Lore

Lore je pohledné německé děvče, co náhle muselo dospět. Po konci války jsou totiž její nacističtí rodiče uvězněni. A jí na krku zůstali čtyři mladší sourozenci, ten nejmladší dokonce ještě pije z cecku. A s nimi putuje přes celou německou vlast za svojí babičkou, kde je bezpečno. Saskia Rosendahl je herečka, kterou se vyplatí (v jejím kariérním růstu) sledovat. Film ale svojí téměř dvouhodinovou délkou ztrácí na dramatičnosti, což má za následek poměrně monotonní vyznění. K putujícím se ještě přidá židovský mladík, ten se ale za svůj původ zřejmě vydává. A není jasné proč tomu tak je. Závěr filmu je co do jeho identity poměrně nevyjasněný. Navíc moc nepomáhá přespříliš urychlený až zbrklý závěr filmu. K mání je i nějaká ta drastičtější scéna. Sahá se i po erotickém dráždění. Režisérka Cate Shortland se poválečný stav země jala zmapovat poměrně neutěšeně, takže v tomto ohledu boduje. Vizuálně film také nepůsobí nikterak špatně, nicméně jsem čekal, že mě snímek vtáhne více sugestivněji, což se rozhodně nestalo. Ono to není ani tak nudné, jako spíše rozvláčné, takové bez velkých výrazných momentů. To je u dramatu zásadní problém. Saskia Rosendahl si říká o další kvalitní role, takže další její filmovou cestu budu sledovat. Tenhle její kousek má ještě nějaké ty vady na kráse. 6/10 (13.02.2022)

"Lore se svojí titulní německou hrdinkou zaplňuje dosud málo prozkoumanou oblast komorního artu, který vojenský konflikt pojednává zdola a pohledem poražené strany. „Velké dějiny“ snímek zcela neopomíjí, ale nechává je v podobě symbolů a ikon prosakovat do poetizovaného, výrazně omezeného vyprávění. Na jednom z plakátů k filmu ostatně hrdinčin vzhůru hledící obličej s dokonale árijskými rysy a hákovým křížem v pozadí odkazuje na dobové propagandistické letáky. Ikonické prvky jako Hitlerovy obrazy visící na zdech pak v samotném snímku fungují jako stále přežívající modly, ke kterým se lze v nastupujícím zoufalství upnout. Lore proto není jen vysoce osobním příběhem s pečlivě uhlídaným restriktivním vyprávěním, ale také zpodobením společenské noční můry, v níž se symboly nacistické estetiky zvolna rozpadají pod tlakem těžko přijímané prohry." Kritika pro Cinepur. (09.05.2013)

Problém Lore docela dost leží v tom, jak mi připomínal krátký film učitelky umění ve filmu Ghost World, kde se splachují panenky do záchoda a opakuje se "mirror, father, mirror". Protože stejně tak je tohle skutečně univerzální art, za kterým jsem se vehementně a marně snažil najít něco víc než jen "intimní polemiku nad kolektivní vinou" a "proměnu děvčete v ženu za zvláštních okolností". Lore je ve skutečnosti proti Trierově Evropě, která je mu zasazením blízká poměrně misogynní, protože zatímco první jmenovaný dokáže nastolit mnoho témat a otázek z pohledu mužského pozorovatele, Lore se nedostane se svou ženskou aktivní hrdinkou dále než k věčné stigmatizaci a matce ochranitelce. Což je ještě podtrženo tím, že to natáčela žena. A to pro změnu formálně velmi zdatně, ač mám v poslední době pocit, že přestříhávat z detailů, značících nějaké citové pohnutí na celky, které tvoří informativní záběry je teď takový obecný recept na to spíchnout arťas za pár drobných. (16.05.2013)

Drama Lore vypráví příběh čtyř sourozenců a jednoho žida, kteří putují do Hamburku. Je květen 1945 a země je po proběhlé válce zničená jak materialisticky, tak morálně. Snímek, jenž je jistě kvalitním filmovým řemeslem, jsem nedokázal plně pochopit a tedy i vžít se do hlavních postav. Proč vysvětlím dále. Příběh je vyprávěn pohledem tajemné Lory. Její motivy pro různé konání (hlavně od setkání s Thomasem) nejsou ve snímku plně vysvětleny a musíte jej přijmout s tím, že vám prostě zůstanou skryty. Příběh se snaží mapovat putování ústředních postav a zachycuje těžký život (cestování) ve světě, který zničila válka. Bohužel, díky tomu jsou postavy upozaděné a kolikrát jsem měl problém si určit, kolik vlastně sourozenců do Hamburku cestuje. Mrzutost z nerozvinutí charakterů postav a vztahů mezi nimi trochu napravuje vztah mezi Lorou a Thomasem. Tedy napravil by ho, kdyby opět ony důvody vztahu, který se nějak vyvíjí byly vysvětleny a ne rovnou podávány jako fakta u nichž si motivy sami domyslete. Takto jsem se prostě v hlavních postavách nemohl vyznat (respektive v jejich nitru) a z toho důvodu tento jinak opravdu pěkný film musím hodnotit níže. 70% (01.08.2014)

Inu, jsem celkem spokojený. Vždycky mě zajímaly i okolnosti po Konci války, o době, o které se ve škole neučí, protože přece stačí, že jsme vyhráli :-) Jedná se o pěkně zpracovanou konfrontaci dvou světů těsně po tom co byly znovuspojeny, a kdy se všichni začínali tvářit jakože se nic nestalo (jak je to v jistém ohledu dodnes)... Zvláštní komorní film, kde hlavní problém mám asi s tím, že mladý žid ve filmu působí, že se zrovna vrací z profesionálního pětiboje, a ne z koncentráku (plus je to německý žid, takže v lágrech jistě strávil pár let a ne pár měsíců). To je n takový detail u autentičnosti. Trochu mě mrzí, že jsem moc nepochopil závěr filmu. (12.02.2014)