Cestou v dunách Severného mora
North Sea Texas
Režie:
Bavo DefurneKamera:
Anton MertensHudba:
Adriano CominottoHrají:
Eva van der Gucht, Jelle Florizoone, Mathias Vergels, Thomas Coumans, Luk Wyns, Nina Marie Kortekaas, Katelijne Damen, Patricia Goemaere (více)Obsahy(1)
Šestnáctiletý Pim (Jelle Florizoone) bydlí se svou matkou (Eva van der Gucht), která o něj nejeví zvláštní zájem, na pobřeží severního moře v malém městečku, ve kterém poznává svou vlastní sexualitu. Navzdory všem očekáváním Pim se mu začne líbit Gino (Mathias Vergels), mladší chlapec se sousedství. Přes veškeré nesnáze k sobě tito dva mladí muži nacházejí cestu a naplňují své touhy. (Puerdraco)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Až se lidi přenesou přes to jestli nějaký film či seriál v sobě má homosexuální tématiku či nikoliv a začnou se dívat na příběhy, které v těch filmech jsou, pak se tento film stane mnohem lépe hodnocený než je. Herecké výkony, sountrack a kamera určitě stojí za pozornost. V dnešní době přeakčněných filmů je tento velmi pomalý, ale rozhodně ne nudný film, velmi vítaný. ()
Tento film musím zaradiť do mojich obľúbenýh, čo sa týka LGBTI tématiky. Páčilo sa mi spracovanie, príbeh, no miestami herecké výkony neboli na 100% uveriteľné (herec, čo hral Pima ma ale v niektorých scénach prekvapil tým, ako dobre dokázal zvládať niektoré emócie). Ako už bolo nižšie spomínané, film o zlomenom srdci, ktoré začne opäť tĺcť. Každopádne mi dialógy a reakcie prišli troška prehnané v niektorých situáciách, preto, aj keď by som veľmi chcel dať viac, zostávam pri 70%. ()
"A beautiful book... it makes - just as it should - the love between two men as natural and deep as any other," napsaly britské noviny v recenzi novelky Wachten op matroos (2000, "Čekání na námořníka") od oceňovaného vlámského autora a ilustrátora knih pro děti a mládež Andre Sollieho (*1947), která doma obdržela národní cenu (Gouden Griffel) za dětskou literaturu. Zmiňuju to zde ze dvou důvodů: jednak proto, že britské vydání téhle knížky se objevilo v tamních školních osnovách a vyvolalo snad první takový rozruch svého druhu (kniha pro děti o náklonnosti mezi kluky? a jako školní četba?), a jednak proto, že úvodní citaci lze s klidem použít i na Sollieův románový debut (byť jde o novelku se sotva stovkou stran) Nooit gaat dit over (2004, "Tohle je navždycky"), jejíž adaptací film Noordzee, Texas je a která v Belgii vyšla už ve třech vydáních. Sollie je spíš lyrik a básník, což se v knize značně projevuje a opatrný divák by se proto přenosu na plátno mohl obávat (zejména po zkušenosti s americkou adaptací jiné, leč podobně laděné novely Dream Boy /2008/). Nicméně, boj se diváku nic. Celovečerní debut belgického režiséra Bavo Dafurneho (*1971) za vidění stojí, má několik předností. Nejdřív zaujme neokoukaně příjemná obrazová vymazlenost (kompozice záběrů, barvy, hry s hloubkou ostrosti,...), posléze herecké výkony vesměs mladého ansámblu (náročný casting se vyplatil), obstojný soundtrack a nakonec i samotný příběh. Jistě, není nějak třeskutě originální, ale má body za umístění do neobvyklého prostředí (chudá čtvrť belgického maloměsta) i za překročení stínu coming-outových dílek, kdy nás režisér bere dál a nenásilně zachycuje vášeň adolescentní lásky. Konkrétní mínusy se sice těžko hledají (místy snad jistá unylost, nevyvážené výkony, divný konec), nicméně můj oblíbený film z toho nebude. Přesto, jde o filmově svěží, dojemný příběh, ze kterého nebudete zkroušeni (ceny z festivalů v Římě a Montrealu). Ač Belgie uznává sňatky homosexuálů, má podle Defurneho pokrytectví stále navrch: "I wish heterosexuals would be just as charmed by my film as gay people were charmed by Titanic. But that’s not reality." Na plakátu k filmu v Belgii například nesměli být dva kluci ("příliš kontroverzní") a hlavní belgický filmový mecenáš (a výrobce piva) na film odmítl dát peníze ("Your film is not the target audience of beer drinkers."). Nicméně zdá se, že belgickému queer filmu se v posledních letech daří. Letos mělo premiéru další gay drama, Mixed Kebab (2012, r. Guy Lee Thys) o navýsost kontroverzním tématu homsexuality a islámu. A na lehčí notu, belgická herecká gay ikona Timo Descamps (*1986) prorazil na americké stříbrné plátno ve sci-fi dramatu Judas Kiss (2011, r. J.T. Tepnapa). To ale prý úplně odvar není... ()
''Bola to len hra. Boli sme deti.'' No neviem, či by sa mi chcelo hrať na strkanie falusu do analusu. (Teda, to viem určito!) Mal som si hned' všimnúť, že titulky nahodil August. To je teplý mesiac! V každom prípade, komu sa lúbila podobná teplomilnosť , príde si na svoje. Ja som u tohto skapínal od nudy a hlavný hrdina je jeden nesympatický a neschopný obsmrdač, až som mal pocit, že ten film sa vlečie práve kôli jeho neschopnosti! ()
Hezké, uvěřitelné, bez americké naivity a pozlátka a s výborným výkonem Jelle Florizoona, který v době natáčení měl mezi patnáctým a šestnáctým rokem (takže těžko mohl být film v milostných scénách "více otevřený"), a přitom pod vedením režiséra snímku podal naprosto brilatní a vyzrálé herectví, alespoň já to tak cítím v tom, co nám chtěli tvůrci sdělit. Vůbec nemusím takovéto náctileté mladíčky, ale tento klučina mě fakt dostal a film jsem si přehodil do své nejužší TOPky. Výborný herecký výkon i v podání jeho matky, ostatní už byli krůček za nimi. Prostě to, co život opravdu přináší, a proto hodnotím velmi vysoko tak, jako většina ostatních recenzentů. Žasnu, jaké krásné filmové klenoty dokáže Evropa vyprodukovat. Díky belgickým tvůrcům ... 4x10 ()
Reklama