Je to jen konec světa

Rodina k pohledání. Takhle afektované odpoledne jsem nezažil ani díky svým sousedům, a to že jsem je do tohoto filmu považoval za mistry světa v oboru. Xavierovo psychodrámo bych přirovnal k trabantu - líbilo se mi, jak držel pohromadě a jakou měl formu, ale srazil ho obsah. A neřekl bych, že je to divadelní předlohou. Je přece jedno, jestli na sebe lidi hodinu a půl štěkají na pódiu, před kamerou anebo na zahradě. Tak jako tak si stejně po chvíli nepřejete nic jiného, než aby je všechny někdo nahnal zpátky do boudy a byl zase klid. (18.11.2016)

Uznávám, že hodnocení tohoto filmu pěti hvězdama je hodně subjektivní, protože takových extra kvalit asi nedosahuje, ale kombinace stříbrného plátna a aktuální nálady mi z filmu udělala až psychedelický zážitek. Skoro sto minut mi uteklo jako půl hodina. Film mě spolkl v první minutě a vyplivl v poslední a nenechal na mě řasu suchou. Příběh jako takový je hodně mdlý, vše vynáší do nebes "nervózní a skotačivá" a kamera a jakýsi podivný střih, který dělá z rodinného plkacího dramatu zážitek téměř scifi... (14.12.2016)

Tak trošku mi to připomínalo průměrný film Bůh masakru. Podobný koncept konverzačky, která se vyhrotí díky absurditám. Bohužel v tomto filmu je to ještě o něco stupidnější, nezáživnější a místy jsem si říkal, proč v multiplexech neprodávají připínáčky na víčka. Dialogy opravdu nudí, ve většině případě nemají silnou pointu a zasazení do běžného života působí scifi. Zvláště to otravuje v situacích, kdy v banálním rozhovoru herci vše přehrávají až přes čáru a působí to vyumělkovaně. Ve mě nevyvolal film žádnou emoci a trpěl jsem......3/10 (17.11.2016)

Mohlo to být zajímavé drama o hledání sebe sama, hledání cesty zpět k rodině a především pak uvědomění si svého života, který by měl pomalu skončit, ale tam kde například snímky jako "Fences" nebo "Manchester by the Sea" zvládnou skloubit dialogy, které jsou na první pohled o ničem, se zajímavým děním, to snímek "Je to jen konec světa" nedokázal. (13.02.2017)

Rýchlonávšteva rodinky s “mierne” komplikovanými vzťahmi. Monotónny Ulliel, uhraničivý pohľad Marion Cotillard, psychouš Cassel a ďalšie hudobne efektné outro, tentoraz od Mobyho. Pocitová jednohubka, silná v sledovaní psychologických detailov, ale neschopná povedať o postavách to podstatné z ich príbehu. [Cannes] (19.05.2016)