Velká nádhera

Úsměvný Fellini v rytmu diska. Což je poněkud problém, protože z Felliniho nijak zásadně unešený nejsem, a videoklipové disko je zde spíše jako lehce bizarní mindfuck uvozující shazování privilegované vrstvy. Ve smyslu nonšalantně sarkastického výsměchu snobismu a prázdného umění pro umění je Velká nádhera skvělá, ale stačilo by jí na to i o půlhodinu méně... a obalit onen nadhled okázalými pravdami o životě? Kdyby Toni Servillo v hlavní roli nebyl tak nenucený pohodář, zamyšlený požitkář nenalézající smysl ve svém požitkářství, tak se jeho vyprávění stane právě tak prázdnou a nudnou manýrou, jaké sám kritizuje. 7/10 (26.01.2014)

Možná špatné rozpoložení, možná neznalost Felliniho, možná přílišné množství barev, možná problém s hudbou.... ale zkrátka La Grande bellezza mi přišla natolik těžkopádná a uondaná, že jsem u ní usla. // Kritika vyšší společnosti? No, možná proto mě to nebavilo. Ten svět je mi totiž natolik vzdálený, že do něj nemůžu proniknout skrze dvou hodin. // Ano, Řím je mrtev. Zůstal jen zápach a špína. // Možná ji dám ještě někdy v budoucnu šanci, jak tady tak čtu o krásných freskách, jedinečné atmosféře, kvalitě... Prozatím však Sorrentinova filosofování stačilo. (09.01.2014)

Dynamická, květnatá freska o životě postaršího muže, jehož charakter oplývá jak životní moudrostí získanou věkem, tak upřímnou hravostí se zbytky postpubertálního humoru. Šedesátipětiletý Jep rozdává ironické a sarkastické poznámky na potkání, s ničím si nedělá hlavu, na druhou stranu mu nechybí sebereflexe, uvědomuje si, že zdaleka není vševědoucí a nebojí se i ve svém pokročilém věku přiznat chybu a poučit se. S takto komplexním charakterem je radost prostupovat Velkou nádherou - filmem, jenž svěžím tempem a hutnými dialogy servíruje krásy, divy i bizarnosti dospělého života. PS: Zejména po druhém zhlédnutí oceňuji fantastickou audiovizuální složku, některé obrazy by se daly z filmu vystřihnout a pověsit! 9/10 (18.07.2013)

Vstrebať všetky odkazy a myšlienky z tohto filmu na jednu šupu je snáď nemožné. Obsahovo hlavne abstraktný snímok je natočený opantávajúcou režisérskou zručnosťou. Plný kúzla, ktorá pramení z kombinácie kamery, strihu a hudby, rovnako správne načasovanej reflexie. Je pravda, že film je dlhý, ale atmosféra jednotlivých scén v tomto prípade vyžaduje pomalú plynulú stopáž, žiadne náhlenie. Prelínanie vážnejších zamyslení a výsmech talianskeho snobizmu zvládnutá bezchybne. Večierky, slepá bezstarostnosť a životný hedonizmus versus chudoba, bázeň a rešpekt pred duchovnými hodnotami bola pre mňa najsilnejšie podaná cez hudobné spracovanie, ktoré je samo o sebe klenotom filmu. V neposlednom rade zo zástupu figúrok a celebrít Toni Servillo zahral svoje to najlepšie čo som od neho mala možnosť vidieť. Skratkovito film artový, dlhý, s abstraktným presahom pre náročnejšie divácke očko. Treba správnu náladu, pokoj, rozvahu a veľa času na vzhliadnitie, uchopenie a vstrebanie. (18.01.2015)

Veliká nádhera to byla, jak jsem po 30 minutách vytuhl. Ty vole, co to má byt toto? Chytání druhé mízy, přehlídka plesnivců, nebo co, hergot? Zaujala mě jen hudba, jinak jsem vůbec za tu čtvrtinu filmu nepobral, o co jde. Dyžtak mě zkuste napsat do pošty, že tomu křivdím a proč se na to mám dodívat, sám na to odvahu nenajdu. Nehodnotím, musel bych dát odpad. (09.01.2014)