God Bless America
God Bless America
Režie:
Bobcat GoldthwaitScénář:
Bobcat GoldthwaitKamera:
Bradley StonesiferHrají:
Joel Murray, Tara Lynne Barr, Mackenzie Brooke Smith, Melinda Page Hamilton, Tom Kenny, Bryce Johnson, Jamie Harris, Maddie Hasson, Larry Miller (více)Obsahy(2)
Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy. (JayZak)
Videa (2)
Recenze (354)
rozhodně zajímavý pohled na problém konzumnosti a zkaženosti současné společnosti, především pak dnešní mladé generace.. po svižné a originální první polovině, v níž je s nadhledem nastíněno elegantní "řešení" tohoto "problému" :) , ale přišla nudná a roztahaná polovina druhá, která celkový dojem z filmu dost kazí.. takže 3* ()
Veľmi fajn nápad len veľmi ťažkopádne prevedenie. S každým jedným aspektom filmu súhlasím. Ale okrem ústrednej dvojice bolo všetko od réžie, herectva, atmosféry, tempa a režijného rukopisu príšerné. Myslím si že som asi nevidel film, ktorý by bol takto zlý ale zároveň tak fajn. Niekoľko fajn referencií. Hrsť fungujúcich vtipov a celkom fajn kritika amerického debilizmu. Ale Bobcat je fakt nenápaditý režisér. Takže priemer. ()
Konzumnost je pojem, který není zažitý jenom v Americe, přestože v Americe je asi nejvíc a nejhůř rozvinut. O tom se snaží bavit i samotný režisér a Zet z Policejní akademie, který mě se svými filmy už dříve zaujal. Tenhle se ale nesnaží zalíbit nejspíš nikomu. Jde si svojí cestou. Není to ale jenom o tom, je to také o zásadovosti samotného filmu a tak má tenhle film daleko větší záběr, než by se mohlo zdát. Joel Murray a Tara Lynne Barr jsou opravdu skvělá dvojka pro tenhle film, jenom mi příjde, že jim to všecko, co se ve filmu děje, neuvěřitelně snadno prochází. Nevím, jak to v Americe funguje, ale pokud by to tam takhle opravdu bylo, tak by to Mexičani museli mít přes hranice daleko snažší, než se o tom v novinách píše. I když co si budeme povídat, noviny jsou jenom snůška lží a polopravd. Každopádně musím říct, že nápad k tomuhle filmu není špatnej. A když už nic jinýho, tak na první pohled dost zaujme. ()
,,PROČ MÁME CIVILIZACI, KDYŽ UŽ SE CIVILIZOVANĚ NECHOVÁME?“..... /// To se tenkrát Frank rozhodl, že je třeba něco udělat s lidma, kteří nejsou schopní pochopit tak triviální věc, jako že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda toho druhýho. Když se k tomu přidala migréna z neustálý masáže pokleslou zábavou (degenerující společnost), ta touha ZNIČIT VŠECHNO PRIMITIVNÍ začala bejt neuvěřitelně silná. Tak silná, že neodolal kufříku na poličce, vytáhl bouchačku a ...strčil hlaveň do huby. A...vlastně PROČ?...vždyť TY za to nemůžeš!!! Krvavý, svým způsobem hodně vtipný (co je? Zasloužím si umřít?). SVĚT JE PLNEJ ŠÍLENCŮ! (no to mi povídejte!) Ale Frank a Roxy jsou (další) Milí lidé, kteří kromě citu pro výběr zmrdů, mají vztah k filmům a rockový muzice. Nevím jak ty Ameriko, ale já se kurevsky bavil! Plno krásnejch vražd, rockovejch popěvků a ideje, pro který se umírá. A tak Franku (a Roxy), až pojedete kolem Liberce, zastavte se pro mě. Mám pár tipů..... (aha, málem bych zapomněl....škoda!). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám touhu rozšlehat brokovnicí sousedovic brečícího spratka. 2.) Idiotská dětská hvězda má umírat za doprovodu Alice Coopera. 3.) AK – 47. Co dodat? (snad jen Americká superstar...). 4.) Thx za titule ,,jukab“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE ** NAPĚTÍ * P.S.: Ať už o tomhle filmu napíšete cokoliv, vždycky se to může obrátit vám! ()
Galerie (13)
Zajímavosti (5)
- Kniha, kterou Frank (Joel Murray) půjčuje recepční, je "Pride and Prejudice and Zombies" od Jane Austenové a Setha Grahama-Smitha. (DJDVD)
