Michael

Film Michael byl propagován jako "debut od castingového režiséra Michaela Hanekeho", což mi přijde přibližně stejně k věci jako říct, že tenhle chleba pekl Vláčilův barber. Jakoby nestačilo o čem to je. Michael (IMO) neobsahuje žádnou humornou scénu (naopak obsahuje jednu scénu vyloženě hororovou, kterou je Wolfgangův vánoční dárek svému únosci), ale přitom po jeho dokoukání máte pocit zvláštní škodolibé laškovitosti. Jasně, ten závěrečný střih a hudba k titulkům na tom mají velký podíl, ale spíš si říkám, zdali, i se vší citlivostí vůči oběti, natočit klinický záznam toho, jak pedofilní únosce vězní a zneužívá malého chlapce ve sklepě, přičemž v reálném světě musí přepínat do módu bezúhonného nezajímavého občana, není prostě přirozeně komediální koncept. Sorry, to je asi chyba ve mně co? Tak jako tak mě s každým rakouským filmem nepřestává bavit jak jeho tvůrci vykreslují svoji domovinu s citlivostí staré komunistické propagandy poučující o upadajícím Západu. (30.09.2023)

Film, který tematizuje (ne)vděčnou myšlenku, že i úchylové, pedofilové či znásilňovači mají svoji denní rutinu - potřebují se najíst, vydělat peníze, popít s kamarády, no a nakonec taky uspokojit svoje choutky. Znepokojivá sonda mezi Rakušany. Schleinzer si pomáhá decentním stylem, kde je největším ozvláštňujícím prvkem náhlý střih vytvářející tu vtipný, tu děsivý kontrast. Hanekeho mi jeho styl ani film celkově nepřipomínal (aspoň co se týče Hanekeho novější tvorby, se začátky zatím zkušenost nemám), přišlo mi, že tam, kde Haneke dává pouze nápovědu, jde Schleinzer přímo k věci. (12.08.2012)

Prolixní děj, rigidní kamera, místy splín. Režisérovi zřejmě šlo o to, aby si divák dokreslil pokračování neřestných situací, nicméně ve mně to vyvolávalo spíše opak. Film se veze v mírném duchu a o nějakém mrazení nemůže být ani řeč. Téma je sice znepokojující, avšak můj pocit z něj je takový, že kluk je jen nedobrovolným hostem v domě osamělého muže. Zpočátku si divák může myslet, že desetiletý Wolfgang je synem Michaela, až poté zjistí, že to je jinak. Je ušlechtilé nechat na divákovi, aby si domyslel, zda kluk přežil či nikoliv, jenže ho staví do role rodičů, kteří nevědí, zda jejich unesené dítě žije nebo je mrtvé. (03.12.2016)

Rakousko je vážně plné úchylů – tam bych bydlet ani vychovávat svoje děcka nechtěl. Jeden větší magor než druhý a to to začalo už u Hitlera…Filmy na podobné můžou být sebevíce lépe natočené, ale moje parketa nikdy nebudou. Ač nejsem žádná „cíťa“ tak příběhy s pedofilní tématikou se mi hnusí a je úplně jedno zda je to podle skutečné události, nebo smyšlené – jestli to získalo tolik a tolik mezinárodních ocenění, prostě je to hnus, který si opravdu vychutnat nedokážu, ať se jako divák můžu snažit sebevíc. Mělo to pár dramatických chvil, herecké výkony obou hlavních představitelů byli slušné, mělo to i pár nevkusných hlášek, které možná někoho pobaví, inu já tohle prostě nějak výrazně ocenit nedokážu. Ten závěr byl proto pedofilní prase hodně milostivý… (20.02.2022)

Kinematografická reakce na rakouský fenomén posledních let, na dlouhodobé věznění a zneužívání dětí (případy Fritzl či Kampuschová), rakouské provenience. Michael je snímek velmi promyšlený / až ledově klidný / bezemoční / cynický. Tato forma koresponduje s počínáním hlavní postavy a její oběti / hračky / přítele… Plus za perfektně načasovaný střih! ~ Film o rozporu mezi tím, co je a co není vidět. Mezi veřejným a soukromým životem. Je třeba si uvědomit, že nic a nikdo nemusí být takové, jak se navenek jeví. I psychopat. ~ ~ To je můj nůž a to je můj pták. Co mám do tebe zapíchnout? (17.02.2013)