Vlastně tady nejsem
As If I Am Not There
Akoby som tam nebola
Režie:
Juanita WilsonScénář:
Juanita WilsonKamera:
Tim FlemingHudba:
Kiril DzajkovskiHrají:
Natasa Petrovic, Fedja Štukan, Miraj Grbic, Stellan Skarsgård, Nikolina Kujaca, Sanja Buric, Sasko Kocev, Kristina Brändén Whitaker, Igor Angelov (více)Obsahy(1)
Jako bych tam nebyla je příběhem mladé ženy ze Sarajeva, jejíž život se ze dne na den změní. Zbavena všeho, co kdy měla, čelící neustálé hrozbě smrti a bojuje proti nenávisti, kterou vidí kolem sebe. V posledním kroku odvahy nebo šílenství se rozhodne učinit ještě jeden vzdor: být opět sama sebou. A tento jednoduchý akt jí zachrání život. Zjistí totiž, že přežít znamená více než zůstat na živu. Jako bych tam nebyla je moderní válečný příběh, který objevuje lásku, identitu a spojitosti mezi námi všemi. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (65)
Překvapuje mě, že za tímto filmem stojí zrovna Irsko, když se celý odehrává na Balkáně. Nemyslím si ale, že by měli Balkánci něco skrývat. To, co tento film předvádí, se v jejich zemích prostě v devadesátých letech dělo a bylo to tak odporné, že na balkánskou válku často hledám hlubšího slova. U filmu mi občas chybělo více dialogů nebo alespoň jasných vysvětlení. Vše stálo na tom, ať si divák jednotlivé momenty vysvětlí po svém. Kamera totiž sem tam zabrala takové scény, že vidět je v reálu, tak se z nich asi jen tak nevzpamatujete. Podobné záběry má třeba ruský válečný film Jdi a dívej se. Jak říkám, Jako bych tam nebyla je opravdu hodně těžký film. Válka v Balkáně v místních chlapech probudila ty nejhorší pudy a rozvedla je do absolutna. Neřikám, že jiné války to nedokázaly, ale tady je to přeci jenom ještě docela dost aktuální. ()
Snímků o válce v Jugoslávii jsem moc neviděl, možná jich ani příliš nevzniklo, ale tenhle rozhodně beru jako podnětný a vypovídající a je úplně jedno, že ho natočili Irové. Nejedná se o klasický válečný film, soustředí se na méně sledované pozadí válečného konfliktu. Vypovídá o neblahém osudu žen za války a činí to způsobem poměrně zdrcujícím. Příjemný zážitek to není, režisérka Juanita Wilson ťala do živého a vsadila všechno na jednu kartu - na sílu příběhu. Podle mně tahle sázka vyšla. Líbilo se mi, že Natasa Petrovic neměla potřebu vůbec přehrávat a působila nesmírně přirozeně. ()
Som v rozpakoch a uvažujem čo napísať. Film som práve dopozerala a predychávam to. Mám pocit, že môjmu žalúdku to potrvá, kým sa upokojí. Pri žiadnom filme mi nebolo tak fyzicky zle ako pri tomto. Minimum slov a drsné živočíšne, či naturalistické scény sú silným atakom na emócie. Zvláštny film. Aj keď má niektoré nedostatky (napr. dosť nepresvedčivý ženský komparz) je to silné svedectvo a obrovský výkričník proti vojne a proti zhmotnenej Zlobe v ľudskej koži. Záverečná nádej je odzbrojujúca, liečiť zlo láskou nie je jednoduché ...... ()
Ano, u velmi působivého debutu Juanity Wilson se mi nabízí srovnání s dramatem V zemi krve a medu Angeliny Jolie, tím spíše, že jsem je viděla s odstupem dvou dní: je zajímavé, jak se emancipované ženy ze západního světa snaží do svědectví o holocaustu šroubovat romantizující podtón, který v konečném důsledku dopad výpovědi rozmělní. ()
Hnusný a neskutečně intenzivní film o jedné z kapitol bosenského konfliktu. Celý příběh působí tiše a bezemočně, ale pokud se jím necháte pohltit, zjistíte, že pravý opak je pravdou. Vše pak vygraduje v samotném závěru, kdy jsem lapal po dechu ze strachu, co hlavní hrdinka udělá. Natasa Petrovic podala dechberoucí a hlavně uvěřitelný výkon a co se režisérky týče, tak tomuhle se říká debut z říše snů. Už to nechci nikdy vidět. 90% ()
Galerie (13)
Photo © Octagon Films
Reklama