosti definované předsudky a hleděním si svého.(9.7.2011)
-
Artran
Poněkud jednoznačně nejednoznačná hra.(17.3.2012)
-
bassator
odpad!46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Play / PLAY / Hra) - Tento film není žádné umění... - 9. 7. 2011 - kino Čas - Karlovy Vary - 1/2 filmu - 5%(18.8.2011)
-
J.Connor
Už jen za ty dětské herce a skvělý nápad se statickou kamerou. Navíc je rozkošné, jak film zpracovává velmi citlivé téma, je v tom až velmi intimní a přitom zůstává naprosto nezúčastněný.(10.8.2011)
-
giblma
Nejvýraznější je šikana, vycizelovaná psychická "hra", která v konfrontací s naivitou tří obětí a apatií okolí vyvolává největší emoce. Následuje explicitní kritika pokrytecké politické korektnosti a přehnané tolerance. Zajímavá je taky paralela mezi skupinou sígrů a obětí. Jednak je tu znázorněn jakýsi začarovaný kruh agrese (lekce starších kluků, odplata tatínků). Jednak přestože je každá skupina z opačné části společenského spektra, ani na jednu nemají rodiče čas, což je zdůrazněno metaforickými intermezzi s opuštěnou kolébkou, která na začátku možná působí jako vtipně absurdní kontrapunkt, ale o to víc pak s postupným odkrýváním děje mrazí. Hanekeovská hra s divákovou morálkou a společenskými normami - když rodiče opožděně zasáhnou, na jednu stranu si divák uvědomuje násilnost činu, ale vzhledem k umplynuté stopáži je v deziluzi z většinového verbálního řešení dosud problěhlých konfliktů a proto cítí hořkosladké zadostiučinění, které ale nemá dlouhého trvání. Chladnost a civilnost formální stránky filmu (dlouhé statické záběry, používání studených odstínů barev, nepoužití filmové hudby) a vysoké nároky na recepci ještě zesiluje posit reálnosti a naštvání, divák si připadá jako jeden z apatických pozorovatelů z příběhu (a jako oni můžou a nemůžou utéct z dopravního prostředku, divák může a nemůže utéct z kina, haha), takže subjektivizace tu vlastně získává úplně nový rozměr! (MFF KV 2011)(15.7.2011)
-
Fikus.xf
Viz Marigold.(22.7.2011)
-
Saj
Lekce do života. Tohle mě opravdu zaujalo. Jak už je tu napsáno film ukazuje mnoho rovin této hry(života). Lhostejnost okolí, které se nezapojuje, dokud se jich to netýká, nebo není povšem. Reakce šikanovaných - John se po..., Alex spolupracuje a Seb klade odpor. Neschopnost zákona s tím cokoli udělat a jeho plošnost, která nedokáže postihnout morálku (revizoři v tramvaji). Výprask, který dostane kluk za opuštění party. Odplata tatínků na někom jiném a následná diskuze. Vrchol byl závod, kdy víte předem kdo vyhraje,ale stejně musíte běžet. Napadl mě přitom i paradox toho, že imigranti ovládají pravidla závodu a určují si podmínky, ale obecně je tomu přesně naopak, viz světový obchod. No nic, nakonec stejně platí, že co člověk rozsévá, to sklidí.(8.7.2011)
-
RajAthen
Rejža si měl, sakra, před začátkem filmu srovnat v hlavě, o čem snímek chce točit a podle toho vyselektovat použitý materiál. Příběh o imigrantech? proč ne. Snaha o navození bezmocného pocitu ubližovaných? klidně. Kritika lidské lhostejnosti. možno. Vše najednou? těžko! 50minutové soustředění na jeden motiv by vydalo za mnohem více, stopáž notně přibuchuje rakvičku filmu, kam by se předně měla hodit malá baletka i se skupinou konzumních indiánů. Každopádně máte díky tomuto snímku možnost se názorně seznámit se souslovím "připosrat se strachy". Promarněná šance.(5.7.2011)
-
navel
Film přes nadprůměrné dětské výkony a schopnosti v divákovi vyvolat pocit bezmoci šikanovaného, působí jako instruktážní video, jak se zachovat v krizové situaci a co se stane, když zpanikaříte.(18.5.2012)
