Jiro Dreams of Sushi
Jiro Dreams of Sushi
Obsahy(1)
Dokument o 85letém muži, který se své práci věnuje naplno a přes sedmdesát let dělá ve své malé restauraci sushi. Jeho restaurace se nachází v metru a i přes to, že je pouze pro 10 lidí honosí se třemi Michelinskými hvězdami. Jiro je na sebe příliš tvrdý a není nikdy spokojen, stejně tak je přísný na své syny z nichž jeden po něm bude muset jednou restauraci převzít. (HelloNiky)
(více)Videa (2)
Recenze (62)
Techniku opakovat pořád dokola (Shokunin). ____ Všímat si sebemenších detailů a řešit je, analyzovat. Naprostá disciplína a sebekritika vede k neustálému sebezdokonalování. ____ Nesmí tomu chybět posedlost danou věcí, vášeň pro ni. Všechny suroviny pořizuj od odborníků, kteří se specializují výhradně na ně, na určitou specifickou surovinu. ____ "Nemáš domov, kam by si se vrátil. Proto musíš pracovat tvrdě." ____"Výráběl jsem sushi ve svých snech." _____ Masírovat chobotnici padesát minut. ____ 30 000 yenů. Rezervace měsíc dopředu. ____ "O Peníze mi nejde. Jde mi o to dělat lepší sushi." ____ Dělám stejnou věc znovu a znovu a zlepšuju se krok po kroku. "Stoupám na vrchol, který nevím, kde je." Zamiloval jsem se do své práce a oddal jsem jí celý život. ____ Tvrdá práce = Uznání. ____ Sám jí, co udělá, aby si trénoval chuť a rozpoznal dobré, od špatného. ____ Sushi by nemělo být studené, ale mít teplotu lidského těla. A mělo by být snězeno ihned poté, co je podáno. Nejdůležitější je soulad rýže s rybou - absolutní harmonie. A ten respekt za tu tvrdou práci, to je krása. Řemeslníci, co konkurují velkým sushi mašineriím. Respekt rebelovi Jirovi. Jiná mentalita, ale nesmírně inspirující, tím chci říct, že pro Čecha, co si mrzutě udělá svou nenáviděnou fachu a jde dom nebo do knajpy na jedno orosený z prorezlejch trubek vod hostinskýho, co mu do toho ještě naplival a říkaj si "kamaráde", ano, tohle je jiná mentalita, jiný respekt. Doufal jsem, že mi tenhle dokument něco dá a myslím, že mi dal víc, než jsem čekal. ____ "Vždy se dívejte dopředu a snažte zlepšit." ()
Prijdete do nenapadne putyky zapadle nekde v utrobach Tokijskeho metra, maly podnik jen asi pro 10 lidi, objednate si na baru sushi, protoze tam stejne vesmes nic jineho nemaji, stary japonec vam pred ocima uhnaca malou hroudu ryze, na kterou pak placne slice syroveho masa z nejake ryby, potre to steteckem namocenym buhvi do ceho a voila, behem chvilky je vase vecere hotova, vezmete hulky, strcite si to veledilo do pusy, zacnete kousat, u toho si vas v tesne blizkosti stale vehementne prohlizi ten stary japonec jak vam smakuje, celi nervozni spolknete, reknete s usmevem hai, abyste neurazili a hotovo. A za tuhle sushi paradu zaplatite minimalne 30 000 yenu, tedy cca 6000,-Kc a to skutecne jen minimalne za naprosty zaklad. Pokud budete mlsni a objednate si treba sushi s chobotnici, kterou tam desitky let trenovani ucni musi pred pripravou hodiny masirovat aby nebyla gumova, tak se prohnete jeste mnohem vic. Proc? Protoze tohle sushi neni jen tak obycejne, tohle sushi je pripravene nejlepsim sushi makerem na svete Jiro Ono, o kterem je tento vesmes biograficky dokument se zamerenim na co jineho, nez na sushi. Je to hodne o zarputile japonske nature, az spiritualni cestou na vrchol hory, Jiro Ono poslednich 70 let nedela nic jineho nez Sushi, konicky? dalsi aspekty zivota? nezajem, jedina o co jde je delat nejlepsi sushi, kdy se stale zlepsujete i po desitkach let pracujete na technice a dovadite k dokonalosti ty nejmensi detaily. Kdyz do dane restaurace najmou noveho