Hra na zajíčka

Bunny Game není žádnou dětskou hrou, ale pořádně zvrhlou zábavou pro oplzlé kamioňáky. Tento artový exploitation je zaměřen jen na trýznivé psychické mučení hlavní hrdinky, která vše podstoupila zcela dobrovolně, a proto se ve snímku nedočkáte žádné krve či gore scén. Chvílemi nuda, ale povinná příručka pro všechny pouliční šlapky. (31.03.2012)

Úchylné torture porno zo života jednej feťáčky a prostitútky, ktorá sa dostane do pazúrov pomäteného starého kamionistu - no a ten si s ňou začne robiť, čo sa mu zachce. Horor vlastne nemá žiadny dej, nepovie sa tam dokopy nič, ale vrieska sa teda poriadne. Na mňa toho bolo už trochu moc, v tomto prípade mi nesadla forma. Nič proti čiernobielym hororom, no snažilo sa to diváka zdeptať najmä zbesilou kamerou a šialeným psycho-strihom, a úplne to prehnali, ku koncu ma už z toho bolela hlava. Ale zvrátené je to dostatočne, hudba super, takže napokon celkom sympatický pokus - len by si tvorcovia mali uvedomiť, že menej je niekedy viac. (13.02.2012)

Ide o riadne drsný, zvrhlý a surrealistický torture exploitation. Takmer dokonale realistický a autentický svojim obsahom, nie spracovaním, nám tu predkladá ten najbrutálnejší a najohavnejší teror. Na moje prekvapenie je tu pomenej fyzického násilia na ktoré som pri týchto flickoch zvyknutý. Skôr sa tu v plnej pekelnej paráde predvádza psychické týranie, ponižovanie a totálna neúcta voči ľudskej bytosti. Veru, miestami mi bolo tej peknej prostitútky aj ľúto. Celé toto zlo predvádzané kamionistom na prostitútke je zabalené do ťažko uchopiteľného surrealistického strihu, čo sa mne osobne nesmierne páčilo. Tomu bezzmyselnému mučeniu to dávalo grády. Nezávidím tieto úlohy herečkám ale tieto to zahrali na jedničku. Autentickejšie a lepšie zahrané utrpenie veru len ťažko nájsť. (15.03.2015)

Tento film ma len jednu chybu a tú,že nemal byť nikdy natočený.Nepáčila sa mi forma natočenia,ktorá vyznela neskutočne chaoticky aj s tým debilným strihom.Výstredne,úchylne,perverzné a je tam aj psychické či fyzické týranie ale celé je to bez gul,bez fantázie a tento krát aj čierno-bieli vizuál mi dosť prekážal.Hudba mala niekedy grády a inokedy bola celkom vedľa.Technická stranka filmu tiež nič moc a príbeh bol veľmi jednoduchý.Celkovo to bol veľmi zúfalí počin zaujať. (06.03.2015)

Performerka Rodleen Getsic spolu s režisérem a kameramanem Adamem Rehmeierem natočila podle volného konceptu film, který dle jejich vlastních slov sloužil v prvé řadě jakožto jakási Rodleeina arteterapie. Ta si totiž údajně podobnou zkušeností sama prošla a rozhodla se s hrůzným zážitkem touto filmovou formou srovnat. Scény zobrazené ve filmu jsou tedy co do fyzické trýzně autentické. Nejedná se rozhodně o horor ani thriller, torture porn či gore. Protagonistka se nechala svázat, sexuálně zneužít a popálit, aby skrze umělecké simulakrum utrpení prožila katarzi a došla očištění (viz http://www.brutalashell.com/2011/02/the-bunny-game-an-ecstatic-vision-quest-of-torture-death-and-rebirth/). _________ Divák je terorizován spazmatickými černobílými záběry podkreslené kakofonním noisovým zvukem nebo hard coreovou hudbou. Dějová linie se omezuje na zážitky hlavní hrdinky, prostitutky a feťačky Bunny, točící se v sansaře sexuálních aktů a sjíždění lajn. Po setkání s hlavním násilníkem - parafilním truckerem Hogem, se snímek až do konce točí v hektickém kruhu. Epileptické scény se nikam nevyvíjí, nijak negradují, stagnují v nekonečném sebeukájení. ___________ Film nezprostředkovává transgresivní zážitky. Jako pokus o osobní autentickou výpověď selhává, neboť si příliš ujíždí na vlastní formě, která přitom není nijak zvlášť zajímavá ani dostatečně radikální. Proklamace autenticity snímku tak jako tak není příliš nosná, neboť operovat s ní v rámci situace, v níž umění pluje volnou sítí audiovizuálních proměn a vzájemně se zrcadlících napodobenin, je problematické. Film nelze pojímat ani jakožto hraniční percepční zážitek na způsob de Sada, jehož 120 dnů Sodomy díky nekonečně popisovaným variacím všech možných perverzí posouvá čtenářský prožitek na novou úroveň otrlosti. "Sadovská" otrlost vůči zobrazovanému obsahu nevzniká, samotný obsah bez ohledu ke konotacím nijak zvlášť šokující není. Divák je naopak iritován opakující se formou, je tedy možné, že tvůrci chtěli podvratně zprostředkovat otrlost vůči videoartu na způsob undergroundového "metalového" klipu, který běží ve smyčce. Nejde tedy o pornografii obsahovou, nýbrž o svého druhu pornografii formální. Jakoby nadšení z natočeného materiálu, který byl původně spíše terapeutickým prostředkem, bylo natolik velké, že bylo nutné je fanouškovsky sdílet formou umělecké pseudo-esenciální výpovědi. I když takto film nejspíše zamýšlen nebyl... (15.02.2012)