Radostná událost

Francouzská kinematografie zažila úspěšný rok. A zdá se, že u dvou filmů to nekončí. Un Heureux événement sice netrhá návštěvnické rekordy, ani nesbírá Oscary, ale kvalitou se svým slavnějším bratříčkům v pohodě vyrovná. Začíná jako laskavá romantická komedie a končí jako brutálně upřímné drama. A mezi tím je děj banální jako sám život a stejně tak hluboký. Chytlavý námět, uvěřitelné postavy, přirození herci a režisérova invence. Recept na skvělý film zůstává stále stejný a Rémi Bezançon se ho drží téměř doslova. S jeho pomocí natočil snímek který, je tak obyčejný, až je výjimečný. Top 10 za rok 2011. (26.05.2012)

Neviem, čím to je, ale Rémiho filmy pôsobia tak dokonalo realisticky, až má človek pocit, že to ani nie je film, ale zrkadlo reality. Skvelo vystihnutý priebeh tehotenstva a narodenia dieťaťa na príbehu dvojice mladých ľudí, ktorí sa následne od seba čím ďalej tým viac vzďaľujú, aj keď podľa mňa sa Nico príliš málo snažil a obetoval pre šťastie svojej priateľky a svojej malej dcérky. A potom už ten nakopený alibizmus nemohol skončiť inak ako napokon skončil. Aj keď som myslel, že po čase sa to bude vyvíjať inak. No nie vždy sa život vyvíja tak ako by mal, vlastne málokedy sa očakávania prenesú aj cez most reality do skutočného života. (29.06.2014)

Francuzska Kinematografia zas dokazala natocit len priemerny paskvil. Pribeh o narodeni dietata fajn, ale rozhodne nestaci na cely film. Dialogy boli obcas fajn, obcas veru poriadne nudili. Herecke vykony takmer ziadne, aspon mna neoslovili. No nic, takymto srajdam s prepacenim sa vyhnem velkym oblukom, radsej ostanem u starych klasik : s Gabinom? 30 % (19.11.2013)

Francouzskou kinematografii miluju hned z několika důvodů a Rémi Bezançon mi na příkladu Un Heureux Événement připomněl minimálně tři zásadní: 1. neokoukaní, přirození, talentovaní herci (to je hlavně Bezançonova výsada - vždy někoho takříkajíc objevit, přizpůsobit mu roli, scénář), 2. francouzské filmy se ještě tolik nevážou na klišé, jakoby jednotvárné publikum, stále se jim daří se tolik nepřizpůsobovat potenciálnímu diváctvu, jsou upřímné (tady je to znát v tom smyslu, že se Bezançon na všechny možné "klasické" problémy spojené s těhotenstvím a mateřstvím dívá buď nejvtipněji, jak může, nebo nejtragičtěji, jak může; fakticky nikdy nevolí nějakou alibistickou střední cestu - proto jde taky o intenzivní, leč v jádru celkem všední zážitek), 3. nebere si servítky, dovede být správně naturalistická, a to způsobem, který nebudí dojem samoúčelnosti (kojení, přebalování, střihání pupeční šňůry v přímym přenosu + drsné narážky na Celine Dion). --- "Oui, la vie ..." (23.12.2012)

Intimní zpověd' dcery, milenky, ženy a matky, kterou postupně problémy i radosti ve vztahu a posléze i mateřství, přimějí přehodnotit svoje dosavadní hodnoty. Všechno to začíná velmi příjemně, vtipným flirtováním, pak přijdou první měsíce největší zamilovanosti, nejistota i zvědavé očekávání v době těhotenství a pak i zázrak stvoření a i když dítě učiní Barbaru milující matkou, starosti všední reality, vyčerpanost i nepochopení ze strany partnera si na ní vybírají svojí daň a ona nemá daleko k nervovému zhroucení. Nevím, kdo přiřazuje k podobným filmům žánry, ale tady se sekl pořádně, protože tento snímek má do komedie pěkně daleko, naopak je to zvláště ve druhé polovině hodně tíživé drama, které mně vtáhlo natolik, že jsem se cítila trochu vyšťavená, když jsem v tak tísnivé domácnosti strávila kousek svého filmového času a dost jsem chápala Barbařino jednání v poslední třetině. Přirozený příběh ze života, kterému vévodí především skvělý výkon Louise Bourgoin, ale ani ostatní herci za ní rozhodně nepokulhávají. (14.12.2013)