Šimon a duby

Nádherný snímek. Důkaz toho, že 2. světová válka se dotkla i Švédska, i zde se setkáváme s rasovou nesnášenlivostí. Dokonalé záběry severské krajiny ještě více umocňují emotivní atmosféru tohoto příběhu. Je zde krásně vidět i spojení dvou různých, a vzájemně odlišných rodin, jejich přátelství, strasti i propojené osudy. Absolutně doporučuji si pustit. Je to příjemné sledování, bez hlubšího zamyšlení. (29.05.2018)

Opět jeden z těch zajímavých filmů, kde by nebylo na škodu přečíst si knižní předlohu. Ani mně tak nevadil ten přechod z klukovských let do těch o pár let starších poválečných, jako spíš určitá plochost celého příběhu dvou netradičních rodin, které si navzájem pomáhají v době plného nebezpečí s ústřední postavou introvertního Simona. Je tam příliš mnoho načrtnutých situací, které tam nemusely vůbec být (setkání s Isou a pod.) na úkor hlubšího vykreslení hlavních postav a to je škoda. Jinak je to téměř poetický příběh o klukovi, který cítil, že nezapadá mezi své nejbližší a stále hledal kam patří až mu v tom částečně pomůže i hudba, která se stává smyslem jeho života a on se ztotožňuje s tím, že právě ona může člověka nechat ponořit do jiných světů a pocitů, které se slovy nedají vyjádřit. Postupně se tak dobírá pravdy o sobě, které vyústí se smířením a nalezením nejen sebe sama, ale i se svým nejbližším okolím. A opět jsem byla nadšená z nádherných záběrů kamery a to nejen na krajinu.75% (31.05.2013)

„Víš, co je to vlastně mlha?“ - „Ne.“ - „To je smutek moře. A je tak nekonečný jako moře samo.“ Chlapec si rád o samotě čítává knihy na jeho oblíbeném, šeptajícím dubu a nechává se v jeho koruně unášet do svých fantazií. Ale nástup na vysněnou školu a poznání nového kamaráda mu změní život…První polovina filmu mě docela dost bavila. Líčení života dvou malých kamarádů v prostředí Švédska za II. světové války se všemi jeho strachy a komplikacemi je zajímavé. Navíc značně ovlivněné odlišnými rodinnými poměry obou. V druhé polovině ale film začne postupně ztrácet šťávu, stagnovat a děj se rozmělňovat. Některé motivy mi zároveň přijdou z větší části nevyužité. Především ten s přeživší z koncentračního tábora, který skončí skoro dřív, než pořádně začal. Divák sice neukotvenému mladíkovi přeje, aby objevil své pevné kořeny a konečně poprvé v životě ucítil, že někam skutečně patří, ale způsob, jak k tomu vlastně dojde, příliš záživný není, i přes snahu o lyrické vyznění skrz hezký vizuál a hudbu. Celkově mi z toho tak vychází „jen“ lepší 3*. (24.06.2023)

Neviem či som to pochopil správne, ale podľa tohto filmu Švédske kráľovstvo bolo počas vojny antisemitiztické. Doposiaľ som mal znalosť že ešte pred a počas vojny poskytovali azyl židom z Nemecka ako i z ostatných severských štátov. Podľa všetkého boli najaktívnejší. Vo Švédsku neboli zberné tábory, nedochádzalo k prenasledovaniu židov ani k arizácii a zatváraniu židovských obchodov. A navyše švédsky diplomat Raoul Wallenberg zachránil 100.000 židov v Horthyho Maďarsku. Zaraďujem do zbierky filmov prekrúcanie dejin. (09.10.2020)

Na Seveřany až moc citlivý film, ale teď to nemyslím nijak ve zlém. Simona bych rozdělil na dvě části a to na dětskou a válečnou a teenagerovskou resp. zrající a poválečnou, přičemž ta první byla o délku lepší té druhé. V té první bylo zajímavé sledovat život ve Švédsku během II.SV. Lidé tu sice nzažívali to, co jiná okupovaná území, ale strašák nacismu samozřejmě dolehl i sem a ačkoliv antisemitismus tu nebyl denním chlebem, je i zde přítomný, což pociťoval na vlastní kůži jeden z hlavních protagonistů. Ta druhá se věnuje spíše druhé hlavní postavě, Simonovi, který se poté, co je mu prozrazeno rodinné tajemství, začne chovat jako debil. Určitou míru pochopení bych pro něj měl, ale to jeho hraní si na idiota bylo příliš dlouhé a téměř pohřbilo to dobré, čím druhá polovina disponovala. Přesto se film vyplatí vidět ať už kvůli zmíněné první části, krásným záběrům či příjemným hereckým výkonům většiny herců. 75% (12.01.2015)