Na dřeň

Já byla na Rust a Bone moc zvědavá, protože jsem od Audiarda viděla už film Čti mi ze rtů a ten se mně moc líbil. Ráda bych to napsala i tady, ale jsem mírně zklamaná. Očekávala jsem emotivně a vůbec výrazně silnější herecké výkony. Je to škoda, protože s tím námětem se dalo pracovat určitě ještě líp a bez zbytečně dlouhé stopáže. Ale byly tam i hezké scény, např Stéphanie u akvaria, nebo malý Sam jak lezl k pejskům do jejich boudy, to mi bylo moc blízké, protože totéž jsem v jeho věku dělala i já. A jinak pod názvem romantický si představuji přece jen něco trochu jiného. Takže se smutkem, ale horší čtyřka. 70% (11.11.2012)

Ten chlapík sice vypadá dobře, ale je takový nemastný, neslaný. Nechává se životem postrkávat a svou nečinností způsobuje jiným trápení. Až se cosi stane a – na rozdíl od hrdinky, která se noří do bazénu – on se ponoří na dno své duše a překvapivě tam najde city. Snímek je natočený i zahraný velmi civilně. Oba hlavní představitelé působí neskutečně věrohodně. SHRNUTÍ: Nikdy se nekoupej s tvorem, který má větší tlamu a víc zubů než ty. (17.08.2018)

Poeticky laděná romance okořeněná sociálním dramatem v civilním podání. Neomalený a lehkovážný rváč ji nejprve označil za děvku, tehdy byl však atraktivní brunety a sebevědomé cvičitelky kosatek poprvé a nikoliv naposled zachráncem. Starý „bezstarostný“ život je však rázem nenávratně pryč, začíná (často egoistický) boj do morku kostí. Pro ni i pro něho. Ve světě, ve kterém není prostor pro slabošská gesta a kde nevyřčené city můžou pořádně mrzet. Škoda jen, že příliš nepřilneme ani k jednomu z nich. Vyrovnávání se s jejím těžkým traumatem jde až překvapivě rychle, jeho emocionálně dezorientovaná poloha zase nikdy moc diváka neosloví. Uhrát vše zarputilostí nadsamce (Matthias Schoenaerts je přesto velmi dobrý) ne vždycky jde a funguje, hrdá Marion Cottilard sama v soukolí bolesti sice předloží několik povinných (s ohledem na téma) silnějších hereckých poloh, ale i její postava není pro diváka nějak emočně vítanou vzpruhou. Dvě utýrané duše ale nakonec ke spokojenosti přeci jen stačí, i když platí to, co u režisérova předchozího Proroka. Technicky, herecky i tematicky nadprůměrné, bohužel však bez vnitřního náboje (pár scén živočišného sexu ještě živelné drama nedělá). (28.04.2013)

tak nějak přirozeně plynoucí drama o zvláštním vztahu beznohé Stéphanie a trochu jednoduššího Aliho, na které se vlastně hodně příjemně kouká.. jediné, co bych vytkl, je nedostatek silnějších emocí, které jsem při takovém námětu automaticky očekával.. a závěrem musím ještě každopádně vyzdvihnout přesvědčivý výkon Marion Cotillard, která je navíc neuvěřitelně krásná a sexy i bez nohou.. spokojené 4* (29.11.2012)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)