Láska všemi deseti

Francouzské retro komedie jsou něco, co zkrátka zbožňuju. Pokud hlavní roli hraje Déborah Francois (ať žije První den zbytku tvýho života) a v jedné z vedlejších rolí se objeví Bérénice Bejo (Artist, ach), tak jsem mírně ovlivněná a mé hodnocení je ryze subjektivní :) On šéf, ona jeho roztomilá sekretářka, co během hodiny odpraví skartovačku. Bude jim to klepat stejně skvěle jako ona umí ťukat do psacího stroje? Odpověď asi znáte. Trochu mi vadí obsazení hlavní mužské role, protože Romain Duris je v mých očích spíš trochu hajzlík. Scéna, kdy přijede snoubenka na rodinnou večeři je zkrátka k sežrání. Možná dokonce jedna z nejlepších. Hudba, herečky, francouzský humor a láska ve vzduchu s vůní pásky ze psacího stroje si mě získaly. (05.08.2013)

Miluji francouzský smysl pro humor. A tady mi navíc tvůrci svým příběhem padli přímo do mého vkusu. Stylizací je to nádherná pocta šedesátkovým filmům. Déborah François je svou roztomilostí podobná Audrey Hepburn. Co víc si přát? Francouzi mohou být na svou kinematografii hrdí, protože alespoň jednou za rok vyprodukují nádherný film, za to by tvůrci u nás vraždili. (02.03.2014)

Hlavním trumfem filmu je jeho nálada: slunečná, optimistická a především líbezně milá. Bručounský šéf trénuje svoji nešikovnou sekretářku na světovou šampionku v rychlopsaní v časech, kdy být sekretářkou bylo děsně cool, v kancelářích se kouřilo jak z továrního komína a ženy i muži chodili krásně a elegantně upravení. Většina postav snímku je děsně fajn a i záporné charaktery jsou nepříjemné jen trošičku nebo na krátký čas. Obvykle se k sobě lidé chovají vlídně a s laskavostí. Film tedy nepřekypuje bouřlivými emocemi, ale spíš nenápadnými gesty, která emoce vyjeví. Například scéna, kdy si šéf vybere z houfu zájemkyň tu zdánlivě nejvíce neohrabanou. Ale nedá se přehlédnout, že i když není předpisově oblečená jako sekretářka, tak jí to v letních šatech moc sluší. Když demonstruje svou rychlost při psaní na stroji dvěma prsty, a ke konci kulometného psaní se jí rozpustí vlasy a spadne ramínko šatů, je to evidentně pojaté jako scéna ženského vyvrcholení. Žádný div, že si šéf vybere právě ji. Nebo moment, kdy jí šéf řekne: „Aspoň něco tě nebudu muset učit.“ V tom je přece schovaný háček v podobě žárlivosti na neznámého soka. ___ Slečna sama je také zajímavý charakter. Přestože je vzhledem i chováním jasná naivka z venkova, tak úplně naivní není. A v žádném případě není nějaká submisivní myška. Dokáže se pěkně hlasitě ozvat a sebevědomě za sebe i svou lásku bojovat. SHRNUTÍ: Romantika u psacího stroje. (31.10.2018)

Kurnik Chopin. Po zhlédnutí několika scén v gifech jsem čekal vizuální bombu - dostal jsem mdlý romantický příběh s několika barevnými vsuvkami a hromadou špatně napsaných postav. U scénáristy mám vážné podezření na nějakou bipolární poruchu (která se přenesla na emocionálně nevyrovnanou postavu Louise) - dramatický oblouk tak v důsledku připomíná dramatickou vlnovku. Rose je rozkošná, dobovou atmosféru se taky podařilo navodit vcelku úspěšně, ale jako celek to prostě nefunguje. Je regrette že jsem s tím ztrácel čas... (27.05.2015)

Ťuk ťuk ťuky ťuky a šup nový papír. Venkovská dívka a sebevědomý pojišťovák to společně rozjedou na šampionátech ve psaní na stroji. Nejprve ona projde výběrovým řízením na post sekretářky, on se projeví jako sympaťák, který se ovšem dokáže v nečekanou chvíli chovat jako idiot, společně pak začnou trénovat její rychlost psaní a samozřejmě k sobě začnou mít výrazně blíž. Jenže on je jaksi citově vyprázdněný a ona už nechce být šedým kopytem stojícím v koutě. Retro atmosféra je moc fajn, optimismus na nás vyskakuje, mnohé situace jsou sympaticky vypointované, ovšem dvě hodiny byly přeci jenom krapet moc (což platí i o samotných soutěžích ve psaní na stroji) a kouzlo se postupně vytrácelo. Mezi naším duem to navíc úplně nejiskří. On by totiž občas zasloužil proplesknout, což souvisí i s uměle vyvolaným konfliktem v druhé polovině snímku. Herecky je to solidní, rychlé střihy na koncentrované výrazy a hbité prsty kouzelné. Tři až čtyři hvězdy. (18.12.2018)