Díky za ty dary

Standardní poctivé "nezávislé" drámo se všemi plusy (dobří herci, řemeslná kvalita, líbivá hudba, hezky se na to kouká) a mínusy (přecitlivělé,klišovité, naprosto nezapamatovatelné, tuctové, zašatulkované) co k tomu patří. Tady mi navíc přišlo, že jde o další z momentálně módní série filmů vzniknuvších pouze proto, aby upozornily na nějakou opomíjenou, či vysmívanou civilizační chorobu (tentokrát závislost na sexu). V tomto případě se však nedaří hlavní hrdiny ukázat jako nemocné lidi, nýbrž pořád jen jako bandu nadržených blbů...Ale Gwyneth je pořád kost jak sviňa. (28.12.2013)

OK. Film mě přesvědčil, že závislost na sexu může být nemoc, i když jsem si původně stejně jako Gwyneth myslela, že je to jen výmluva chlapů, kteří zahnou své partnerce. Snímek se nevyhne klišé a nepřináší nic překvapivého. Snad kromě scény s Becky, kdy si říkám, opravdu i tohle věděli ostatní na podpůrném setkání závislých? SHRNUTÍ: Bojovat se závislostí neznamená, že už nikdy neuklouzneš, ale že se zase zvedneš. (12.10.2018)

...alebo "Ako Hulk pretiahol Iron Manovi ženskú". Thanks for sharing, Tony! Herci fajn, Gwyneth a Mark tam majú veľmi čarovné okamihy... no celé je to iba zbierka predvídateľných, zúfalo otrepaných klišé. Navyše téma sexuálnej závislosti pôsobí dojmom, že sa tam vyrába dráma a hystéria kvôli somarine. (06.01.2014)

Tohle je jeden z těch filmů, kterým velmi ubližuje naprosto nevyhovující český překlad. Plakát, jeho kompozice a i ty barvy asociují, že jde o další řadovou romantickou komedii, která by snad mohla být něčím jiná, vzhledem k obsazení. Máme tu klasicky krásnou (jemnou až křehkou) Gwyneth Paltrow, něžnou zralou Joely Richardson a drsnou P!nk (Alecii Moore). Ale Thanks for Sharing je příběh o tom, jak těžký je život se závislostí. Dvojice partnerských vztahů se vyvíjí podle toho, jak úspěšně abstinují muži bojující se závislostí na sexu. A pro jejich protějšky je to samozřejmě výzva. Třetí pár tvoří přátelé z podpůrné skupiny. Není to komedie, ale film o naději. (13.07.2020)

Nutkavá potřeba masturbovat, hodiny sledování porna, neobvyklé sexuální požadavky. Není to tak dávno, kdy většina sexuologů tvrdila, že závislost na sexu neexistuje. Znáte to, mozek produkuje endorfiny atd. atd. Tohle romanticko-komediální drama se chce tématu podívat pod pokličku. Podívá, ale velmi rychle ji zase přiklopí. Jen tu letmo připomeneme nějakou opomíjenou chorobu, naťukneme jiné (syn bývalým feťákem, otec bývalým alkoholikem), ale jinak se tak nějak plácáme v průměrných vodách. Někdy je to hodně příjemné (chemie mezi stále velmi atraktivní Gwyneth Paltrow a velmi dobře hrajícím Markem Ruffalem funguje solidně), jindy si u toho napíšeme klidně třeba esemesku (trošku jasně nalajnované osudy v rodině s navrátivším se synkem). Ve finále prostě škoda, že se z tématu nevymačkalo víc, navíc jsme za velkou louží, takže naneštěstí nechybí povinné americké objímání, poplácávání po ramenou a upřené pohledy do očí s tím, že „ty to zvládneš, věřím ti.“ Debutující režisér Stuart Blumberg navíc napsal Sexbombu od vedle nebo Děcka jsou pohodě (za které má nominaci na Oscara), o to víc zamrzí, že si své dítko lépe nepohlídal. (11.05.2016)