pracovnika, prvnich 10 let se pouze spiritualne a manualne pripravuje tvorbou vajicek, nez ho vubec pusti do procesu sushi vyroby. V tomhle ohledu je to fakt masakr a vazne by me zajimalo jestli je to sushi ve finale skutecne tak bozske a tak genialni, ze neco podobneho si jinde proste nedate. Myslim, ze po shlednuti tohoto dokumentu si spousta lidi fakt zaleti do Tokia na Jirovo sushi, protoze dokument funguje i jako fantasticke promo, ja sushi nijak zvlast nezeru, ale tohle bych mozna i za ty desitky tisic zkusil. Na druhe strane jidlo jako jidlo, jednalo by se skutecne o labuznicky zazitek na cely zivot? Dalsi zasadni element, kteremu se dokument venuje je proces tvorby vcetne dulezitosti vyberu surovin a tedy i nakupu kvalitnich ryb na ktere se poradaji skoro az ritualni aukce, je preci dulezite vybrat toho jednoznacne nejlepsiho tunaka ze vsech tunaku. Zacne to brousit do problemu extenzivniho rybareni v Japonsku, lovi se jak o zivot a jednotlive druhy ryb postupne mizi, ryby, ktere jeste pred par lety byly standardni soucasti menu uz byly komplet vyloveny a za chvili v morich nic nezbude, pak nebude ani zadne sushi. Je nutne zavest regulace, nelovit mlade ryby atd., ale sileni japonci lovi komplet vsechno, vcetne delfinu, ze kterych ani neni kvalitni maso, stejne to vrazdi ve velkem, viz. skvely dokument The Cove (2009). Jak rika Jiro, az diky extenzivnimu lovu vymre napr. tunak, bude za nej nejaka nahrada? Zrejme ne. Kazdopadne skvely dokument. 8/10 ()
Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin! ()
V úvodu jsem chtěla napsat, že se jedná o obyčejný dokument popisující život a především práci neobyčejného muže. Ovšem spletla jsem se, rozhodně se nejedná o obyčejný dokument, spíše o výjimečný počin, který ve své podstatě působí až dojemně skromně, i když může být rozhodně na co pyšný. I přesto, že nepatřím mezi velké milovníky sushi, naprosto mě uchvátil způsob jejich přípravy, pomalé pohyby, naprostá propracovanost a troufám si říci i téměř dokonalost, která je s jejich přípravou spojena. Lituji jen jedné věci a to, že jsem tento snímek neviděla tak o půl roku dříve. Jsem si naprosto jista, že by mi zvědavost nedovolila, abych si malou restauraci nacházející v tokijském metro a ověnčenou Michelinskými hvězdami alespoň zvenčí neprohlédla, když jsem v létě Tokio navštívila... ()
Dělat sushi je jistě umění a pro někoho jako Jiro může být i celoživotním posláním a zábavou, což je obdivuhodné. Zbožňuju dobré jídlo a baví mě sledovat kuchaře a kuchařky při jejich práci, která připomíná hudbu - každý tón je důležitý k utvoření dokonalé chuťové symfonie. Proto jsem se rozhodla zhlédnout i tento dokument, nicméně pro vegetariánku nebyl úplně vhodný, protože jsem si uvědomila, kolik ryb a chobotnic a dalších živých tvorů musí kvůli tomuto pokrmu zemřít. Proč? Ano, taková je tradice, přesto nevidím problém ve vegetariánských variantách sushi, které neobsahují syrové maso mrtvých ryb a dalších zvířat. Navíc zde byla zvířata prezentována naprosto odosobněně, jako by se jednalo o věci. Byli rozřezáváni, aby se otestovala kvalita bez jakéhokoliv soucitu či úcty k tomu, že to byli ještě před chvílí živoucí tvorové, kteří byli zabiti jen kvůli našim chuťovým buňkám. Myslím, že větší úcta k přírodě je určitě na místě a také bychom se měli všichni zamyslet nad tím, jestli naše sobeckost už nepřekročila rozumnou hranici, protože oceány nejsou bezedné a nedostatek tuňáků a jiných ryb kvůli obrovskému rybolovu je značně patrný už teď. ()
Galerie (7)
Photo © Magnolia Pictures
Reklama