Akáty

Představte si, že máte rádi svůj bezpečný, nevzrušivý stereotyp, své cigárko a klid na dlouhých cestách. Jenže pak vám zaměstnavatel řekne, že máte z Paraguaye do Argentiny převézt nejen cizí ženskou, ale ještě k tomu její pětiměsíční dceru. A když musíte snášet uřvané dítě se všemi jeho potřebami, a navíc i podezřívavé pohledy ostatních, na náladě vám to nepřidá. Ale zároveň se můžete setkat s něčím, co jste už pěkně dlouho nepocítili…Akáty jsou pomalou až téměř rozvláčnou podívanou, ve které se min. zpočátku takřka vůbec nemluví, a to se ani v průběhu cesty příliš nezmění (což nejspíš uspí či odradí nemalou část publika). A jeden by řekl, že jde o úplně obyčejný příběh, jakých se natočila už spousta. A vlastně by se zas tak moc nemýlil. Jenže lidskost, autentičnost a decentní, ale o to uvěřitelnější emoce, které lze z filmu vycítit, mu pomáhají vystoupit z řady podobných snímků. Tím spíš, když vše vypovídající výrazy ústřední dvojky vydají za stovky (zbytečných) slov. A konec lze jen kvitovat. Takže za mě slušné 4*, upřímný film. (13.06.2021)

,,DÍKY ZA SVEZENÍ. BYLA TO MOC PŘÍJEMNÁ CESTA.“ … ,,VÍTE, JEZDÍM DO PARAGUAJE ČASTO, TAKŽE KDYBYSTE NĚKDY POTŘEBOVALA“.... /// Ruben řídí náklaďák. Moc toho nenakecá a má rád svůj klid. Teď (kromě dřeva) veze i paní s miminkem. A tak si to mlčky serou po silnici, mimiňák si to sere do plíny, kamera studuje obličeje a mimiku či grimasy, prďola čučí tou svou indiánskou vobličejem, kouř mu prej nedělá dobře, Ruben (mlčky) trpí, parchantík dělá kapku bordel a paní by snad chtěla i něco říct, ale znáte to – mlčeti zlato. Čekám, jakáže poetika z toho vyleze…. Ruben nemusí dodržovat žádný ty bezpečnostní zastávky a tak maj času dost na zastávku u rybníka (,,Máte ráda psy?“) a tak nějak začínaj mít k sobě blíž (aha, takže nekecali, je to takovej ten příběh, kdy láska začíná na nule a kvete, kvete a …). Je noc, kamera študuje spící ksichty (no 2x za film by to mohlo snad i stačit…) a najednou ,,ty chrápeš“ (říká mimčo Rubenovi – ne dělám si prdel, není to žádná komedie) – říká Jacinta Rubenovi. No tak jo, vodpočivadlo, sprchy, přebalovací pult… komorní cestovatelskej příběh o sblížení dvou (+1) lidí v kabině náklaďáku po cestě z Areky (či vodkuď) do Buenos Aires, kde se nestřílí, nikdo neřve, moc se toho nenakecá a jen to drncá. Nic proti tomu filmu nemám (ani proti miminkům, indiánům, řidičům, kabinám, benzinkám, Argentině), ale že bych to musel vidět 2x? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nesnáším ukecaný filmy. 2.) Ujíždím na paraguajských miminkách. 3.) Mba'eryru mboguataha – ano, hovořím jazykem Guarani. 4.) Thx za titule ,,long2375“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (18.11.2012)

Pokud by film Akáty hledal v inzerátu svého diváka určitě by uvedl v požadavcích "hledám pozorného diváka". Tady je totiž dost potřeba sledovat tváře a oči hlavních hrdinů, ty totiž odehrají valnou většinu filmu. Filmový minimalismus ve svý nejlepší podobě. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 20. (12.04.2015)

Rubén (Germán de Silva), řidič kamionu, často jezdí z Paraguaye do Buenos Aires. Tentokrát dostane od šéfa příkaz vzít spolucestující, Jacintu (Hebe Duarte). K Rubénovu překvapení ale Jacinta nepřijde sama, ale s půlroční dcerkou Anahí. I když spolucestující Rubenovi není dvakrát po chuti, jak dny ubíhají, začíná mu být Jacinta i malá Anahí sympatická. A jen Rubenova introvertní povaha mu brání s Jacintou navázat hlubší rozhovor... Nikdy jsem netušil, že se mi tak bude líbit snímek, ve kterém se prohodí celkem asi dvacet vět, a kde se většina scén bude odehrávat v kabině kamionu na jihoamerické dálnici, kde jediným zpestřením je projíždějící kamion, či naplnění životních potřeb malé Anahí. To co ale nebylo řečeno, to oba hlavní hrdinové (a hlavně skvělý Germán de Silva) dokázali zahrát. Celý film mne prostě nějak sedl, a ač je to s podivem, ani chvilku jsem se nenudil, a čekal jak se to celé vyvine (a držel palce aby to dopadlo tak jak je očekáváno). A ještě jedna poznámka - Germán de Silva v hlavní roli mi hrozně moc připomínal Miroslava Krobota, jako by tato role byla psána přímo pro něj.. (27.10.2012)

Dlouho jsem přemýšlel, jestli už jsem viděl nějaký podobný film, jako Akáty a pak jsem si vzpomněl, že vlastně jeden ano. A to snímek Wendy a Lucy, skoro úplně stejně " ukecaný ", jako tenhle. Jenom s tím drobným rozdílem, že tam byla Michelle skoro na všechno sama a tady jsou přece jen dva hlavní představitelé. Nebudu se tady rozepisovat o nějakém minimalismu, když tak vidím různé komentáře pod sebou, (hlavně, že tomu ani za mák nerozumím) a zkusím to říct vlastními slovy. Las Acacias se asi určitě nebudou líbit každému, ale mně se rozhodně líbily. Hlavně za jeden obyčejný příběh, dvou naprosto obyčejných lidí, kterým až náhoda spojí jejich cesty dohromady, v jedné možná málomluvné, ale o to příjemnější cestě z Paraguaye, až do Buenos Aires. (16.04.2015)