- Masový vrah, o ktorom sa Frank (Joel Murray) dopočuje v televízii, je Charles Whitman, ktorý v roku 1966 vystúpil na vežu v priestoroch Texaskej univerzity v Austine a zastrelil 16 ľudí, a ďalších 32 zranil. Po čine spáchal samovraždu a v liste na rozlúčku žiadal lekárov o pitvu svojho mozgu. Lekársky tím skutočne našiel zhubný nádor v hlave, ktorý mu tlačil na mozog. Tú istú diagnózu si vypočuje od lekára vo filme aj hlavný hrdina. O Whitmanovom besnení pojednáva film Smrtící věž (1975) s Kurtom Russellom v role vraha. (BlackTom)
- V televizi na motelovém pokoji běží film Attack of the Giant Leeches (1959). (DJDVD)
Před takřka dvaceti lety vyšel hrdina filmu "Volný pád" se zbraní do ulic, aby publiku ukázal svět, který ve své sociální, konzumní a kapitalistické rovině dospěl až do absurdity, z níž zdánlivě nevede jiné východisko než radikální odmítnutí. Jeho hněv a násilí směřovaly proti každodenním paradoxům konzumně a konzumentsky orientované společnosti a vyjadřovaly frustraci důvěrně známou každému člověku, jenž je součástí soukolí společnosti západního světa. Husarským kouskem filmu, ale byl fakt, že publikum se s hrdinou maximálně identifikuje, ale ve výsledku se ukáže, že hrdinova cesta za osobní spravedlností byla v zásadě jen extrémním projevem přesně toho, proti čemu bojoval. Paradoxně či vlastně příznačně, bývá poslední zmíněná rovina filmu většinou diváků, kteří "Volný pád" adorují, přehlížena či přímo tvůrcům vyčítána. Důmyslná kritika se tak navzdory svým významům obrací proti sobě a bývá obdivována právě jako ventil frustrací publika, ačkoli právě tuto touhu vykročit z řady a stát se zvěstovatelem pravdy demytizuje. Nyní zde máme sžíravě nazvaný snímek "God Bless America", jenž působí jako by ho natočil právě fanoušek "Volného pádu" pro další konformní rebely vůči konformitě. Bobcat Goldthwait se ukazuje jako sofistikovanější a sebereflexivnější osobnost než jeho známá kreace velkohubého rádoby drsňáckého pošuka Zeda z "Policejní akademie", ale současně se z filmu nelze ubránit pocitu prvoplánovosti a nedotaženosti. Na jedné straně tu tak máme zcela přesné popsání americké každodenní popkultury a jejího vlivu na tamní společnost, jenže to se odbude v podobě několikaminutového úvodu filmu a občas se připomene zase skrze hrdinovo glosování. Ve výsledku se ale film stává přesně tím, co sám kritizuje - povrchní adorací povrchních ikon přinášených popkulturou a masovými médii (jako náznak sebereflexe pak lze vnímat finále, kde postavy stvrdí svou nevyhraněnost tím, že se stanou tím, co kritizovali – on starým úředníkem s lolita komplexem a ona zpovykanou holkou toužící stanout na pódiu před televizními kamerami). Počínaje samotným vyčpělým kultem násilné revolty, který je dnes tolik zprofanovaný v popových hudebních videoklipech, a konče směšnou potřebou stvrzovat artificiální hodnoty svého cílového publika (viz sekvence dialogů o Star Treku a Alice Cooperovi, aneb hlavně, že hrdina o pár desítek minut stopáže dříve tesknil nad tím, jak si dnes už lidé nepovídají o opravdových věcech, ale jen o něčem, co viděli v bedně nebo na netu), ocitá se snímek v začarovaném kruhu. Jako had, který se kouše do ocasu, i "God Bless America" křičí proti něčemu, čím samo je: produktem povrchní kultury, kde lidé utíkají k virtuálním idolům a snům převzatým z audiovize. Zatímco u "Volného pádu" je řeč o nepochopení na straně diváků, v případě "God Bless America" se jedná o nepochopení svého protivníka a vlastní nevyhraněnost. Snímek pak vyznívá jako prvoplánová exploatace (ve smyslu filmu stvrzujícího předsudky svého cílového publika) pro elitářské publikum, jež je samozvaným arbitrem dobrého vkusu – prostě zaručený hit pro ČSFD. Jednoznačný přínos "God Bless America" nicméně spočívá v tom, že nepřímo ukazuje, jak se proměnily hodnoty oproti časům "Volného pádu". Zatímco tehdy frustrace lidí vycházela z reálných konfliktů a tlaků společnosti, dnes se vše váže na virtuální svět popkultury a multimédií. Co lidem zbývá, když i prostor eskapismu se stal nepřítelem? () (méně) (více)