Režie:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrají:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Copak by asi na tenhle film řekli všichni ti (polo)anonymní hýkalové, kteří se houfně vyrojili na internetových fórech po Českých lvech a unisono (napojeni na stejný mozkový trust) označovali Hořící keř za pravicovou propagandu?! Dobře zrežírované, místy velmi působivé (noční pohřeb) a syrová balada Janek Wisniewski padl v závěrečných titulcích samozřejmě nesměla chybět. ()
Poláci jsou skuteční muži. Hrdí, sebevědomí, nenechají si dělat na hlavu. Státní mašinerie je sice semlela stejně, ale bojovali. Položili za svou věc i životy, a nebylo jich málo. Totéž platí pro statečné polské ženy. Proto jsou i jejich filmy tak působivé. Na rozdíl od našich současných, velmi často zbytečných filmů, potěmkinových vesnic a pokryteckých blábolů na stříbrném plátně. Takhle se dělá film o totalitě, pánové režiséři CZ ! Jistě není nutné dodávat, že podobný systém manipulace, brutality, demagogie (a zbabělosti) existuje od doby co vznikl stát a jeho mocenský aparát. Liší se jenom občané, kteří mu to dovolí více nebo méně. Krásný a nesmírně silný film. /Pozn. Tímto nechci urazit české muže ani ženy, jen konstatuji, jaký dojem na mě udělal tento polský film a jak odlišný dojem na mě dělají české filmy o komunistické totalitě./ ()
Silny namet, ktery je vyborne zpracovany. Dobove zabery jsou velice dobre zakomponovane do deje a vytvari tak autentickou atmosferu. Dialogy straniku jsou bezchybne. Film, ktery ma atmosferu a ma co rict! Solidni vyprava. Kdyz opomenu postsovetskou kinematografii, tak mam pocit, ze Polaci natocili vice kvalitnich filmu nez zbytek postkomunistickych statu, vcetne nas. ()
Film precizně odhaluje praktiky mocenského mechanismu. Nelze si dnes jistě dělat iluze, že by se všehoschopní komunisti chovali jinak. Je to film, z něhož jsem neměl pocit dobře stráveného večera, ale naturalističnost faktičnosti scén byla zcela na místě. Nakonec film mobilizuje paměť na odvátý čas, který nelze jen tak škrtnout. V tomto smyslu dalo by se říci, že Černý čtvrtek přesahuje hodně rámec zábavy, ale má hlubší poselství. To byl zřejmě záměr tvůrců filmu. Nikoliv náhodou se tu objevila i zmínka o období okupace Československa sovětskými vojsky v roce 1968. Dobře udělaný ()
Působí to trochu jako hraný dokument, což drama neubírá, spiše je posiluje. Pro našince jsou zajímavá samotná fakta o polských bouřích sedmdesátých let, o kterých jsme se doma v té době nedovídali ani tolik, že se odehrávají. Mimo toho, že člověk podvědomě stojí na straně protestujících, musí také vidět, jak se Poláci poučili z rokuj 1968 v Československu a i za cenu "sebeobětování" a ztráty úcty vlastního národa nenechali věci dojít až k sovětské invazi. ()
Galerie (13)
Photo © Nordfilm
Zajímavosti (1)
- Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před Vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem, který složil písničku „Varhany v Oliwie“, kterou věnoval těmto událostem. (sator)
Reklama