Láska všemi deseti

Přenádherná retro romantika o hepburnovsky rozpustilé Rose, kterou si zahrála novodobá (blond) Hepburn. Ale opravdu, nebýt těch světlých vlasů a barevného obrazu, myslím si, že se dívám do laních očí Audrey. Je to předvídatelné a ano, koná se očekávaný happy end, ale ten nádech starých filmů a originální téma (psací stroje! to tu ještě nebylo..) mě jednoduše okouzlily. Francouzi prostě ví jak na to. Takhle by měla vypadat většina romantických filmů.. (dobře, to zase ne, pak bychom si jich nevážili). America for business. France for love. (11.07.2013)

Kurnik Chopin. Po zhlédnutí několika scén v gifech jsem čekal vizuální bombu - dostal jsem mdlý romantický příběh s několika barevnými vsuvkami a hromadou špatně napsaných postav. U scénáristy mám vážné podezření na nějakou bipolární poruchu (která se přenesla na emocionálně nevyrovnanou postavu Louise) - dramatický oblouk tak v důsledku připomíná dramatickou vlnovku. Rose je rozkošná, dobovou atmosféru se taky podařilo navodit vcelku úspěšně, ale jako celek to prostě nefunguje. Je regrette že jsem s tím ztrácel čas... (27.05.2015)

Francouzům se jednou začas podaří trefit se mi do vkusu. Pro retrokomedie mám totiž děsnou slabost a francouzština je příjemným osvěžením po tunách anglicky mluvících filmů. Populaire je milá záležitost, která překvapí zejména netypickou soutěžní disciplínou. Cvakání na stroji, barevné nehty a soutěživé ženy - celému ansámblu ale vládne Romain Duris. I když je tu taky za klamače srdcí (a zejména toho svého), jeho šarm funguje a mezi ním a Déborah chemie uspokojivě pracuje. Pochvalu zaslouží úvodní titulky a vynikající hudba. Populaire je předvídatelná komedie, ale která není? Za mě velká spokojenost a dost možná ke mě poputuje i DVD. (24.02.2013)

Francouzské retro komedie jsou něco, co zkrátka zbožňuju. Pokud hlavní roli hraje Déborah Francois (ať žije První den zbytku tvýho života) a v jedné z vedlejších rolí se objeví Bérénice Bejo (Artist, ach), tak jsem mírně ovlivněná a mé hodnocení je ryze subjektivní :) On šéf, ona jeho roztomilá sekretářka, co během hodiny odpraví skartovačku. Bude jim to klepat stejně skvěle jako ona umí ťukat do psacího stroje? Odpověď asi znáte. Trochu mi vadí obsazení hlavní mužské role, protože Romain Duris je v mých očích spíš trochu hajzlík. Scéna, kdy přijede snoubenka na rodinnou večeři je zkrátka k sežrání. Možná dokonce jedna z nejlepších. Hudba, herečky, francouzský humor a láska ve vzduchu s vůní pásky ze psacího stroje si mě získaly. (05.08.2013)

Dějově prosté a vrcholně předvídatelné snímky ze sportovního prostředí mám rád a vzhledem k tomu, že o nudných sportech jako box, baseball či hokej již byly natočeny desítky filmů, tak proč si pro změnu neužít adrenalinu při Mistrovství světa v datlování :) Zvláště když datlice reprezentující zemi galského kohouta byla až nestoudně šukézní, silně charismatická a herecky přesvědčivá Deborka. Čtenář Flauberta, trenér datlování a ... no kdo asi... sice mohl mohl být někdo, kdo vlastní nějaké to charisma a ne toporný Románek s výrazem "dej mi ranu" Zvěřiny (ano, toho z Václaváku). Ale budiž. Přeci jen šlo o rychlé prsty našich datlic, takže v brakovém a neoriginálním žánru jakým romcom bezesporu je nebudu kritizovat něco jako předvídatelnost děje, poctivou dávku klišé a mávnu paží i nad tím Románkem, už jen proto, že vítězná datlice Deborka to z větší části táhla i za něj a ta chémie nakonec vlastně fungovala. V neposlední řadě musím rovněž vychválit nesmírně vydařený vizuál a retro atmosféru, hudební složku a velmi dobře natočenou milostnou scénu (na romantickou komedii), kde mi konečně došlo, že frantíci když se mají rádi, se narozdíl od amíků muchlují hambatí a i divák z toho něco má. Jupííí. 80% (distributor nezklamal a debilní český název na odpad!) (05.07.2013)