Velká nádhera

,,Hledal jsem velkou nádheru, ale nenašel jsem ji. '' ----- Nesouhlasím s citátem z filmu, já ji našel! Tohle bylo maximální, strhující! Vnímavého diváka již jen pár záběrů spolehlivě přiková k obrazu. Souhlasím, že na film je nutno se naladit. Těch 141 minut střípků ze života římské smetánky, kterými nás provází unavený a životem otrávený stárnoucí spisovatel Jep může být někomu dlouhých. Navíc některé střípky jsou opravdu malé a těžko pochopitelné. Jef sám ač se všeho účastní či dokonce některé párty sám organizuje je tímto způsobem života již unaven a spíše ze setrvačnosti vláčen. Udržuje si však zdravý odstup i bystrý zrak pozorovatele. Rád se dívá a rád přemýšlí což jej však stále více žene do pocitu prázdnoty, osamění a pocitu opovržení k současné smetánce Říma. Ta prázdnota natáčená v neskutečných palácích a chrámech pak na diváka působí až neskutečně tíživě. To jen ale z pohledu Jefa. Problémy zbohatlíků mne nechávaly chladným a pozoroval jsem je stějným okem jako Jef. Film mne dostal něčím jiným. Byl jsem unesen kamerou. Co záběr, to vypilovaný obraz k dokonalosti. Vše je navíc podbarveno až neskutečnou hudbou, což mne donutilo si dokonce sehnat soundtrack. Skladby jako Lento nebo The Beatitudes jsou až neskutečně nádherné! Za zvolenou hudbu opravdu tleskám. Film posunula ještě kamsi výš. Tohle byl úžasný zážitek a mně se po Římu opravdu zastesklo. Úplně jsem cítil vůni Tibery i vlahý noční vzduch přinášející ochlazení do sluncem rozpálených ulic a budov. Slyšel jsem cikády v cipřišových zahradách i křik racků přilétajících od Ostie. Mám děsnou chuť tam do věčného města zase jet. Tohle dílo budu muset dát určitě ještě jednou jednou, ale už teď je to za 5 klíčů z kufříku! * * * * (09.06.2015)

Neskutečná energie, skvostná kamera - velká nádhera! U nové generace La dolce vita jsou orgie out, stárne s větší grácií a trvalý úpadek rozhání vírem skupinového tance na mondénních večírcích - a Koloseum dál tiše zírá... Hlava mi jde kolem, oči přecházejí, v uších hučí - světský klokot i duchovní očista, ryzá současnost i šepot věků, velkoměstský šum svistu i spořádanost přírody, euforie a náhlé ztišení - ten film s vámi bezostyšně manipuluje, stejně, jako život se svým uživatelem Jepem, i jemu na velkou nádheru padá stín nicoty a smrti, a ani návrat k čistotě vzpomínek nezastaví setrvačnost bytí, které už nemá sílu měnit... Zmatenost mého komentáře je odrazem frenetičnosti snímku, je čistě pocitový, nejde popsat, dá se jen vnímat - přesně, jak pravila performerka v interview: "Jsem umělec, nevysvětlím ti ani hovno" (11.01.2014)

Jsem poměrně hrdý na to, že jsme to zvládli na jeden zátah. Krásný zážitek. Po stránce zvukové a obrazové především. A hlavně je Velká nádhera tak jinačí od zbytku produkce, že se člověk po těch 140 minutách cítí buď umučen a nebo osvěžen. Pro mě naštěstí platila varianta druhá. Ohledně filosofování a myšlenek filmu - rozhodně jsem nepobral úplně vše, co se Sorretino pokusil říct. Třeba toho Bětula pochytila víc, třeba si to pak dovysvětlíme, třeba tam ani tolik myšlenek nebylo a nebo...nebo tu zásadní myšlenku máme a pak už je to jedno. Do zvířat má Velká nádhera úžasnou náladu a mile ji předkládá divákovi, od nich zatlačí na pilu a rozhazuje ji všude kolem hlava nehlava. A nevadilo mi to. Nechám to zrát jako předchozího Sorrentina. Napoprvé za extra silné 4*. (02.02.2014)

La Grande bellezza. Extravagantné, plné pozlátka, luxusu a grotesknosti, ako najnovší výkrik talianskej haute couture. Tiež veľmi emocionálne, lákavé a hravé, oku aj uchu lahodiace. Jednoducho Veľká nádhera. Jemná polokonverzačná satira súčasnej talianskej smotánky, miestami vtipná, miestami hĺbavá, zobrazujúca pitoresknosť a pokrytectvo (zdôraznené v kapitole so sväticou) skvostných figúrok. Toni Servillo si svoje filozofické ničnerobenie užíva a predstavuje sa ako herec s veľkým srdcom, ktorý hravo zvládne čokoľvek. Adept na jeden z najlepších filmov roka. Sic póza, ale nádherná. 85% (01.01.2014)

(1001) Nepobrala jsem úvodní citát. Rozčiluje mě neustálý pohyb kamery a iritující doprovodná hudba. Hlavní postava v průběhu filmu v souvislosti s ohřátou rýží pronese větu: "The older is better than the new." S tímto podáním nemůžu souhlasit, takže jsem vlastně ráda, že jsem film viděla, abych si to uvědomila. Nezáleží na stáří, záleží na obsahu a smyslu. V poslední době jsem se zabývala filmy, kde dialogy postav sloužily zejména jako jeden z prvků zvukové složky, jejich obsah nebyl z narativního hlediska důležitý. Tady režisér chce, abychom poslouchali pozorně každé slovo, a stejně ty rozhovory nic neznamenají. Místo neustálého dívání do kamery bych chtěla obsah. Vidíme Jepa plakat příliš mnoho na to, aby to mohlo mít nějaký smysl. Film ve mě vytváří stejný pocit jako fotografie muže (Ivana Fraňka, haha), který se fotí každý den. Jeho tvář má na každém snímku tak rozdílný, zaranžovaný, nespontánní výraz, že to nevypovídá vůbec o ničem - nebo přinejmenším mě to vůbec nezajímá. (05.03.2014)